-
Medaile za ztraceného Boha – „velké dějiny“ v osudu jednotlivce
Anna Markowitz přichází s románem, který jeden takový proces vlivu „velkých dějin“ na jednotlivce líčí. Autorka v něm zhmotnila drama vlastního otce, které se stalo jejím osudovým zadáním. Román se dotýká především osudu Kurta Elmana, poté jeho první ženy a syna, kteří žijí v Sovětském svazu, a osudu dcery Erny z druhého manželství. Odvíjí se na pozadí druhé světové války a posléze šedesátých let minulého století. Velmi silný příběh začíná v období nástupu hitlerovského fašismu a s ním zrozené zrůdy „konečného řešení“. Kurt Elman, mladý muž z ostravské židovské rodiny, touží stát se hudebníkem. Jeho sen zhatí nejdříve smrt otce, definitivně pak válka. Podaří se mu prchnout z transportu a…
-
Nesmrtelné hry Agatha Christie: Past na myši, Svědkyně obžaloby a Pavučina
Detektivní romány a povídky Agathy Christie jsou nesmrtelné. Napsala jich pěknou řádku a vycházejí v nových a nových vydáních. Stále se netenčí řada čtenářů, kteří louskají případy jejích bystrých detektivů. Agatha Christie napsala také patnáct divadelních her, z nichž některé se staly legendárními jako knižní případy Hercula Poirota či Jane Marplové. Knižní klub nelenil a vydal tři z nich. První – Pasti na myši – byla uvedena poprvé v roce 1952 a dodnes zaznamenala více než dvacet tisíc repríz. O rok později, v roce 1953, se začala hrát Svědkyně obžaloby, která je adaptací stejnojmenné povídky ze sbírky Smrtonoš. Tuto divadelní hru považují kritici za nejlepší všech, které Agatha Christie napsala.…
-
Dědo, ty jsi indián. Bezvadné čtení pro prvňáčky plné zábavy s prarodiči na venkově.
„Páni, já mám hlad, že bych s chutí snědl i smažené holínky souseda Ludvíka,“ prohlásil děda, když si sedal ke stolu. Anička se uchichtla, babička nesouhlasně zakroutila hlavou. „Dědečku, dědečku, nezačínej zase. Alespoň u oběda si dej pokoj.“ „Dyť já vím, babičko, že by mi holínky nešmakovaly, že tvoje pečínka je lepší. Aničce nalij plný talíř, polívka je grunt a to druhý špunt, viď Aničko,“ dodal dědeček. Anička příkývla, ale v duchu uvažovala, jakpak by se asi taková holínka dala uvařit. Možná by se z ní dal udělat guláš anebo svíčková. Musí se zeptat babičky. „Babičko, už jsi někdy vařila holínky? Jak se to dělá? Já bych si napsala recept…
-
Cirkusová abeceda učí děti písmena – unikátní hrací knížka z Hostu
Kdo chce umět číst, musí znát nejdříve jednotlivá písmenka. Jakmile ví, jak které písmenko vypadá, může je spojovat k sobě a číst slabiky, celá slůvka, věty. To je velký a těžký úkol, naučit se celou abecedu, zapamatovat si, jak které vypadá. My, dospělí, už zapomínáme, že písmena vypadají jako “něco”. Už je vnímáme jenom jako čáry, tečky, kroužky, obloučky, prostě grafické vzorce. Jen děti vidí, že A je takové špičaté a připomíná třeba štafle a D má břicho veliké jako děda… Všichni jsme toužili znát písmenka vlastních jmen co nejdříve, abychom se mohli podepsat na pohled z prázdnin ještě dřív, než jsme vstoupili do první třídy. A tahle touha zůstává…
-
Mirákl: kniha nejen o krutém politickém experimentu.
