MB
-
Dědo, ty jsi indián. Bezvadné čtení pro prvňáčky plné zábavy s prarodiči na venkově.
„Páni, já mám hlad, že bych s chutí snědl i smažené holínky souseda Ludvíka,“ prohlásil děda, když si sedal ke stolu. Anička se uchichtla, babička nesouhlasně zakroutila hlavou. „Dědečku, dědečku, nezačínej zase. Alespoň u oběda si dej pokoj.“ „Dyť já vím, babičko, že by mi holínky nešmakovaly, že tvoje pečínka je lepší. Aničce nalij plný talíř, polívka je grunt a to druhý špunt, viď Aničko,“ dodal dědeček. Anička příkývla, ale v duchu uvažovala, jakpak by se asi taková holínka dala uvařit. Možná by se z ní dal udělat guláš anebo svíčková. Musí se zeptat babičky. „Babičko, už jsi někdy vařila holínky? Jak se to dělá? Já bych si napsala recept…
-
Mirákl: kniha nejen o krutém politickém experimentu.
Očima bez naděje klouzal po večerním davu v conningtonském snack-baru a smutně pravil: „Já jim řeknu, tady jsem dneska Američan, tax-payers, dopracoval jsem se slušnýho majetku, ale řeknu jim – doma tu nejsem. Třicet let ve Státech, pane doktor, ale před očima pořád mám libeňskou plynárnu, to panoráma, na mou duši, ten krám nebožtíka táty se zvonkem, co vždycky jednou cinknul, když se otevřely dveře. To bylo doma. Tady to,“ opsal tlustou ručkou kruh, jenž zahrnul celý Connington a Novou Anglii, „tady to, říkám jim, je Babylón.“ „Ale přece nelitujete, pane Kohn, že jste odešel?“ „Nelituju? Lituju, pane doktor, že jsem m u s e l odejít. A to je…
-
Vzdělání, extrémismus, EU a další témata. Okamurovo Umění vládnout vyšlo i v audioverzi.
V roce 2011 jste si mohli zakoupit knihu od Tomio Okamury, Umění vládnout. Následně pak knihu Umění žít. Ve všech vyjadřuje autor jasnou a srozumitelnou řečí bez náročných filozofických či „politických“ přirovnání svůj názor a postoj ke společnosti, politice a běžným záležitostem. Honosný titul Umění vládnout může ve vás asociovat pevně držící otěže se spravedlivým a moudrým náhledem. Podkladem k této knížce byly již dříve sepsané příspěvky na autorově blogu na iDnes.cz, v nichž se zabýval ekonomickou situací, státem, energetikou, vzděláváním, náboženství, EU a dalšími aktuálními tématy. V publikaci s ne mnoha stranami se snaží popsat témata širokého záběru.
-
Recenze: Konečná. Společenská satira o pěti důchodcích z Barabizny.
Pět lidí postaršího věku svedla jakási snad cesta náhody do staré hájovny, do Barabizny, ze které už není cesta zpět. Ne, nejedná se o hororový příběh, o zavřené důchodce v domě hrůzy. Kingsley Amis vytvořil spíše britskou společenskou satiru, kde pod jednou střechou jsou spolu nuceni žít lidé, kteří by jinak vzájemnou společnost nikdy nevyhledávali. Jsou staří, nemocní, dokonce i jeden po mrtvici, nemají kam jít. Blíží se čas Vánoc a příliš po nich neprahnou. V domě, zejména ve společenské místnosti se nachází řada jejich věcí a nábytku z minulých příbytků, kterých – jak již bývá zvykem – lidé tohoto věku se již vzdávat nechtějí.
-
Recenze: Bílá vrána. Polský román o osudové cestě Nízkými Beskydami.
