MB
-
Milerův Krtek do každé rodiny
Usměvavého černého krtečka od Zdeňka Milera zná bezesporu absolutně každý. Jeho příběhy patří mezi první, které shlédnou děti, sotva přijdou na chuť kresleným pohádkám. V postýlce se tulí k jeho plyšákovi, čtou si z leporel a knížek o Krtkovi. A úžasné na této postavičce je, že baví i dospělé bez ohledu na věk. Zdeněk Miler už bohužel není mezi námi, ale jeho Krtek je prostě nesmrtelný. Je to fenomén, je náš a věřím, že u nás ho v oblibě nepřekoná ani Mickey Mouse. Zná ho téměř celý svět. Můj kamarád, pocházející z Iráku, mne před lety velmi překvapil tím, když mi oznámil, že u nich běžně v televizi běží
-
Jezuité: duchovní, válečníci, předchůdci socialismu nebo manipulátoři?
Nejen pro studenty teologických oborů, religionistiky, historie či dalších humanitních oborů, ale také pro zájemce dějin náboženství obecně vyšla v nakladatelství Grada přehledná útlá knížka Jezuité. V podobném duchu jste již mohli dříve zaznamenat u nás například Erbacherův Vatikán. Vzhledem k tomu, že jezuitských řád prošel relativně kontroverzní historií, pokládá autor různé otázky, které zájemce o jejich studium, ale i laickou veřejnost mohou interesovat. Bylo snad cílem jezuitů, aby umlčeli protestanty? Řídili jako soukromí zpovědníci evropskou politiku? Představoval jejich řád socialistický experiment? Mají jezuité volnější morálku? Vychovali diktátory? Proč se nesmějí ženit? A mnoho dalších…
-
Hoso maki, japonská klasika. Ukázka z knihy Velká japonská kuchařka
Máte chuť na něco exotického? Zkusili jste někdy japonskou kuchyni? Tomio Okamura a Mie Krejčíková-Okamura přinášejí českým čtenářům a milovníkům dobrého jídla velkou kuchařku plnou receptů, fotografií a fotografických návodů a postupů z japonské kuchyně. K jednomu z nejznámějších a klasických receptů patří Hoso maki. Možná vám název nic neřekne, ale podíváte-li se na obrázek, víte, o čem mluvím. Hoso maki jsou typické japonské rolky, které mají průměr zhruba dva a půl centimetru. Plní se tuňákem, okurkou, tence nakrájenou mrkví či avokádem. Recept z Velké japonské kuchařky uvádí pro své oblíbené klasické hoso maki tyto ingredience:
-
Právě čtu: J. K. Rowlingová, Prázdné místo. Nahlédněte se mnou do knihy
Jaký je nový román J. K. Rowlingové? Obsahově ještě nemohu posoudit, neboť jsem právě na začátku. První dojem je zatím: že mě čeká opravdu mnoho stránek. Rowlingová nešetří čtenářův zrak a vydala román o 542 stranách. Papír nádherně voní, stránky šustí a já jsem skutečně napnutá, zdali mě autorka nezklame a maximálně projeví své spisovatelské nadání. Recenzenti ve svých kritikách jsou víceméně opatrní, ale ať už se pouštějí do srovnávání s předchozími knihami, přesto se hodnocením román pohybuje spíše v kladné rovině. Nepředbíhejme tedy a nechme se překvapit. Zatím smíte nahlédnout alespoň na první stránku a další ukázky
-
Rozhovor s ilustrátorkou Ivetou Autratovou. Nejen o tom, jak se rodila Statečná lvíčata
Milovala jsem všechny knížky ilustrované Helenou Zmatlíkovou, ale nejvíc se mi líbila knížka Děti z Bullerbynu od spisovatelky Astrid Lindgrenové. Už ani nevím kolikrát jsem ji četla! Vím, že je stále v prodeji a nepochybuji o tom, že ji milují i další generace dětí. Krteček Zdeňka Milera a Dášenka, čili život štěněte mi také přirostly k srdci. Hltala jsem obrázky, četla a prohlížela je do nekonečna. Obrázky, barvy, vůně papíru, pro mně magické zaklínadlo! Když jsem trošku povyrostla, oblíbila jsem si překrásné knížky o přírodě a zvířatech od spisovatele Jaromíra Tomečka a Geralda Durrella. Nepochybuji o tom, že dnešní děti mají stejnou touhu prožívat příběhy, doba je daleko hektičtější a…
-
Řeč těla: nemluvíme jen slovy, ale také gesty, mimikou a emocemi.
