„Västeräská policie, Klara Lidmanová.“ „Chtěla bych nahlásit, že mi zmizel syn.“ Hlas v telefonu zněl téměř omluvně, jako by si žena nebyla jistá, zda se dovolala správně, nebo jako by nečekala, že jí budou věřit. Klara Lidmanová si přitáhla poznámkový blok, i když se hovor nahrával. „Můžete mi říct, jak se jmenujete?“ „Lena. Lena Erikssonová. Můj syn se jmenuje Roger Eriksson.“ „Kolik let je vašemu synovi?“ „Šestnáct. Naposledy jsem ho viděla včera odpoledne.“ Klara si zapsala věk a došla k závěru, že by tuto záležitost měla předat dál, aby mohli okamžitě podniknout příslušná opatření. Pokud tedy chlapec opravdu zmizel. „V kolik přesně včera odpoledne?“ „V pět vypadl z domu.“ Před…

Příběh vědce, který za znalosti a možnost požitků je ochoten duši ďáblu upsat se táhne světovou literaturou od šestnáctého století. Fascinuje a láká spisovatele, básníky, skladatele, režiséry. Fascinuje a láká také čtenáře, diváky, posluchače… První historky spojené s profesorem Faustem se objevily již za jeho života. Do našich zemí přišly v podobě tradičních loutkoher. Jimi se nechal inspirovat i Matěj Kopecký ve svém díle Johanes doktor Faust. V próze se námětem zabývala celá řada spisovatelů: Michail Bulgakov (Mistr a Markétka), Thomas Mann (Doktor Faustus) nebo Stanislav Lem (Solaris).

Hal a jeho družstvo Volavek, pokračují ve svém lovu. Pronásledují dál desperáta Zavaka, aby si vzali zpět posvátný kámen Skandijců – andomal. Už už měli piráta a jeho bandu na dosah v bohatém přístavu Limmatu, jenže lstivému Zavakovi se na Havranu podařilo prchnout. Nyní jeho černá loď míří po řece Danu do bašty všech pirátů – do opevněného říčního města Raguza.

Inspektoru Rebusovi se počítají poslední dny v týmu. Za deset dnů tu bude důchod a fůra volného času. Sice netuší, co si s ním počne, ale teď probírá nevyřešené případy a předkládá je své kolegyni Clarkeové. Věří, že je dotáhne za něj. Prochází s ní složku za složkou, přibližuje vyšetřování, ta mu neodporuje, ale myslí si své. Jejich „předávačku“ naruší případ. V uličce pod hradem najdou zavražděného slavného ruského básníka a disidenta Todorova. Koho mohl tolik namíchnout, že skončil s rozbitou lebkou před garážemi v zapadlém koutu Edinburghu? Podaří se Rebusovi s případem pohnout? Nebo ho přidá na kupičku „nevyřešeno“? To by nerad!

Mám ráda historické romány, je pro mne příjemné „osahat“ si doby minulé prostřednictvím příběhů. Také mám ráda tajemství – vždyť co jiného podněcuje čtenáře k hltání dalších a dalších stránek? Proto volba přečíst si Návrat kapitána Johna Emmeta od Elizabeth Spellerové byla pro mne jasnou záležitostí. Příběh mne nadchl svou hloubkou, citem pro situaci, výtečným popisem postav a také stupňováním napětí. Autorka dokázala navodit a udržet atmosféru tajemství zamlžováním, překvapivými odhaleními, nečekanými zvraty.