Bílá vrána Andrzeje Stasiuka vyšla v Polsku už v roce 2002. Autor známý svou láskou ke Karpatům a horám obecně situoval svůj příběh do Nízkých Beskyd, časově před mnoha desítkami let. Přátelé, u nichž se stal alkohol jejich nerozlučným každodenním druhem, se rozhodnou s ním nadobro skoncovat. V jednom z nich, v Bandurkovi, se zrodil nápad: musí se vydat na tuhle „očistnou“ cestu, a buď to dokážou, nebo zemřou. Liduprázdné hory jsou pokryté bílým sněhem. Ta bílá barva prostupuje vším, i jejich myšlením. Starají se o sebe, dělí se o vodku a cigarety, smaží si slaninu.
-
Právě čtu: Psychologie sériových vrahů. 200 skutečných případů brutálních činů…
Černá obálka, na níž kontrastuje červená barva. Jako krev. Sedíme si v teple svého obýváku a z bezpečné vzdálenosti sledujeme nebezpečí. A právě podobně odpovídá a navazuje Andrej Drbohlav. Proč nás láká téma sériových vrahů? „Jako by člověk a potažmo lidstvo mělo vnitřně zakódovanou potřebu sledovat z bezpečného místa nebezpečí. Seriály s tématem vražd patří k nejsledovanějším, večerní zpravodajství je plné mordů, násilí je výnosný obchodní artikl.“ A nejspíš je to tak. Sic u mne detektivky a mord nepatří právě k oblíbenému žánru, kvalitní si ale také ráda přečtu. Nicméně právě u tématu sériových vrahů mě osobně přitahuje jiná okolnost: čeho je vůbec člověk schopen? Jak je to možné? Co…
-
Všichni ti, kdo nejsou schopni se sami sobě zasmát, jsou nebezpeční, říká Fred Apke, autor komedie Slepice na zádech.
Vzrušená sousedka paní Kobaldová přijde za svým sousedem, panem Bonschem a svěří se mu, že zavraždila svého manžela tak, že ho prostě srazila ze schodů. Jakmile se Bonsch z této zprávy vzpamatuje, začne pro chudinku sousedku vymýšlet všelijak důkladné alibi, aby byla zproštěna viny. Je vidět, že má pro paní sousedku velkou slabost, aby získal důkazy pro polehčující okolnost, podrobí jí lechtivé prohlídce těla. Hledá modřiny, důkazy bití od manžela hrubiána. Nakonec ale vykoumou jiný postup: ubohá paní Kobaldová by mohla tvrdit, že ji vlastně její manžel ze schodů také shodil. To je ale nutné kvůli stopám na těle se z nich skutečně zřítit. Bohužel, paní Kobaldová žuchla akorát tak…
-
Recenze knihy: Yes Man. Kniha o muži, který se rozhodl na vše říkat „ano“.
Představte si hypotetickou situaci – na všechny dichotomické otázky byste odpovídali pouze „ANO“. Neexistuje žádné ne. Do jakých situací vás to může přivést? Jakýkoliv souhlas vás může posunout někam, kam byste se za jiných okolností nedostali. Právě tuhle jakousi psychologickou roční kúru podstoupil hlavní hrdina knížky Yes Man. 26letý zaměstnanec BBC, nezadaný mladý muž, který většinu volného času trávil o samotě. Ne, že by trpěl nedostatkem přátel – i těm se neustále vymlouval, že nestíhá. A přitom se zatím jen válel ve svém bytě. Jednoho dne se dal v autobuse do řeči s jistým mužem, který mu poradil, aby se více otevřel, a začal odpovídat častěji „ano“. Jen lidé bez…
-
S Cibulkou v pyžamu — nejen o Jiřině Jiráskové.
Když psal Aleš Cibulka o Jiřině Jiráskové, už se mu neklepala kolena strachy. Mnoho let již byly přátelé. Tehdy si zavzpomínal na její 75. narozeniny a neobvyklý dárek. Jiřinka dostala chlapa. „A nebyl to chlap ledajaký – byl to malíř pokojů,“ píše ve své knize A. Cibulka, „musím tady upřímně dodat, že Jiřina se nejdříve trochou vyděsila, že jde o nějakého luxusního gigola, a když se z něj vyklubal šikovný řemeslník, docela si oddychla.“ Čas nelze zastavit. Když vycházel Cibulka v pyžamu, nikdo nemohl tušit, že paní Jiřina Jirásková za ne tak dlouhou dobu již nebude mezi námi. V publikaci je v nabídce na třináct rozhovorů z oblíbeného rozhlasového pořadu…
-
Nezkrotná Frida Kahlo ve výborném románu. Vášeň, láska, bolest i nenávist.