Není to tedy pouze řeč, bez níž by komunikace ve společnosti nebyla možná. Při hovoru s někým také zaujímáme určitý postoj, pohybujeme rukama, očima, měníme výrazy. V zásadě to ale neděláme pro ty druhé, ale pro zjednodušení interpretace toho, co chceme říci. Zkuste si třeba dát ruce za záda a pevně si je stisknout v zápěstí. A nyní odvyprávějte nějakou zajímavou historku z práce. Už to není tak snadné: něco vám k tomu chybí. Jsou to vaše ruce. Samozřejmě také pro toho druhého je rozhovor „zábavnější“ a srozumitelnější, když můžete v komunikaci využít i dalších typických dispozic. Předáváme si více než slova. S mluvčím často sdílíme totéž: smějeme se, reagujeme…
-
Na co se ptají muži o ženách?
„Proč se ženy přetvařují?“ Ženy, mračíte se? Jak vnímáte tuto mužskou otázku? Přetvařujete se? Šelma říká: Lež je nám všem vrozena. A proč se prý přetvařujeme? „Můj ty smutku! Abyste nás milovali.“ PhDr. Tomáš Novák na to, že „Svět chce být klamán.“ A ve vztahu k některým blízkým příbuzným se má prý takticky volit jakýsi „ochranný režim“. Ona ta přetvářka je něco jako „svatá lež“, ale trochu jinak. A obrací otázku, nikoliv, proč se přetvařuje, nýbrž „Čím ji k tomu nutím? Likvidace příčiny obvykle odstraní následek.“ Často ale za přetvářkou mohou stát i další faktory, např. výchova, názory autorit, povědomí o tom, co se sluší apod. „Společenský tlak na ženy…
-
Pan Burák: nejen o třech mužích, prahnoucích po smrti svých manželek
David Pepin stále sní o vraždě své ženy, miloval ji, a přitom fantazíroval, jak podléhá jeho vražedným plánům. Představoval si, jak ji na pikniku zasáhl blesk, jak ji rozdivočelé děti srazily v metru, jak se dusí ořechy, na něž je alergická… Byli spolu třináct let: on dobře placený programátor a spisovatel, ona se starala o problémové děti, ale vlastní neměla. Nabírala na váze, nakonec přece otěhotněla. Malého buráčka se nedočkala. Kynula a hubla, trpěla depresemi, David ji miloval, ale sžírala ho žárlivost. Pak otevřela jeho knihu… Ani druhý pár nemá lehké manželství. Sobě si stanovila diagnózu invalidy, leží v posteli a odmítá vstát. Manžel policejní detektiv Hastroll radostně přichází domů…
-
Rozvádíte se? A víte, co vás doopravdy čeká?
Nejprve to začíná „vesele“. Tak samozřejmě nejen manželství, ale i knížka Kláry A. Samkové. S určitou dávkou ironie hledá příčiny, proč to v některých domácnostech neklape, a vám nezbývá nic jiného, než vyloudit úsměv na tváři a říci si: „Tohle manželství zachráním.“ Vždyť problémem může klidně být nedostatek vitamínu D, nebo nesnášenlivost na lepek apod. V obém a i dalších případech totiž tělo něco postrádá, reaguje neadekvátně, jeho fyzický problém se projevuje v psychice, a tak není divu, že máme doma člověka propadající depresím, nebo bručouna. Jestliže neznáme příčinu této změny (nevíme o nedostatku vitamínu D :-D), ten druhý se nám pomalu proměňuje před očima, to pak se hůře řeší…
-
Může alkohol v těhotenství někdy prospívat? Divili byste se, ale ANO
Může alkohol v době těhotenství uškodit? Mnoho žen hlodá svědomí zejména v době, kdy ještě o svém těhotenství nevěděly, a proto popíjely běžným způsobem. Těhotná Francouzka si prý neodepře sklenku vína ani v průběhu těhotenství. Je tedy skutečně alkohol nebezpečný? V prvé řadě je důležité množství alkoholu. Dnes byly v BJOG zveřejněny výsledky nového výzkumu v oblasti gynekologie a porodnictví. Tato studie porovnávala data dětí narozených ve Velké Británii mezi léty 2000 až 2002 k jejich sedmým narozeninám. Cílem bylo zjistit, zdali mírné pití alkoholu má či nikoliv nepříznivý vliv na vývoj dítěte. Předchozí výzkumy již upozorňovaly na zdravotní a vývojové problémy u dětí v případě vysoké konzumace alkoholu během…