Vykořenění, rodinná soudržnost, odpuštění, láska, hledání vlastního místa, do kterého se člověk může vrátit a vrací se rád. O tom je příběh Hanky, která měla své plány, nalinkovaný život, která viděla své místo jen a jen v jihočeské vísce, kde se narodila. Chtěla se tu vdát, učit v malotřídce, žít v chalupě, která tu stála roky, voněla po předcích. Jenže část obce pod kótou 370,5 měla být zatopena. Výstavba elektrárny si to žádala. Všichni za touto kótou se měli odstěhovat – i Hančina rodina. Vydržela dlouho, bojovala, tvrdošíjně se držela své „rodné hroudy“, ale boj s úřady prohrála. Rozbilo se všechno, na čem si vystavěla svůj život. Osud jihočeské vísky…

Zdá se to nemožné, ale i takový tvor, co není u lidí dvakrát v oblibě, se může stát nositelem radosti, veselosti a dobré nálady. Kůrovci se to povedlo. Přímo jemu ne – povedlo se mu to díky Michalu Vaněčkovi, který o kůrovcích napsal povídku. Je to povídka ze života, je to povídka veselá! Skvěle mapuje vztah tchána a ochotného zetě, který jenom chce přivézt dědečka k rodině z lázeňské kúry. Jenže dědeček je vědec a vědci, asi aby se nenudili, i po dobu pobytu v lázních bádají a sbírají vzorky pro další průzkum. I stalo se vypravěči, že v novém autě, ještě nezajetém, měl odvézt z lázní „hromadu“ biologických vzorků…

5. 7. si rok co rok připomínáme den věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V letošním roce je tento státní svátek o něco významnější, protože uplynulo 1150 let od jejich příchodu. Právě k tomuto výročí vydalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti unikátní publikaci Pravdivý příběh byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. V kartonové červené dárkové krabici najdeme tři knihy a dva bonusy – štědré. Milovníkům pověstí a historie se rozzáří oči a radostně se začtou do kroniky Slovo paměti, kterou sepsala Renata Štulcová a ilustracemi ozdobila Renata Fučíková.

Máte rádi operu? Nevíte, jak přiblížit svým ratolestem, bližním, kamarádům požitek, který z poslechu v divadle máte sami? Možná mohu poradit. Narazila jsem na komplet čtyř CD pod určujícím názvem: Hudební škola na CD. Papírová krabička obsahuje čtyři disky, na kterých jsou čtyři klasické opery. Na jednotlivých obalech jsou uvedena čísla od devítky do dvanáctky. To mne zaujalo a pátrala jsem dál. Zjistila jsem, že už dvě takové „krabičky plné klasiky“ vyšly. Zmíním se o nich v závěru článku. Teď pojďme k poslední „čtveřici“: děj oper se odehrává v rozhlasové dramatizaci jednotlivých libret. Je to tedy rozhlasová hra, doplněná o nejznámější árie toho kterého díla, tudíž je pro nevycvičeného posluchače…

Otevřete-li Chagallovu vzpomínkovou knihu Můj život, dýchne na vás v správném poměru špetka nostalgie, hrst tesknoty a barevného pohledu na svět. Chagall píše, jako kdyby maloval. Vrství jeden postřeh vedle druhého. Některá vzpomínka, glosa, postřeh, překrývá druhou. Dohromady barevně ladí. Často se zdá, že spolu ony postřehy úplně nesouvisejí, ale v konečném celku tvoří celistvý barevný dobře stínovaný obraz. Je zajímavé, že tyto barevně laděné vzpomínky sepsal ruský malíř ve svých pětatřiceti letech. Přesto jsou zralé, vypovídají o hloubce jeho citu a velké míře lásky k vlastní práci, k rodnému Rusku.

Jako uhranutá jsem zůstala po přečtení posledních řádků knihy Počátek, kterou napsala Jessica Khouryová a pro české čtenáře ji přeložila Petra Babuláková. Několik dnů jsem potřebovala na vstřebání obsahu. Příběh osmnáctileté dívky Pii, která žije ve výzkumném táboře v kdesi v jihoamerické džungli a je přísně střežena týmem vědců a jejich spolupracovníků, je tak uvěřitelně neuvěřitelný, že čtenář přestává vnímat hranici mezi realitou a fikcí. Pia je zakončením tajného projektu a zároveň počátkem nové rasy – rasy nesmrtelných, které se stane pramatkou. Román Počátek je skutečně silný fantasy příběh. Autorku k jeho napsání podnítily indiánské mýty o záhadné rostlině rostoucí v deštných pralesích, která lidem může darovat nesmrtelnost. Ovšem jejím…

