Dneska, když jsem viděla Střihorukého Edwarda a tam rádoby sexy znuděnou zmalovanou dámičku s rudými drápy, se kterými lze sotva vzít hrnek do rukou, padla jsem málem do mdlob. Na obličeji, vysušeném od přehnaného slunění pod solárním sluníčkem, se jí střídalo několik křiklavých barev. Takové tváři přezdívá moje kamarádka: „omalovánka“. Jako když máte před sebou dětskou omalovánku a plácáte barvy, dokud nějaké jsou po ruce. Tak takhle opravdu ne.