-
Místo v paměti, kde přežívá naše lepší já
„Jak čas plyne, je stále těžší pamatovat si mou skutečnou rodinu. Jedinou věc, která mi zbyla po mé pokrevní rodině, mi dala žena, která svého jediného syna i s rodinou poslala na lodi přes moře s vědomím, že je nejspíš už nikdy neuvidí.“ Tak zní velmi přiléhavé věty, přesně vyjadřující celoživotní pocity jedné z hlavních hrdinek románu Vlak naděje. Vivian a Molly stojí na opačných pólech životního příběhu. Jednoho dne se jejich osudy nečekaně, avšak velmi zásadně protnou. Dospívající Molly je za krádež v knihovně odsouzena k veřejně prospěšným pracím. Díky náhodě, která nakonec vůbec žádnou náhodou není, se dostane do domu 91leté Vivian, aby jí pomohla utřídit krabice se…
-
Senzační rozhovor s psychologem Tomášem Novákem: Rozvod? No nekupte to, když je to tak snadné!
MB: Máte nějaká doporučení pro mladé páry, která by mohla být jakousi prevencí před rozchody? TN: Nedávno mi jistá studentka řekla, že je pro nesezdané soužití. Když jí partner naštve, vezme si své plyšáky a jde pryč... I když platí, že hnutí za osvobození žen osvobodilo muže, přec radím preferovat tradiční manželství ...zvláště když plyšáky již mají naše děti. K tomu doporučuji mantru: "Manželství není ozdravovna, ráj sexu, ani zájmový klub. Je to instituce zvláště vhodná k řádné péči o děti". To samozřejmě nevylučuje skutečnost, že pravé manželské štěstí nastává ve chvíli, kdy děti tiše spí a spotřebiče fungují.