Být či nebýt normální aneb jaké to je mít peklo v duši. O depresi a mánii.

Co vůbec znamená být normální? Říká se, že každý je svým způsobem jedinečný. Jak potom lze definovat hranice? Stanovit, co ještě je a co už ne „normální“?

„Osobnost má jedinečné a relativně stabilní vzorce chování, vnímání, myšlení a chování specifické pro každého člověka. Mezi normálními a abnormální vzorci však není jednoznačná hranice,“ uvádí Tomáš Novák v knize Peklo v Duši, deprese a mánie (Grada 2016). „Lidé s abnormálními vzorci užívají nevýhodné, neadaptivní, neužitečné způsoby vnímání, cítění, myšlení, chování. Vytvářejí se u nich bludné kruhy, rigidní, absolutistické vzorce. V období stresu nebo zátěže se zvyšuje zranitelnost jedince.

Peklo v duši, deprese a mánie přináší psychologický pohled na hypománií, „báječného sluhu, leč zlého pána“. Typickým znakem lidí trpící touto poruchou jsou značné změny nálad: na jedné staně jsou nezřízeně aktivní, často potřebují jen trochu spánku, málo jídla, jejich energie bují až do vyčerpání, kdy poté padají do hlubokých depresí. Je těžké těmto lidem porozumět, a snad k tomu může lépe pomoci právě tato útlá knížka. Nalezneme zde principy a vysvětlení, proč se tak tito lidé chovají, jak s nimi jednat a co naopak vůbec nedělat. V knize je položena řada otázek a závěrečný test, které by mohly pomoci rozpoznat, zdali sami netrpíte depresí či neurotickými symptomy apod.

Jak již bylo řečeno – definovat, co je ještě normální, je těžké. Jednotlivé složky určitého dejme tomu „nežádoucího“ chování jsou vlastně jistým dílem zastoupeny v každém z nás. Jsou naším charakterovým rysem, vznikly na základě zkušeností a vytanou na povrch díky specifické, vyhrocené situaci, vlivem nějakého impulsu, spouštěče nepřiměřeného jednání. Nemusí jít ovšem ještě o poruchu. Varovným signálem by mělo být, jakmile určité chování a myšlení značně překročí tyto hypotetické hranice, kdy už není pochyb, že se jedná o nepřiměřené reakce a chování. Například z banálního strachu se stane fobie, či prvotní tréma se přetransformujte v sociální úzkost; obyčejná žárlivost se stává nezvladatelnou, zcela obsadí mysl a změní chování.

Strach, fóbie a úzkost

Základní schéma rozlišení mezi strachem, fóbií a úzkostí je, že strach je negativní emoce z předmětu, jednání nebo situace; může jít o špatný zážitek nebo o zveličování problému, prakticky strach je překonatelný. Fóbie směřuje k tak zvané útěkové aktivitě; snaze vyhnout se zdroji za každou cenu a je stupňována živými představami dalších následků. Její součástí může být i anticipační úzkost – hrůza z toho, co nás čeká, co se od nás očekává. Mezi různými fóbiemi existuje i fobie ze svatby, zvaná gamofobie.

Lidé se obávají uzavírání dlouhodobých vztahů, zejména zpečetěných oddacím listem. Zahrnuje to změnu životního stylu, ve kterém byli doposud zvyklí. Gamofobie způsobuje úzkost a strach ze společného soužití a uzavřeného manželství natolik, že partner odkládá sňatek, až nakonec přeruší zcela kontakt s blízkým. Důvody mohou být různé: konfrontace se špatným minulým vztahem (svým vlastním, nebo s rodiči), nebo silné nutkání zůstat nezávislý.

Oproti fobii a strachu člověk trpící úzkostí neví, čeho se bojí. Cítí se v ohrožení, nesoustředěný, nemá zájem o sex, trpí nespavostí, bolestí hlavy a páteře, často rudne nebo bledne, potí se, má zrychlené nebo naopak zkrácené dýchání, trpí suchem v ústech, průjmy, pocením, špatným polykáním a dalšími symptomy. Úzkosti mohou být různé druhy (např. sociální úzkost – strach ze zesměšnění) a projevují se často somatickými stavy (např. koktání, či nemožnosti ze strachu promluvit).

Pro odlehčení: nejenom chemický medikament může pomoci. Tomáš Novák v publikaci upozorňuje na doporučení významného britského psychologa, H. J. Eysencka, který konstatoval, že proti úzkosti pomáhá zejména sex, jídlo a autogenní trénink.

Nikdy ale není na místě nežádoucí stavy podceňovat.

Co je co?

Myslím, že na místě je uvést jednu ze zásadních citací z knihy: „Mít „blbou náladu“ ještě neznamená, že onen stav naplňuje kritéria k zařazení do platného seznamu psychických chorob. Nepatří tam sám o sobě pesimismus ani optimismus. Hranice běžného náladového „svérázu všedního dne“ a běžného občana překračují následující psychiatrické kategorie: afektivní poruchy nálad, hypománie a mánie, deprese, bipolární afektivní poruchy a trvalé poruchy nálad (Dystymie, cyklotimie)„.

Někdy to může být jen špatný nebo několik nevydařených dnů. Skutečné psychické problémy je určitě na místě řešit přímo s odborníkem; doporučuji přečíst si i tuto útlou knížku. Přeci jenom život se má žít, a ne jím protrpět, nemít peklo v duši.

O autorovi

Tomáš Novák patří k velmi plodným a oblibeným autorům psychologicky zaměřené literatury, vycházející pod hlavičkou nakladatelství Grada. Mezi nimi například Asertivita v manželství a v rodině, Jak bojovat se stresem Jak s dobrou náladou překonat nepříjemné situace, Jak vychovat sebevědomé dítě, Manželství jako trvalý stres, Žárlivost – jak ji zvládat, Manželské a rodinné poradenství a další.

PhDr. Tomáš Novák je poradenský psycholog zabývající se mezilidskými vztahy, které zahrnují partnerské a příbuzenské konflikty, problémy v manželství a v rodině. Věnuje se výchovným problémům s dětmi, psychologickému předrozvodovému, rozvodovému a porozvodovému poradenství. Rovněž grafologickým rozborem textu, psychologickým rozborem kreseb a textů atd.. Drží se hesla psychoterapeuta Stevea de Shazera: „Dělej, co funguje, a nedělej, co nefunguje. Když to nefunguje, dělej raději něco jiného.“

MB

[srp srp srp_number_post_option=’4′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]