Protější břehy vás snadno podmaní ke čtení. Je to díky lehkému stylu a zároveň preciznímu propracování, že kniha se stává téměř návykovou: nemůžete se odtrhnout. Vypráví příběh, jenž vás odnese do 20. let 20. století. A pokud to máte jako já, že při čtení si promítáte v myšlenkách děj, pak právě díky časovému zasazení ten můj se odehrává na popraskaném filmu, zbarveném do odstínu horkých zlatých písků. Vracíme se do éry s vizí, do období lidské touhy po životě: vždyť je tak křehký a pomíjivý! Válka je pryč, ať žije budoucnost! Vplouváme do útopického maghrebského Nahbesu, v němž se symbolicky střetávají diametrálně odlišné kultury s různým náboženstvím, postoji a chováním, politickými názory: francouzští kolonialisté versus nadšení…