Očima bez naděje klouzal po večerním davu v conningtonském snack-baru a smutně pravil: „Já jim řeknu, tady jsem dneska Američan, tax-payers, dopracoval jsem se slušnýho majetku, ale řeknu jim – doma tu nejsem. Třicet let ve Státech, pane doktor, ale před očima pořád mám libeňskou plynárnu, to panoráma, na mou duši, ten krám nebožtíka táty se zvonkem, co vždycky jednou cinknul, když se otevřely dveře. To bylo doma. Tady to,“ opsal tlustou ručkou kruh, jenž zahrnul celý Connington a Novou Anglii, „tady to, říkám jim, je Babylón.“ „Ale přece nelitujete, pane Kohn, že jste odešel?“ „Nelituju? Lituju, pane doktor, že jsem m u s e l odejít. A to je…
-
Sára, Kniha druhá – opravdu nádherná kniha, která se mi kdy dostala do rukou.
Procítit dobrý pocit, který z něčeho máme. Ponořit se do vzpomínek, představit si dobrý výsledek svého přání. Tak to je přesně TO, co se nás snaží naučit Sára – Kniha druhá od Esther a Jerryho Hicksových. Jedna z těch, které se stanou v knihovničce opatrovaným pokladem. A není jen pro děti. „Dobře, Sáro, takže co teď máme dělat?“ „No, myslím, že do toho nemusíme nijak zasahovat. Šalamoun vždycky říká, že náš úkol je jenom uvědomit si, co chceme, a pořádně procítit vnitřní dobrý pocit, jaký z toho máme – o ostatní se už postará Zákon přitažlivosti.“
-
Vzdělání, extrémismus, EU a další témata. Okamurovo Umění vládnout vyšlo i v audioverzi.
V roce 2011 jste si mohli zakoupit knihu od Tomio Okamury, Umění vládnout. Následně pak knihu Umění žít. Ve všech vyjadřuje autor jasnou a srozumitelnou řečí bez náročných filozofických či „politických“ přirovnání svůj názor a postoj ke společnosti, politice a běžným záležitostem. Honosný titul Umění vládnout může ve vás asociovat pevně držící otěže se spravedlivým a moudrým náhledem. Podkladem k této knížce byly již dříve sepsané příspěvky na autorově blogu na iDnes.cz, v nichž se zabýval ekonomickou situací, státem, energetikou, vzděláváním, náboženství, EU a dalšími aktuálními tématy. V publikaci s ne mnoha stranami se snaží popsat témata širokého záběru.
-
Přechodné dokonalosti – právo a pořádek po Italsku
Guido Guerrieri je zasmušilý advokát s bohatou praxí v oblasti trestněprávních záležitostí. Praxe mu kvete, v soukromí je to ale mnohem horší. Je sám. Prodělal bolestivý rozchod s manželkou, překonal deprese s tím spojené, našel si přítelkyni, ale ta už také zmizela ve víru světa. Teď je sám. Po večerech rozpráví s Panem pytlem – boxovacím vakem, jenž mu visí v obýváku a snáší jeho rozpravy i rány. Často vyráží na dlouhé večerní procházky. Při jedné z nich najde bar, v kterém je mu dobře. Vlastní ho jeho někdejší klientka Nadia – bývalá modelka, pornoherečka a společnice bohatých pánů. S ní mu bývá víc než dobře. Na nic si nehraje…
-
Recenze: Bílá vrána. Polský román o osudové cestě Nízkými Beskydami.
Bílá vrána Andrzeje Stasiuka vyšla v Polsku už v roce 2002. Autor známý svou láskou ke Karpatům a horám obecně situoval svůj příběh do Nízkých Beskyd, časově před mnoha desítkami let. Přátelé, u nichž se stal alkohol jejich nerozlučným každodenním druhem, se rozhodnou s ním nadobro skoncovat. V jednom z nich, v Bandurkovi, se zrodil nápad: musí se vydat na tuhle „očistnou“ cestu, a buď to dokážou, nebo zemřou. Liduprázdné hory jsou pokryté bílým sněhem. Ta bílá barva prostupuje vším, i jejich myšlením. Starají se o sebe, dělí se o vodku a cigarety, smaží si slaninu.
