Povídky a fejetony
-
Další historky z Krausovy rodiny
Jan a Ivan Krausovi se opět sešli v pražské Viole, aby pobavili diváky další várkou historek z vlastní rodiny a při čtení ve Viole rovnou pořídili záznam pro posluchače audioknih. Vydavatelství Fonia nyní přináší čtení z knihy Ivana Krause Odpoledne s labutí v podobě zkrácené audioknihy. Ivan Kraus je známý svými humoristickými knížkami plnými historek z rodinného prostředí. A jeho bratr Jan Kraus zase s chutí tyto historky vypráví. Jednou ročně spojí svoje síly a čtou v pražském divadle Viola z Ivanových knih. Knížka Odpoledne s labutí se tedy rovněž dočkala svého audiozáznamu. Audiokniha Odpoledne s labutí přináší sedm nových příběhů. Tentokrát se Kraus zaměřil spíše na svou vlastní rodinu a životní trampoty s dětmi. Děti jsou naše budoucnost, ale občas je…
-
Povídka na sobotu: S tímhle končím. To chce reset! – část 3.
Ano, stalo se to zase. Ačkoliv jsem se zařekla, že nebudu vypomáhat, že nebudu nabízet svůj život, ať si s ním dělá, kdo chce, co chce, tak jsem všechno odkývala a narozeninová oslava se naplánovala na pozítří u nás v bytě. Manžel se nasr… naštval, popadl
-
Povídka na sobotu: S tímhle končím. To chce reset! – část 2.
V tuhle chvíli je blbost říkat: „Ale paní Brtníková, Edita je mladá, nevybujelá a hlavně pilná studentka, co studuje dlouho po nocích na doktorát z…. z….“ Je to hodně hloupá lež, ale copak já vím, jestli není někde v dalších lžích, které jsem byla nucena přijmout?
-
Povídka na sobotu: S tímhle končím. To chce reset! – část 1.
Takže to nakonec prasklo. Byla to sice jen otázka času, ale dokud se trapný kalich zmatků a lží, které se přelepovaly dalšími lžemi, zmatky, fabulacemi a překroucenými důkazy nenaplní, pořád tu je jistá naděje, že z toho člověk jakž takž ( „bez újmy“
-
Pokračování – Lidé v Praze očima Richarda Konkolskiho 4. a poslední část.
Dny ve skladu s Pepíkem rychle ubíhaly. Zvykl jsem si na práci poměrně rychle a tak jsem dokázal šetřit síly na dlouhé večery u počítače. Psal jsem všelicos s vědomím, že mazat se dá vždycky. Napadaly mě různé věci, které jsem nikdy před tím nevnímal. Možná
-
Pokračování – Lidé v Praze očima Richarda Konkolskiho 3.
Knihovna Klementinum, tak jako celé město pražské, na mě působí velmi slavnostním dojmem. Možná to píšu jen v euforii, protože jsem znovu ve velké aule studovny potkal onu dívku, s kterou jsem již jednou navázal rozhovor. Stalo se tak ve chvíli,
-
Pokračování – Lidé v Praze očima Richarda Konkolskiho 2.
Po týdnu v Praze jsem se konečně pustil do psaní. Ono vlastně pořádně není o čem psát. Spíš si jen uspořádávám myšlenky a postřehy, které bych pak mohl více rozvinout na papír. Protože můj osobní kontakt v práci je z větší části omezen jen na skladníka
-
Lidé v Praze očima Richarda Konkolskiho
Konečně jsem prošel všemi kontrolními úseky letiště. Po desetihodinovém cestování mě ještě čeká půlhodinová cesta v taxíku. Pak si konečně odpočinu. Když jsem se rozhodoval, kde budu v Praze přebývat, můj šéf (docela poťouchlý Amík, ale fajn chlap) nedokázal pochopit,