-
Nápady pro volnou chvíli z krabiček od zápalek a z těstovin
Těstoviny patří u dětí k nejoblíbenějším jídlům. V určitém věku je vyžadují vedle dalších zamilovaných teplých jídel, jako třeba palačinky, téměř každý den. Z obchodu známe jejich různé tvary – špagety, makaróny, mušličky, vrtulky, farfalle, rondely a další. Nevěřili byste, jaké se z nich dají vytvořit drobné barevné hračky. A jejich výroba děti určitě nadchne. K činnosti budete vyjma těstovin potřebovat barvy (autoři používají barvy na kvaš nebo akrylové barvy), průhledný lak pro závěrečné práce, štětce, fixy, lepící pistole, pinzetu apod. Jednotlivé výrobky jsou označené stupněm obtížnosti:
-
Háčkujeme na panenky, nápadité návody z Metafory
Publikace pro mírně pokročilé přináší opravdu nádherné nápady a vzory k háčkování na panenky. Všechny holky budou nadšené! V úvodu naleznete stručně grafické ukázky použitých ok, nicméně pro absolutní začátečníky to není. Chce to mít už něco naháčkováno, znát základní oka a mít ten "griff" k rovnoměrnému utahování pro výsledný efekt hotového oblečku. Začátečníkům bych doporučila se protrénovat buď za pomoci šikovné kamarádky, nebo maminky, či využít snadno dostupná videa na YouTube, kde trpělivost učitelek je bezmezná - video lze zastavit a posunout podle vlastní potřeby. Jak už budete mít procvičené řetízkové, pevné oko, krátký a dlouhý sloupek,
-
Operní diva Montserrat Caballé dnes slaví 80. narozeniny
Montserrat Caballé dnes oslavuje kulatiny. Je jí neuvěřitelných 80 let! Stále mám před zraky úžasnou divu, po jejímž boku stojí Freddie Mercury, a společně dvojjazyčně opěvují úchvatnou Barcelonu: „Barcelona! Bylo to poprvé, co jsme se potkali. Barcelona! Jak bych mohl zapomenout na chvíli, kdy jsi vstoupila do místnosti. Vzala jsi mi dech. Barcelona!“ Píseň rovněž zazněla v roce 1992 při zahájení Olympijských her v Barceloně. Bohužel už ji Freddie Mercury nemohl zazpívat na živo, zemřel o několik měsíců dříve.
-
Videa odhalují tajemství. Mladí lidé vyprávějí o svých bolestných zkušenostech
Mladí lidé na YouTube vyprávějí příběhy. Odhalují své temné stránky a otvírají třinácté komnaty. Zpovídají se o beznaději a touze najít porozumění, cestu a spřízněnou duši. Prošli si těžkými zkouškami, sáhli si až na samé dno a vrátili se zpátky do života. Nyní chtějí pomoci jiným mladým lidem, které může trápit podobný problém. Jejich výpověď má tak několik vrstev: vypravěč obnaží svou duši, může se mu ulevit a konečně pevně uzavřít svou minulost. Následně pak může pomoci někomu dalšímu. Odhalené třinácté komnaty mají tedy svůj smysl a cíl; aspoň tak to cítí tito mladí lidé, kteří na YouTube získávají velkou podporu.
-
Klaudie na rozcestí, poslední kniha z volné trilogie Beáty Matyášové
amy sobě si mnohdy nevědomky diktují, že musí vše zvládnout bez cizí pomoci. Nakonec se hroutí, volají o pomoc, ale jejich křik není pokaždé tak dobře slyšet. Nejednou je to jen vnitřní bolest, se kterou se rvou opět samy, byť touží být automaticky pochopeny svými protějšky. Na první pohled jejich osudy nenosí takový punc dramatu, ve společnosti působí dojmem vše zvládajících dam, ale jsou stejně jako řada ostatních žen zapředeny do mnohdy únavného běžného životního koloběhu. A právě ta „všednost“ je nám tolik blízká a srozumitelná. I my se místy propadáme do stereotypů, z nichž chceme utéct, chceme zaujmout v rodině a ve společnosti nepřehlíženou pozici, chceme být lepšími, až…
-
Internetové knihkupectví pro čtenáře, kteří nemají peněz nazbyt. Víte, co jsou Zlaté knihy?