-
Komiksová novinka z Grady: Únos
Robert Louis Stevenson (nar. 1850 v Edinburghu), původním jménem Robert Lewis Balfour Stevenson, brzy poznal, že nemá schopnosti, aby se stal – po vzoru svého otce – inženýrem a že ho to mnohem víc táhne k literatuře. Nicméně se na přání otce zapsal na studium práv, které i přes své chatrné zdraví úspěšně dokončil. Nadále se věnoval téměř výhradně psaní a stal se uznávaným autorem. Kdo by neznal jeho Ostrov pokladů, který byl dokonce několikrát zfilmován! Z dalších děl můžeme uvést např. Klub sebevrahů, Nové povídky tisíce a jedné noci, nebo Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.
-
Co se děje ve školce Zvonečce? Bydlí tam skřítci. A ne jen tak ledajací!
Na tuto knížku od osvědčené autorky dětských knížek Lenky Rožnovské jsem se opravdu těšila a nemohla jsem se dočkat, až ji budu mít v ruce. Konečně je tady a ráda přiznám, že jsme ji se synem přečetli od začátku do konce při jednom posezení. Zaujal nás nejen kouzelný příběh, ale i nádherné barevné ilustrace Magdy Veverkové Hrnčířové, které ho mile doplňují. Uprostřed kaštanového parku stojí školka s věžičkou. Taková je jenom jedna na světě! Říkají jí školka Zvonečka. A v této školce bydlí tři skřítci - skřítci školkovníčci – krásná Krasotinka, uplakaný Ufňukánek a šikovný Kutílek. Podobné skřítky má každá řádná školka. Nastěhují se do ní předtím, než poprvé otevře…
-
Z Vyděděnců Nájezdníci. Pokračování fantasy Bratrstvo. Opravdové čtení pro kluky.
Kluci prý nemají co číst. Údajně mají na výběr jen velmi málo titulů. Nakladatelé zase tvrdí, že kluci nečtou, tak „klučičí knížky“ vydávají jen tehdy, jsou-li tak trochu i pro holky. Ona totiž děvčata patří k „všežravcům“ – čtou-li, pak berou skoro všechno, co má hlavu a patu. Nakladatelství Egmont se knížek pro kluky neobává. Vsadilo na australského spisovatele Johna Flanagana, jenž prý začal psát klučičí dobrodružné romány pro svého syna, kterého chtěl přilákat k četbě. A tak se vedle úspěšné série Hraničářův učeň na pultech českých knihkupectví vloni objevily první dva díly nové Flanaganovy série – Bratrstvo.
-
Recenze knihy: Yes Man. Kniha o muži, který se rozhodl na vše říkat „ano“.
Představte si hypotetickou situaci – na všechny dichotomické otázky byste odpovídali pouze „ANO“. Neexistuje žádné ne. Do jakých situací vás to může přivést? Jakýkoliv souhlas vás může posunout někam, kam byste se za jiných okolností nedostali. Právě tuhle jakousi psychologickou roční kúru podstoupil hlavní hrdina knížky Yes Man. 26letý zaměstnanec BBC, nezadaný mladý muž, který většinu volného času trávil o samotě. Ne, že by trpěl nedostatkem přátel – i těm se neustále vymlouval, že nestíhá. A přitom se zatím jen válel ve svém bytě. Jednoho dne se dal v autobuse do řeči s jistým mužem, který mu poradil, aby se více otevřel, a začal odpovídat častěji „ano“. Jen lidé bez…
-
Noční můra dvanáctileté Florence – strašidelný příběh s nečekaným koncem
Strašidelné duchařské příběhy lákaly, lákají a lákati budou čtenáře snad všech generací. Samozřejmě, že se mění jejich forma, styl, ale podstatné v nich jsou ony hrůzostrašné momenty. John Harding se vydal po osvědčené cestě klasiky. Jeho román Florence a Giles je nápaditou poctou klasické duchařské novele Utažení šroubu od Henryho Jamese. Nenaplnil svůj příběh monstry, mrtvolami, krvavými stopami a uhnívajícím masem. Vypráví příběh, který se jistě někdy někde někomu mohl přihodit, příběh, v němž nositeli děsu jsou lidé z masa a kostí, lidé s nedostatky i klady.
