Reference
Martina Boučková vystudovala Fakultu humanitních studií na Karlově univerzitě. Vedle hlavního pracovního poměru v pozici nákupčí, později projektový koordinátor pracovala jako externí redaktorka a autorka příběhů, pohádek, recenzní publikovaných pro některá tištěná a internetová média. Vede rodinný webový portál Superrodina.cz.
Knižně vydala Tajemství dědečkova deníku (Host, 2014), Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka (Fragment, 2019).
Z literárních soutěží byly publikované hned dvě vítězné povídky Jen tak být a Vánoční překvapení v Adventním kalendáři povídek na dlouhé zimní večery (Brk, 2020) a v následujícím roce v Adventním kalendáři pro zimní nečas další, Šťastné a veselé, který vyšel v říjnu 2021. Publikovaná byla povídka Krvavá mince tradiční medicíny ze soutěže v Nejlepší detektivní povídky roku 2019 (Pražská vydavatelská společnost, 2020). Vyhrála první místo v literární soutěži Pište dějiny s povídkou Setkání u pozdní večeře (2020) a třetí místo v soutěži Česká lupa s povídkou Stroncova poslední whiskey (2020).
V září 2021 vyšla ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku povídka Podezřelých víc než dost, která získala v soutěži druhé místo.
V literární soutěži Poviedka Istroconu se v roce 2021 umístila na třetím místě Záhadná žena a měsíční kámen.
V literární soutěži s KC Průhon získala první místo povídkou Těžké rozhodnutí (2021).
_______________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________
__________________________________________________
_______________________________________________________________________________
2020 – Třetí místo v literární soutěži Česká lupa
Vítězná povídka zde
„Téma Záhada zamčeného pokoje je specifické, to bylo jasné už od prvního dne, kdy jsme letošní ročník vyhlásili. Velkou záhadou pro nás bylo, kolik odvážlivců se do něj vlastně pustí. A kolik z nich si pojme téma po svém,“ uvádí se na webu k výsledkům soutěže, zde.
2020 – První místo v literární soutěži Pište dějiny
za povídku Setkání u pozdní večeře.
Povídku si můžete přečíst na stránkách časopisu Obscura nebo také zde
2020 – Zvítězily obě povídky v soutěži O první brk s nakladatelstvím Brk: 1) Jen tak být, 2) Vánoční překvapení. Vydané v Adventním kalendáři povídek pro zimní večery
Více také o publikaci zde
Ukázka z Vánoční překvapení:
Všimli jste si někdy, jak je šero docela jiné než světlo nebo tma? Ve skutečnosti se skládá z miliardy zaprášených mikropavučinek, které volně proplouvají prostorem, usazují se v našich obývácích a ložnicích. Čím víc jich je a mají k sobě blíže, když nemohou volně plout po prostoru, začnou se vzájemně propojovat, a tak se zrodí tma. Dřív jsem ji milovala. V létě jsem sedávala na zahradě jen tak, v zimě zachumlaná v kabátu, a vzhlížela k nebi, které bylo plné třpytivých hvězd. Jak jsem zestárla, oči mi zeslábly. Ztrácím se v šeru a na hvězdy už jen věřím. Mám je uložené ve vzpomínkách, že tam jsou, tam daleko jako rozsypané drahokamy.
Na Štědrý den na ně většinou čekám marně. Jen jednou sněžilo, párkrát bylo nebe jasné, mnohokrát však pršelo. Ale to mi radost nepokazí, když zapaluji svíčky na vyřezávaném dřevěném svícnu. Tenhle není kupovaný, je jedinečný. Vyrobil ho Vašek. Kdysi dávno. Už je to spousta let. Svícen mi zůstal, jen Vašek už tu není.
