Pozor na 11. listopad – svět se zbláznil a moje děti taky

Dnešní den byl neuvěřitelně náročný a vyčerpávající. Dvouletého syna jako by chňapla hyperaktivita a starší dceru naopak ukňouranost a hysterie. Manžel pochopil, že je potřeba zvednout kotvy a šel se nadýchat čerstvého vzduchu dříve, než zapadne do hospůdky, kde už toho kyslíku moc nebude.

Proč byl dnešní den tak zapeklitě krutý? Vždyť tu máme takové krásné datum. 11. listopadu. Svatý Martina na bílém koni nepřijel. Tedy ne aspoň u nás v nížině. Bylo chladno, mokré silnice a za okny ještě včera zlatá bříza nás dnes ráno probudila holými ucouranými větvemi.

Podle astrologů samé jedničky v datu nepřináší žádné dobré zprávy. Zatímco se školákům tyhle čísla v žákovské knížce nádherně vyjímají, v sociální komunikaci vedou naopak k válce. Je prý dobré se v dnešní den vyhýbat všem sporům. To je u mě v pohodě; jsem splachovací typ. Ale také je pravda, že jsem co se týká mladšího potomka k večeru už dramaticky zvýšila decibely svých hlasivek, aby vůbec zaznamenal, že se stále nachází na téže planetě jako já, v tomtéž mrňavém bytě a že jeho zrychlené pohyby a permanentní křik a shazování věcí ze všech míst už překročily únosnou míru.

Já nemám nic proti tomu, aby děti vyrůstaly volně a svobodně. Nechci je omezovat neustálým omíláním: to nesmíš (!), na to nesahej (!), ne ne a ne (!) a basta fidli.

Ale každý máme někde hranice. Někdo má krátkou zápalnou šňůru a stačí jeden vylitý hrníček na koberci a je oheň na střeše. Já ji mám hodně dlouhou, jakoby snad obepínající celý vesmír, ale večerní řádění dvouletého potomka již připomínalo vandalismus nejvyššího kalibru a k tomu s andělským výrazem ve tváři.

V tu chvíli, kdy muž odcházel do hospody (uklidnit se), povídám cynický tónem: „Jdi, miláčku, jen jdi a nech mne tady s tou zvěří!“

Astrologové říkají, že v tento den kromě hádek a zklamání by mohlo dojít i k násilnostem a přemítání o životě a smrti.

Tak metafyzický nádech má datum 11. 11. 2011. Problikla mi zde rovněž v pravém dolním rohu aktualizace avastu a je to tu zase. Magie čísel i v „antiviráku“.

Mně se však tohle číslo v kalendáři líbí. A nejsem jediná. Lidé se dnes k oltáři hrnuli s větší vervou než obvykle.

U nás doma vládne magická desítka (nemluvím tu o pivu).

Jo, čísla na lidi působí neuvěřitelně. Já jsem se chtěla vdát a vdala se jedině 10. 10. v 10 hodin. (Odhlédněme od toho, že to byl můj taktický manévr, jak co nejdál posunout svatební obřad, dokud nepadne nějaký víkend na desátého desátý; ale dneska vám za peníze udělají svatbu i uprostřed týdne).

Ale proč? Ovlivní náš vztah dobře zvolené datum? Znamená skutečně svatba v květnu či 11. 11. 2011 absolutní katastrofu?

Rozhlédněme se kolem sebe, na naše sezdané známé a přátele.

Kolem mě se už rozvedlo několik kamarádů. A data jejich svateb byla taková „normální“, bez nádechu spiritualismu, že si je člověk ani nepamatuje. Všimla jsem si však, že nejvíce se sňatky shodovaly v nákladnosti svatby. Zvláštní na tom je, že kdo nechal z mých přátel na svatbě aspoň sto tisíc, je dnes rozvedený. Jako by drahá (náročná a na odiv všem zvědavcům snobská) svatba sama o sobě zkazila celou budoucnost.

Blbost, že? Ale vysvětlete mi, jak je to potom možné. Nicméně, má svatba stála pět tisíc, takže u mne to je nejspíš na věky a potom taky ještě na hodně dlouho.

Sára Resslová