-
S Cibulkou v pyžamu — nejen o Jiřině Jiráskové.
Když psal Aleš Cibulka o Jiřině Jiráskové, už se mu neklepala kolena strachy. Mnoho let již byly přátelé. Tehdy si zavzpomínal na její 75. narozeniny a neobvyklý dárek. Jiřinka dostala chlapa. „A nebyl to chlap ledajaký – byl to malíř pokojů,“ píše ve své knize A. Cibulka, „musím tady upřímně dodat, že Jiřina se nejdříve trochou vyděsila, že jde o nějakého luxusního gigola, a když se z něj vyklubal šikovný řemeslník, docela si oddychla.“ Čas nelze zastavit. Když vycházel Cibulka v pyžamu, nikdo nemohl tušit, že paní Jiřina Jirásková za ne tak dlouhou dobu již nebude mezi námi. V publikaci je v nabídce na třináct rozhovorů z oblíbeného rozhlasového pořadu…
-
Nezkrotná Frida Kahlo ve výborném románu. Vášeň, láska, bolest i nenávist.
Vím, co chcete slyšet, doktorko, ale je mi líto, ze mne žádnou nechutnou zpověď nedostanete. Vy psychiatři jste všichni stejní. Chcete po mně, abych řekla, jak jsem jí pohrdala, jak jsem nesnášela, že je vždycky středem pozornosti, ale to se mýlíte. Ve skutečnosti jsem nesnášela, když se lidé dívali na mne, což se dělo často, protože, abych řekla pravdu, z nás dvou jsem já byla ta hezčí. On mi to řekl. Jenže to není fér. Věřte mi, že vzdor tomu všemu jsem ji měla moc ráda. Podívejte, pokud si vzpomínám, tak na mne byla vždycky hodná. Ochraňovala mě. Já k ní vždycky vzhlížela, protože byla chytřejší, nadanější. Já byla klidná.…
Mohlo by se vám také líbit
Doreen Virtue: Zbavte se svých kil bolesti
Hvězdná velryba: Když obrazy inspirují k básním
Naše divoké dědictví
-
Není prezentace jako prezentace. Recenze: Tajemství skvělých prezentací Steva Jobse.
Autor Carmine Gallo žije v Kalifornii a spolupracuje se známými světovými značkami Intel, Google a jiné. V minulosti působil i jako moderátor. Publikuje v tištěných médiích, vystupuje v televizních pořadech a je autor několika úspěšných publikací například „Tajemství inovací Steva Jobse“. Kniha sama o sobě je psána jako divadelní hra. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny do dějství a přestávek. Už to samo o sobě je velice neobvyklé, ale chytlavé. Publikace je dále doplněna různými historkami, které ji činí nadmíru čtivou a poutavou. Čas od času se objeví zajímavé a inspirující citáty známých osobností.
-
Recenze: Modlitba za déšť. Příběhy Češky a její rodiny v Izraeli.
S jakou nádhernou lehkostí a nenuceností jsou psány krátké povídky z útlé knížečky Modlitba za déšť! Nenavazují přímo na sebe, přesto jsou součástí jednoho příběhu: o české ženě, mamince, která bydlí v Izraeli, učí se novým zvykům a náročnému cizímu jazyku. Zapisuje děti do školky a školy a prožívá každodenní zážitky z jiného koutku světa. Z horkého Izraele, kde klimatizace v domech je stejně normální jako u nás topení, a dotváří tak pocit domova. „Dům v Izraeli bez klimatizace, to je asi jako dům v Čechách bez topení. Takové příjemné teplo, když venku sviští meluzína a je pod nulou, dokáže z prostého domu vytvořit domov. A klimatizace v létě z…
-
Recenze: Václav Klaus, Zápisky z nových cest.
