1 Před zrcadly mě nikdo nevaroval, tolik let jsem je měla ráda, myslela si, že jim můžu věřit. Schovávala jsem se v nich, vždycky jsem postavila dvě proti sobě, takže když jsem si stoupla mezi ně, donekonečna jsem se odrážela v obou směrech. Tolikrát já a zase já. Když jsem se postavila na špičky, stály jsme najednou na špičkách všechny a všechny z nás chtěly vidět tu první a tu poslední. Úplně se z toho člověku zatočila hlava, všude kolem mě to pulsovalo, ne úplně životně, spíše jako když tepe nějaký stroj. Tu, která se odrážela těsně vedle mého ramene, jsem vnímala, jako by se mě dotýkala. Důvěrně jsem…