„Každý, kdo kdy byť přičichl k novinařině, pozná, že Imperfekcionisté jsou opravdu příběhy ze života.“ The Guardian Tento výrokem naprosto přesně vystihuje knihu Imperfekcionisté. Příběhy v románu Toma Rachmana jsou „odkoukané a prožité“ v redakcích, jsou přesným záznamem fungování týmu novinářů, jejichž společným cílem je nové vydání mezinárodního tištěného deníku. Média, které v současném světě skomírá na úbytě, přesto se drží zuby nehty, protože ještě mnohým čtenářům přináší milovanou vůni tiskařských strojů, tiskařské barvy a novinového papíru; protože ve svých abonentech vyvolává majetnický pocit: majitel výtisku drží v ruce kus „materiálu“, jenž je jenom jeho a nikdo mu ho nemůže vzít, pokud to nedovolí.

V letošním roce slaví Český rozhlas devadesátiny a každý den nás překvapuje příjemnou vzpomínkou z archivu. Jako kdyby měl dávat dárky nám, posluchačům. Tedy nic proti tomu, ráda je přijímám. Ale k takovým kulatinám se obvykle dávají jubilantům dary. Jedním z nich je knížka z edice Osudy Kam utek Stolkolet, v níž své vzpomínky soustřeďuje básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor Václav Daněk. Tedy je to vlastně zase jak dárek jubilantovi, tak i čtenářům-posluchačům. Je pravdou, že první bylo vysílání autorových vzpomínek na stanici Český rozhlas 3 – Vltava, z něhož publikace vychází. Pak teprve přišla knížka.

Každá žena je dcerou matky, některé dcery se časem stanou matkami. Všechny matky se snaží ochránit své dítě. Jakmile se jim zdá, že je v ohrožení, stanou se z nich bojovnice, lvice, dokážou jít přes mrtvoly. Hrdinky historického románu Matky prožívají své mateřství v hraniční situaci. Stěžejním osudem je příběh Zuzany Laukové, která na konci druhé světové války otěhotní s ruským partyzánem Alexejem. Toho však Němci dopadnou právě u domu Zuzany a její matky a zastřelí ho. Matka Zuzany je, zdá se, s vývojem situace spokojena, netuší, že dcera čeká s partyzánem dítě. Je pro ni hlavní to, že se zbavily toho „bolševika“. Jenže na konci války Zuzanu zatknou, podle…

Rok s rokem se sešel a Průmyslový palác v pražských Holešovicích se otevřel opět knižnímu světu. 19. mezinárodní veletrh a literární festival Svět knihy 2013 nabídl pestrou paletu pořadů, stánky plné knížek a hlavně setkáních autorů se svými čtenáři. Ale neplatí to jen pro čtenáře. I já sama jsem se konečně setkala s ilustrátorem, který ozdobil svými obrázky naši čtvrtou knížku – konečně jsem naživo hovořila s Jurajem Martiškou! Skutečně, do pátku 17. 5. 2013 jsme se znali pouze virtuálně – přes e-mail a facebook. Jas nakladatelství zatím ještě samostatný stánek neměl. Přesto jsme se objevili v katalogu doprovodných programů – a to hned dvakrát: v pátek 17. 5. 2013…

Přesně takto končí informace na záložce v knize Intr, kterou napsal Ladislav Karpianus. Obdobný pocit jsem nabyla po dočtení knížky. Mám pocit, že mne Intr opravdu změnil. Především v pohledu na společenství mladých lidí, kteří žijí v domově mládeže, protože studují daleko od svého rodiště, které jsem sama na vlastní kůži nezažila. Tihle kluci a holky by se nikdy nebyli potkali, kdyby nezamířili do škol a učňáků a neubytovali se v baráku, co jim má být přes týden domovem. Ale může se jím tento prostor opravdu takovým zázemím stát? Autor mne přesvědčil, že ano – je jiný, než ten s rodiči, ale je.