Před lety jsem jako studentka Vysoké školy ekonomické využila příležitosti a zúčastnila se přednášky Václava Klause. Aula byla plně obsazená, dokonce v uličkách a na schodech bylo zabrané každé možné místo. Nepřišli jsme si poslechnout prezidenta, tím ještě tenkrát nebyl a těžko někoho napadlo, že se jím za nějakou dobu stane. Přišli jsme si poslechnout jednoho z nejvýraznějších polistopadových ekonomů a politiků; člověka, který má své názory jasně srovnané, srozumitelně formulované a podložené rozsáhlými znalostmi. Takového člověka si vždy ráda poslechnu a stejně tak mě baví číst jeho texty.
Mohlo by se vám také líbit
Lenka Sobotová: Suchý konce
Musí snad existovat něco víc
David Deida: Cesta nespoutané ženy
-
Richard Hammond, „skrček“ z Top Gearu řeší problémy středního věku: „Nebo jsem cvok?“
Když nám táhne na čtyřicet, nestáváme se marnivějšími, jen se najednou musíme mnohem víc starat, abychom nějak vypadali. Když máme kocovinu, najednou už nevypadáme jako rebelové, ale jako bezdomovci. A s každým dalším rokem postupuje rozklad mnohem rychleji, než by se dalo čekat podle kalendáře. Zkrátka se rozpadám a docela mě to znepokojuje. Uvádí ve svém Zoufalém výkřiku. Richard Hammond nevstoupil na pole spisovatelské poprvé, vydal „o sobě“ již řadu knih. V této se vedle krize středního věku také těší na exotické natáčení na Havaji (bez očekávání sněžné nadílky), projede se na kole nebo v suberbourácích, „užije si“ chirurgické zákroky ve svém těle a bude vyděšen k smrti, provolávajíce všechny…
Mohlo by se vám také líbit
Láska jako vedlejší účinek
Musí snad existovat něco víc
Dobrodružství s obrovskou hruškou
-
Recenze Mona Lisa: detektivka s brilantně mazaným a důvtipným podvodníčkem.
Pokud máte rádi detektivní příběhy, v nichž je uplatňována bystrost, mazanost chytrých zločinců oproti násilí, střelbě a honičkám, pak Mona Lisa od Carsona Mortona je přesně pro vás. Drsnost a arogance – zdá se mi to, nebo právě tyhle vlastnosti spolu se super technickými výdobytky, snad nejvíce zajímají současné autory a filmaře. Ale není nad to si přečíst příběh, ve kterém zlodějíčkovi – té lišce podšité – dokonce fandíte
-
Odsouzený: skutečný příběh matky, jejíž syn propadl drogám.
Příběh zoufalé matky není také jen o Lukášovi, který křičí na svou matku, protože mu není schopna dát více peněz na drogy, který udělá z domova, z bezpečného přístavu, holost, který je buď zdrogovaný, nebo na dně, v léčebně či v kriminále. Je to příběh z jiného úhlu.
-
Chci také poděkovat tomu nahoře, říká Marta Kubišová.
Před nedávnem vyšla kniha o Martě Kubišové, která čtenáře provází životopisem ženy, jejíž kariéra zpěvačky byla násilně přerušena, ale která se vrátila v momentě, kdy na ni s úctou a pokorou hledělo snad největší publikum v české historii.
-
Bumerang – o evropské dluhové krizi s řádně silným sarkasmem.
S notnou dávkou sarkastického podtónu vás Michael Lewis provází Evropou a Spojenými státy, místy, kde jsou nejviditelnější dopady dluhové krize, a prozradí vám mnoho o jejich vinících. Čtenáři pocházející z konkrétních domovin nebudou z Lewisova textu nijak nadšeni a už vůbec ne hrdi na svou zem.
-
Konec všem bolestem z přetížení – nalezněte spoušťové body a masírujte je.
Příčinou vzniku bolesti pohybového aparátu je vždy přetížení (namáhání při sportu, nadváha, špatné sezení u počítače, špatná poloha při spánku apod.). Organismus by se neměl při bolesti dále přetěžovat. Nestačí si vzít tlumící lék a dále tutéž část těla dále zatěžovat.