V polovině dubna bude spuštěno nové internetové knihkupectví Zlatéknihy.cz, které může změnit knižní trh od základu. Čtenářům přinese garantované nižší ceny o 25% a nakladatele osvobodí od rabatu. Moc mě zajímalo, v čem je "ten zakopaný pes", že lze nabídnout knihy levněji, než jsme doposud zvyklí. A tak jsem se zeptala majitele webu, pana Ing. Antonína Vitovského, na některé detaily. Podívejte se a posuďte sami, zdali sehnat nové knížky levněji, včetně titulů, které v obchodech třeba ani nezahlédnete, není pro nás, pro čtenáře, velmi zajímavý a lákavý nápad. MB: Jaký byl důvod vzniku projektu, co Vás motivovalo? Existuje něco podobného v zahraničí, nebo je to čistě Váš nápad a iniciativa?…
-
Marcel odhaluje vzpomínky na vlámskou kolaboraci
Dům se podobal všem ostatní v ulici: trochu shrbený po dvou stoletích bydlení, vichřic a válek. Nad živým plotem se mezi dvěma komíny vinula křivá páteř z tašek. Okna byla více méně přiopile zasazena do fasády a u zárubně visel pár dřeváků osázený petúniemi. Ve většině pokojů sídlilo temné předpeklí, chladivé v létě, studivé v zimě. Jinde cihly nasákly pachem obědů celých generací, jako třeba kuchyni, kde mastnota kapala ze stropu. Sklep uchovával, půda zapomínala. Koncem srpna z podlahy lezla zima. Večer už byl venku cítit mráz. Než přišly deště, táhlys mraky někdy tak nízko nad taškami, až se zdálo, že je hřeben střechy rozčísne. Světlo prořídlo. Tráva v sadu…
-
Umění je hra, tvořivá zábava pro děti
Pro všechny tvořivé děti vydalo nakladatelství Albatros Umění je hra, ve kterém se nachází na 48 tvůrčích postupů. Každý projekt má stanovený stupeň obtížnosti (podle obtisknutých dlaní), od jedné – rychle hotovo, až po čtyři, „mistrovské dílo“. A co na děti čeká? Procvičí si techniku stínování, vytvoří si barevné frotážové motýlky, či exotickou džungli jen za pomoci tužky a fixy, naleznou kouzlo spirál, rozesmějí a rozesmutní tváře na papíře, vyrobí třpytivé květinové blahopřání, s pomocí fantazie vykreslí mikroskopický svět, seznámí se s technikou á la Picasso, objeví v čmáranici skrytý obraz (některé čáry vedou cik cak, ve skutečnosti mohou skrývat velké tajemství, jen ho objevit a zdůraznit),
-
Omylem géniem. Jak svět přišel k teflonu, plastu, vteřinovému lepidlu…? Náhodou?
Nejednou než na světlo světa přišel nějaký vynález, dopomohla mu náhoda nebo štěstěna. Nelze jim ale dávat absolutně za vděk. Nebývá totiž zvykem, že pod tíhou marného přemítání vynálezce najednou „zakopne“ o světobornou záležitost, která mu přinese slávu a úspěch a lidem ulehčí životy, aniž by se musel nějak sám více přičinit. K docílení kýženého výsledku i za pomoci náhody a štěstěny je potřeba kombinace několika faktorů: vzdělání, praxe, připravenosti, příležitosti, touhy… Ryze hypoteticky, kdyby náhodou někdo neznalý věci přišel na jakýsi zlepšováček, nemusel by to vlastně ani zaznamenat, protože by na základě malých zkušeností netušil, co má před sebou.
-
Jak si nedělat starosti
Proč si děláme starosti? Důvody mohou být různé: někoho prostě baví dělat si starosti (myslíte, že ne? Ale ano, když si přečtete jeho řádky, zjistíte, že takové typy lidí ze svého života určitě znáte), může to být náročností změny nebo nejistotou, nedostatkem znalostí a zkušeností (to je moje parketa: často si stanovuji příliš vysoké cíle, k jejiž úspěšnému zdolání je potřeba ještě nabýt určitých znalostí a zkušeností, ale čas tlačí). Dalším důvodem může být nedostatek vlivu či kontroly, hodnoty, které sdílíte, jak jste byli vychováni, či důsledkem vašich předchozích zkušeností. Můžete být také vystaveni špatným zprávám. A co říkáte zažitému úzu, že si ženy dělají více starosti než muži? Je…
-
Cesta na popraviště: spravedlnost ve znamení mučení a poprav.