Vím, co chcete slyšet, doktorko, ale je mi líto, ze mne žádnou nechutnou zpověď nedostanete. Vy psychiatři jste všichni stejní. Chcete po mně, abych řekla, jak jsem jí pohrdala, jak jsem nesnášela, že je vždycky středem pozornosti, ale to se mýlíte. Ve skutečnosti jsem nesnášela, když se lidé dívali na mne, což se dělo často, protože, abych řekla pravdu, z nás dvou jsem já byla ta hezčí. On mi to řekl. Jenže to není fér. Věřte mi, že vzdor tomu všemu jsem ji měla moc ráda. Podívejte, pokud si vzpomínám, tak na mne byla vždycky hodná. Ochraňovala mě. Já k ní vždycky vzhlížela, protože byla chytřejší, nadanější. Já byla klidná.…
-
Co vás baví na YouTube: víte, kolik hodin měsíčně prosedíte u jejich videí?
Pokládáte si otázku, které video je historicky na YouTube nejpopulárnější a nejsledovanější? Na to bohužel neexistuje žádná jednoznačná odpověď, protože situace se den ode dne mění. YouTube oslovuje celý svět a zatímco většina videí zapadne a osloví jen pár uživatelů, jiná se horečně sdílejí, píší se komentáře, ať už pod snímky či na sociálních sítích. To, co však otřásá návštěvníky ve Spojených státech, může být pro zbytek světa zcela bez významu. Naše v současnosti nejpopulárnější videa k prezidentským volbám či parafráze na Klausovu amnestii a podobně jsou pro miliardy ostatních nezajímavé. Všude vody šumí jinak.
-
Připravte se na zápis do školy. Co všechno by měl předškolák umět a znát.
Čeká vás zápis do základní školy, ale nejste si jistí, zdali je vaše dítě přiměřeně vyzrálé pro zahájení školní docházky? Dosáhne vaše dítě věku šesti let nejpozději do 31. srpna letošního roku? Nebo již nyní uvažujete o odkladu? O přijetí do základní školy rozhoduje několik faktorů, mezi nimi patří motorická zdatnost, samostatnost, jazyková vybavenost, logické uvažování, udržení pozornosti a další. K motorické zdatnosti náleží určitá adekvátní pohybová vyspělost. Je to jednoduché – podívejte se, jak vaše dítě vesele a šikovně skotačí na hřišti, zdali není záhy unavené, překonává-li jednoduché překážky stejně jako jeho vrstevníci.
-
Recenze: Modlitba za déšť. Příběhy Češky a její rodiny v Izraeli.
S jakou nádhernou lehkostí a nenuceností jsou psány krátké povídky z útlé knížečky Modlitba za déšť! Nenavazují přímo na sebe, přesto jsou součástí jednoho příběhu: o české ženě, mamince, která bydlí v Izraeli, učí se novým zvykům a náročnému cizímu jazyku. Zapisuje děti do školky a školy a prožívá každodenní zážitky z jiného koutku světa. Z horkého Izraele, kde klimatizace v domech je stejně normální jako u nás topení, a dotváří tak pocit domova. „Dům v Izraeli bez klimatizace, to je asi jako dům v Čechách bez topení. Takové příjemné teplo, když venku sviští meluzína a je pod nulou, dokáže z prostého domu vytvořit domov. A klimatizace v létě z…
Mohlo by se vám také líbit
Šum křídel, co zní svobodou
Židovské osudy z rozhlasového cyklu Příběhy 20. století
Léto Moniky Petrlové
-
Zahrajte si na virtuální kytaru nebo zkuste lekce přes klávesnici.
