Jsou knížky, které si s nadšením přečteme jednou, dvakrát…, vracíme se k nim nejen jako ke knihám, ale jejich úryvky, věty, myšlenky či příběhy se nám promítají v hlavě jako film. Můžeme je zastavit, posunout, pozměnit, asociovat s vlastními zážitky, zkušenostmi, nechat je žít v další nové dimenzi: ve své hlavě, ve svém životě. Podle mého názoru je to pro knihu jako takovou to nejlepší. Jako by už překročila sebe sama a svým způsobem ožila. Mám samozřejmě také několik takových nejoblíbenějších, ke kterým se ráda vracím a o které bych nerada přišla. Jednou z nich je Volba Jakuba Trpiše. Před pár lety jsem ji četla poprvé a nyní znovu – a má větší cenu! Dostala jsem ji…