Anna měla svůj sen. Chtěla být profesionální baletkou. Její učitelka, paní Breuerová, jí v jejím talentu podporovala. V cílevědomé Anně viděla velký potenciál. Záhy se však sny třináctileté dívky postavily na druhou kolej. Otec Annu opět nestihl vyzvednout, a tak pro ni přijel její bratr Philipp s kamarádem Andreasem. Vypomáhali matce Ute s rozvozem zboží z květinářského krámku. Philipp ještě neměl řidičák, a tak po každé na výslovným matčin příkaz řídil Andreas. To Philippa nebavilo. Sem tam načerno si zajezdil, zaparkoval auto a nakonec přemluvil i Andrease, aby za úplatu Annu odvezl ze školy sám. Podlehl adrenalinu jízdy, nic nevnímal, jen rychlost.

Vedle Slovíček Marie Procházkové, které tříbí mozkovnu a rozšiřují slovní zásobu, pro stejně staré a mladší děti bych doporučila také k rozvoji jejich zručnosti a bystrosti knížku Šikulové z edice České televize, plnou aktivit pro volná odpoledne. Ve stejném duchu jako je onen oblíbený dětský pořad Šikulové vznikla i tato nenáročná úzká knížka. Děti v ní naleznou témata pro tvoření, ale také pro procvičení bystrosti. S blížícími se Vánoci můžete se Šikuly vyrobit třpytivé vánoční ozdoby, vytvořit si společenskou hru Šnečí hra, parádní klobouk, telefon na vzkazy, globus z balonku a další věci. Inspirujte se ukázkou.

S knížkou Slovíčka Marie Procházkové se děti učí cizí slova, která běžně „dospěláci“ užívají v konverzaci, ale jejichž význam může dětem unikat. A chtějí-li té naší řeči dospělácké rozumět, je jim třeba – nejlépe řečí dětskou – vysvětlit, co slova znamenají. Součástí knížky je DVD se stávajícími díly, které byly natočeny v rámci České televize, a děti se dozví mimo jiné, co je ekologie, demokracie, globalizace, korupce, genetika, abstrakce, manipulace, mystifikace, integrace, diskriminace, mimikry, empatie a spousty dalších slovíček.

Dětská zvídavost někdy nezná mezí. To aby byl člověk pořád ve střehu, co je napadne a zdali si svým originálním pokusem – jako by jej nikdo dříve před nimi ještě nezkoušel – nezpůsobí úraz. Přinejmenším. Se zatajeným dechem jsem dříve poslouchala, jaké dělal pokusy manžel v období svého dětství. A šílené pátrací akce své maminky. V prvním případě to odskákaly nějaké ty popáleniny a řada šití: jizvy na těle vypovídají vlastní příběhy. A v druhém to byla řada zlomenin a také sešité rány. Mé pokusy a průzkumy se naštěstí odehrály bez vážnějšího zranění: sem tam odřené koleno a špinavé oblečení. Ale asi jsem nebyla ten správný chemik a fyzik. Spíš…

Karen McCombieová oprávněně patří k oblíbeným autorům knížek pro mládež, především pak pro mladé slečny. Nejspíš ji nejvíce znáte z příběhů o Alici, nejnověji „Alice a … mega hustá partička“ a „Alice a… mega hustý šoky“. Karen McCombieová píše ráda pro čtivé „puberťačky“ a jejímu stylu holky prostě rozumí. Jsou to příběhy, které mohou stejně staré dívky prožít, kdy na jejich vrcholu zájmu je „klábosení s báječnýma kámoškama“, či vyhýbání se „trapným klukům“, zatímco srdce může snadno vzplanout do opravdu super kluka. Příběhy Alice by se daly přirovnat k holčičímu provedení malého poseroutky s tím rozdílem, že poseroutka je prošpikován řadou komiksových obrázků a je psaný jako by rukou na…

Před pár lety to byl Harry Potter, nyní Greg Heffley. O čem že mluvím? O mánii, která děti připoutala ke knížkám. Existuje řada titulů, které děti baví, a pak jsou takové, po kterých doslova šílí. A lze s jistotou říci, že Harry a Greg se na tu pomyslnou špici dostali. Možná vám na první pohled jméno Greg Heffley mnoho neřekne. Jak může být mezi dětmi někdo tak slavný, když ho taťka s mamkou ani neznají? Inu, proto, že Greg se mezi čtenářskou obec protlačil svou „přezdívkou“. Je to malý poseroutka.

Pro mne snad není nic kouzelnějšího, než sednout k počítači a začít psát: vpluji do příběhu, stanu se jeho součástí, prožiju fiktivní děj „v cizí kůži“ jako by byla moje. Celá se nechám pohltit, jako by to byl můj skutečný příběh. Vládnu neuvěřitelnou mocí, neboť vytvářím něco, co tu ještě před pár vteřinami nebylo. A přesto jsem bezmocná: protože se nacházím v jiném časoprostoru, v jiných interakcích a nemohu děj ovlivnit zcela podle libosti, neboť by mohl ztratit svou logiku a důvěryhodnost. Pokud také píšete, víte, o čem mluvím. Je to šílená a podmanivá závislost; podle síly příběhu někdy dodávající energii, jindy strhávající na kolena a deprimující. Ne každý hrdina…