Mám doma kytaru už spoustu let. Podle stupně ohmatanosti to musí vypadat, že jsem vášnivá kytaristka. Skutečnost je, že jsem ji v notně zdevastovaném stavu už dostala a užila si s ní leda tak pár dětských let, kdy jsem jako samouk poznávala strunu po struně, akord po akordu a učila se noty z útlé knížky. Slabost pro hudební nástroje mám odjakživa. A není divu, že tohle mne zcela dostalo. Na internetu jsem narazila na stránky s virtuálními kytarami a možnostmi se naučit na ně i hrát.
-
Alex Rovira, co mne zaujalo.
Alex Rovira patří v současné době k jedněm z nejpopulárnějších španělských spisovatelů a přednášejících, je ekonomem, poradcem, a autorem řady publikací (nejznámější je Good Luck). Spolupracuje s předními španělskými médii. Na svých konferencích mimo jiné mluví o změnách pro budoucnost a o hledání lidštější ekonomiky. Nelze mít neomezený růst v omezeném světě, říká a dodává, že je potřeba najít rovnováhu. Podle Roviry existují pouze dva typy lidských bytostí, nejsou definované barvou kůže, ani ideologií, či náboženstvím. Jsou prostě buď lidé slušní, anebo neslušní.
-
Recenze: O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby.
Dvanáctiletá dívka jménem September se narodila jedno úterý v měsíci květnu. Měla mateřské znaménko na levé tváři, veliká neohrabaná chodidla a nebavilo ji dennodenně mýt růžovo-žluté hrníčky na čaj a stejnobarevné omáčníky. Díky nezvyklému dobrodružství se stala hlavní hrdinkou světového bestselleru: O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby, autorky C. M. Valenteové. Catherynne M. Valenteová nejprve knihu publikovala jako online příběh. Později byly všechny části sjednoceny a vydány knižně. Jednou knihou však příběh September nekončí. Do budoucna můžeme prý počítat s několika dalšími pokračováními.
-
Mirákl, Tankový prapor, Příběh inženýra lidských duší… Připomínáme si výročí úmrtí Josefa Škvoreckého
Taková rána by asi notně otřásla mých profesorským sebevědomím, kdybych si byl to povolání vybral z vlastní vůle. Ale vybraly mi je okolnosti, takže jsem na Higginse jenom dostal vztek a napařil jsem mu – když se mu tedy Rudý odznak odvahy tak líbil – referát. Ačkoliv se Higginsovi román líbil, pokládal za svou akademickou povinnost nikoli o něm mluvit, ale interpretovat jej výpůjčkami ze známějších interpretací. Nyní posluchárně, jako obvykle duchem ne právě přítomné, dokazuje, že Rudý odznak není vlastně vůbec román o válce, nýbrž o citové a myšlenkovém zrání mladého muže a o jeho cestě od idealizujících iluzí k poznání a plnému prožití zidealizované reality.
-
Do třináctého roku třináct pokleslých novoročních předsevzetí
S Novým rokem přichází čas předsevzetí. Známe to: chci zhubnout! Přestanu kouřit! Už nikdy nebudu pít! Začnu cvičit! Je to marné: rok má obvykle 365 dní, ale i když se jedná o přechodný rok a máme jeden den navíc, stejně musíme čekat na 1. ledna, abychom udělali ta pravá rozhodnutí, která nás mají učinit lepšími a hezčími. Nejlepší předsevzetí je: „Dávám si předsevzetí, že už si nebudu dávat nikdy žádná novoroční předsevzetí.“ A jak jste na tom vy? Vstupujete do nového roku střídmě a s čistou hlavou, nebo také patříte k těm, kteří po předchozí noci s bolestí hlavy a žaludkem na vzbouřených vlnách se dušují, že už nikdy nikdy…
-
Mají kočky duši? I když zemřela, jako by se stále navracela, tvrdí kočkaři.
