-
Žirafí krk, ukázka z lehce ironického, snad až provokativního románu o vzdělání
Inge Lohmarková už se vysávat nedá. Je známá tím, že dovede nasadit uzdu a držet opratě zkrátka, ani v nejmenším nepodléhá záchvatům zuřivosti a nehází svazkem klíčů. A je na to pyšná. Zmírnit se dá vždycky. Sem tam nějakým tím cukříčkem zčista jasna. Důležité je určit žákům směr, nasadit jim klapky na oči, aby se tak zvýšila jejich schopnost soustředit se. A pokud opravdu zavládne neklid, stačí jen zaškrábat nehty po tabuli nebo začít vyprávět o psí tasemnici. Pro žáky je beztak nejlepší, když neustále pociťují, že jsou jí vydáni napospas. Místo aby jim nalhávala, že snad mají také co říct. U ní něco jako právo na spolurozhodování a možnost…
-
Ironický román o irském veteránovi: chtěl řešit jen postupnou pleš. Postupně však řeší mrtvé kolem sebe.
Říkáte si: ztroskotanec. Z Libanonu odešel jako válečný veterán ze zdravotních důvodů – sic musel chodit půl roku k doktoru Moriartymu, aby nakonec opustil mírové sbory irské armády z jiných důvodů, než kvůli té jizvě po celém granátu v jedné půlce zadku.