Když jsem byla mladší, řekněme dítě školou povinné, v denním snění jsem se dostávala do situací, kdy jsem si umocňovala příběhy z reálného života, co by se stalo, kdyby se svět, ta konkrétní reálná událost vyvíjela jinak. Byly to vnitřní buřičské touhy zvrátit osudy, v nichž jsem vnímala ztrpčující nespravedlnost. Takovou, jejímž negativním důsledkům by bylo možné předcházet. Skepticky jsem však byla ochotna připustit, že leccos není v lidských silách, nebo že neznám způsoby, jak by bylo možné vše zvrátit. Snad se nemýlím, když řeknu, že většina vnímaných nespravedlností pramení právě z lidských skutků a úsudků. Promarněné životy Jana Buly a Václava Drboly od Babic jsou jedním z těchto příkladů. Případ Babice je obecně známý: zavraždění tří…