2020 – v soutěži Ceny Havran se povídka Krvavá mince tradiční medicíny umístila ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku
SCIO Svět gramotnosti doporučuje Tajemství dědečkova deníku
Některé z recenzí na Databázi knih:
RECENZE NA VASELITERATURA.CZ
Tajemství dědečkova deníku je humorný příběh o malém chlapci jménem Karlík, který s rodiči bydlí v Praze, ale na letní prázdniny jede k babičce do Přelouče. Během jednoho týdne zde zažije více dobrodružství a legrace, než za celý rok v Praze.
Když přijede do Přelouče, vypadá to na docela nudné prázdniny u babičky na vesnici (děj se neodehrává jen přímo v Přelouči, ale také v okolních vesnicích). Ale najednou se všechno změní.
Karlík pozná nové kamarádky, se kterými si užije spoustu legrace a hlavně se s nimi vydá po stopách Karlíkova dědečka, který byl námořníkem a podle Karlíka také vodníkem (dědeček se totiž jmenoval Vodněnský, a protože byl námořník a měl takové jméno, je přece jasné, že byl vodníkem). V pátrání jim pomáhá dědečkův deník, který obsahuje možná reálné, ale možná smyšlené příběhy. Během čtení deníku děti usnou a ve snu se dostanou na dědečkovu loď a zažívají s ním různá dobrodružství.
Pokračování zde
Recenze Tajemství dědečkova deníku v Domácí čajovně
Tajemství dědečkova deníku je jedna z mála knih, která vypráví příběh očima dítěte. Asi nejsilnější pro mne byl právě tento vjem. Když bych jí četla úplně dospělýma očima, nezaujala by mne. Ale děti z ní budou nadšené, protože autorka naprosto úžasným způsobem dokázala napsat text právě tak, jak by ho napsal malý Karlík, který v okolí Přelouče a vesničky Semína, zažil opravdu fantastické dobrodružství.
Více než 180 stran příběhu, který ze začátku působí možná trochu divoce. Nezačíná úplně nejlíp. Karlík měl strávit prázdniny u své babičky, které se říká „Vodněnka“ a má vlasy jako cukrovou vatu. Jenže babičky si zkraje moc neužijeme, protože jí srazí auto a Karlík tráví začátek pobytu… no, prostě bez ní. Byla by škoda prozrazovat, protože právě způsob, jakým se Karlík sám o sebe postaral, bezstarostnost (z hlediska dospělého) a starost (z hlediska dětí) o zraněnou babičku je tím, co mne poprvé přivedlo na myšlenku, že tato kniha bude vlastně úplně geniální.
Děsivá záležitost s babičkou vypadá úplně jinak viděna naivníma očima dítěte a to je zcela přirozené pro děti – a velmi zajímavé a poučné pro dospělé. Jak zjednodušené a svým způsobem úlevné mají děti přemýšlení. A rázem se v tu chvíli vsáknete do kůže vzdorovitého Karlíka a ještě lehčeji vplujete do jeho vlastního dobrodružství.
Pokračování zde
2020 – jsem se probojovala do druhého kola literární soutěže Knihy Dobrovský
Recenze Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka na Lukbook
Několik krásně spletených dějových linií nenechá čtenáře se nudit. Někdy jste informacemi až pohlceni a jen mi je trošku líto, že příběh nedostal pořádně tlustou knihu – kolik zvláštních všedních dnů bych mohla s hlavní hrdinkou prožít. Nechtělo se mi s ní loučit, protože byla…. Něčím jedinečná. A není to jen ta mentální upovídanost.
Je v ní spousta dětské naděje, víry v to, že osud je tu pro nás.
Víry, kterou obyčejně po čase ztrácíme, a proto je dobré si ji připomenout.
I v takovémto, dětském, dívčím a lehce potrhlém příběhu. A i kdyby to dětem rozzářilo očka a dospělým jen připomnělo, že mají více vnímat krásu počasí kolem sebe – tak to je přesně to, co takovéto něžné knížky mají dělat!
Více zde.
Recenze na e-shopu
