-
Matka na koštěti – 2: „Past na Pořádníčky“
Máme poměrně malý byt 2+1, což se pro čtyřčlennou rodinu a psa ukazuje jako nedostačující. Množství věcí (manžel by řekl „krámů“), které NUTNĚ potřebujeme, jaksi překračuje možnosti našich úložných prostor. Přesto chci mít aspoň občas doma uklizeno a nutím i syna, aby si udržoval svůj hrací kout v únosném stavu. Nijak to nehrotím. Vím, co obvykle následuje – syn sedí uprostřed hraček a plačtivě leč rozhodně mi sděluje, že už si nikdy s ničím hrát nebude, protože by to opět musel uklízet. Tentokrát ale byla únosná hranice překročena. Hrací kout o velikosti 2 x 2 metry byl zavalen auty, dřevěnou železnicí, papíry a pastelkami, kovovou stavebnicí, hudebními nástroji, dřevěnými kostkami,…
-
Matka na koštěti – 1
Půl desáté večer. Oba synové už „téměř“ spí, tj. Dáda spí a Matěj mi ještě s přivřenýma očima cumlá malíček. Pes už půl hodiny sedí v mém zorném poli, vrtí se a upírá na mě psí oči. Chápu. Odtrhnu Matěje drsně od prstu, svěřím ho tatínkovi a jdu vyvenčit psa. Nestačím žasnout. Všude ticho, čerstvý sníh osvětlený pouličními lampami mi křupe pod nohama. Pravda, na březnovou noc to není zcela typický obrázek, ale přesto jsem nadšena. Tak nadšena, že po návratu domů prohlásím: „To je paráda! Zítra bychom mohli jít s vámi do školky!“ Manžel to pochopil po svém: „To se mi hodí, potřebuju být dřív v práci.“ Nu což,…