Donucovací způsoby, aby obviněný přiznal vinu, byly – jak je nám obecně známo – velmi kruté. Člověku až trne, čeho všeho je schopen, aby si vynutil mnohdy lživé doznání. Z laického hlediska mi připadá, že i kdyby všichni zločinci spáchali skutky, za něž byli obviňováni, vyšetřovací metody a „spravedlnost“, tak jak byla tehdy chápána, byla sama o sobě mnohonásobně krutější než onen zločin. „Po příjezdu na náměstí de Grève katovi pacholci přenesli hraběte na popravčí lešení, přivázali na tzv. kříž svatého Ondřeje, dva trámy ve tvaru písmene X. Přítomný kněz se snažil pronést slova útěchy, mistr popravčí těžkou železnou tyčí začal lámat odsouzenému lýtka, stehna, paže i předloktí, poslední údery…
-
Historická letadla a letiště v edici Zmizelá Praha.
Další publikace z edice Zmizelá Praha přináší dobové fotografie, tentokráte k tématu letectví, doplněné stručnou historií pražských letišť a zajímavými komentáři u obrazové části. Balon nad Prahou vzlétl už v roce 1790, letadla pochopitelně podstatně později. Pražští měli tu čest v roce 1909 ve Velké Chuchli. Do roku 1914 byla v Čechách vybudována pouze dvě letiště, která si toto označení zasloužila i po technické stránce – pardubické a plzeňské na Borech. Provizorní letiště v Praze vzniklo, jak již bylo řečeno, ve Velké Chuchli na dostihovém závodišti. Do roku 1918 bylo u nás postaveno jediné vojenské letiště, a to v Chebu. A nešlo jen o vojenské letectví, ale také civilní. Např.…
-
Malebná lyrika Konstantina Biebla, Na hrobě bubnují padající pomeranče
„Básník, cestovatel, voják na východní frontě 1. světové války, plachý elegán, student medicíny a salonní komunista“, tak je uváděn básník Konstantin Biebl (1898 – 1951) v nové knížky nakladatelství Dokořán, čítající jeho řadu nejkrásnějších básní. Na jednu stranu to nebyla právě „šťastná doba“ – dvě světové války, hospodářská krize, převrat. Přesto Konstantin Biebl „žít“ uměl a mnohdy věděl, jak využít situace – byl synem uznávaného lékaře, oženil se s výhodnou partií, zhýčkaný a nouzí peněz netrpící vstoupil do komunistické strany, prožil si eskapády mileneckých avantýr a v novém režimu získal dobře placenou práci. Svůj život však ukončil stejně jako jeho otec - sebevraždou.
-
Co bylo veverče a kdo byl houžvař? Co ještě nevíte o životě našich předků?
Prasátka v 16. století na statcích byla ještě pořádně chlupatá se zahnutými zuby nahoru, ale už začínaly první pokusy o jejich šlechtění. Zápach jak v prasečím chlívku se však linul i městy, která zrovna nepřekypovala hygienou. „…takže nebylo divu, že bohaté dámy se nechávaly nosit v nosítkách, „obyčejní“ lidé si tvořili z prken provizorní chodníčky a domů si kupovali květiny, které měly alespoň částečně „maskovat“ nepříjemný zápach linoucí se z ulic. Bývalo také zvykem budovat v horní části domů vížky, kde mohli majitelé v létě sedat a dýchat přece jen čistší vzduch.“
-
Krysáci Hubert a Hodan jsou zase spolu s novými příběhy a mapou smetiště
„Na malém, ale krásném valašském smetišti vypuklo ráno. Bylo po dešti. Slunce se prohryzalo mlhou stoupající z polí, luk a lesů. CRRRRRR! Zazvonil budík a ze šuplíků vylezli krysáci Hubert a Hodan s potkanem Edou a pusitli se do ranní hygieny. Vyčistili si zuby, osprchovali se, vyhřebelcovali si kožíšky a dopřáli si mydlinkovou lázeň. „Pohodička, pánové, co?“ liboval si Eda. „Ani nevíte, jak jsem rád, že nejsem člověk, ale potkan. Lidi už dávno kmitají v práci a my si tady hovíme v mydlinkové lázni. Sladký život! Dobře jsme si je ochočili, starají se o nás, živí nás, a dokonce o nás natáčejí večerníčky! Ale aby nezvlčili!“ (62)