Čtenáři blogu cats.about.com emotivně reagovali na slova o kočičí duši. Například Sonia píše: „Věřím, že kočky mají duši.“ A následuje vyprávění o její ztrátě. Sonia byla právě v zahraničí, zatímco doma zemřel jejich sedmnáctiletý chlupatý společník „Když jsem se vrátila, byla už pět dnů mrtvá. Kdybych se vrátila o týden dřív, viděla bych ji naživu. (…) Následující pondělí mě v pět hodin ráno probudilo škrábání na polštáři a poté objímání. A pak si lehla vedle mě. Navštívila mě a škrábala mě na ruce (…) Někdy se probudím a slyším její dech a její tíhu na svých zádech nebo ruce. Zemřela 30. března a je to víc než měsíc (komentář z…
-
Richard Hammond, „skrček“ z Top Gearu řeší problémy středního věku: „Nebo jsem cvok?“
Když nám táhne na čtyřicet, nestáváme se marnivějšími, jen se najednou musíme mnohem víc starat, abychom nějak vypadali. Když máme kocovinu, najednou už nevypadáme jako rebelové, ale jako bezdomovci. A s každým dalším rokem postupuje rozklad mnohem rychleji, než by se dalo čekat podle kalendáře. Zkrátka se rozpadám a docela mě to znepokojuje. Uvádí ve svém Zoufalém výkřiku. Richard Hammond nevstoupil na pole spisovatelské poprvé, vydal „o sobě“ již řadu knih. V této se vedle krize středního věku také těší na exotické natáčení na Havaji (bez očekávání sněžné nadílky), projede se na kole nebo v suberbourácích, „užije si“ chirurgické zákroky ve svém těle a bude vyděšen k smrti, provolávajíce všechny…
-
Ironický podvečer: Transmise lásky od Radovana Houžvičky – nic takového nevyšlo, ale co by… kdyby…
Marcela byla neskutečně vzrušená. Hypnotizovala obal knihy; téměř se jí bála dotknout. Prsty se jí chvěly, srdce hořelo. A tak nakonec knihu přitiskla na svou dmoucí hruď. Transmise lásky od Radovana Houžvičky! Absolutní novinka! Na internetu se v Kalumnie.cz dočetla, že producent katastrofického sitcomu o nespoutané lásce v chatrči u úpatí aktivní sopky doporučuje Transmisi lásky jako hit století. A ona ho sehnala! Dnes nepůjde do kantýny na oběd, otevře si knížku a začne číst.
-
Recenze Mona Lisa: detektivka s brilantně mazaným a důvtipným podvodníčkem.
Pokud máte rádi detektivní příběhy, v nichž je uplatňována bystrost, mazanost chytrých zločinců oproti násilí, střelbě a honičkám, pak Mona Lisa od Carsona Mortona je přesně pro vás. Drsnost a arogance – zdá se mi to, nebo právě tyhle vlastnosti spolu se super technickými výdobytky, snad nejvíce zajímají současné autory a filmaře. Ale není nad to si přečíst příběh, ve kterém zlodějíčkovi – té lišce podšité – dokonce fandíte
-
Čínští staříci se mohou domoci návštěv svých dětí soudní cestou.
Staří lidé často bydlí v osamění na vesnicích, jejich děti se odstěhovaly za prací do města. Vzdálenosti jsou dramaticky odlišné od českých měřítek. Jen jedna cesta za návštěvou rodiny může zabrat i téměř celý den jízdy. Tradiční čínská rodina se rozpadla. Dospělé děti se již přestaly starat o své rodiče a prarodiče.
-
Odsouzený: skutečný příběh matky, jejíž syn propadl drogám.
Příběh zoufalé matky není také jen o Lukášovi, který křičí na svou matku, protože mu není schopna dát více peněz na drogy, který udělá z domova, z bezpečného přístavu, holost, který je buď zdrogovaný, nebo na dně, v léčebně či v kriminále. Je to příběh z jiného úhlu.
-
Chci také poděkovat tomu nahoře, říká Marta Kubišová.
Před nedávnem vyšla kniha o Martě Kubišové, která čtenáře provází životopisem ženy, jejíž kariéra zpěvačky byla násilně přerušena, ale která se vrátila v momentě, kdy na ni s úctou a pokorou hledělo snad největší publikum v české historii.
