Ukázka z nejnovější knihy Hany Hindrákové: Očarovaná

Plechová hospůdka s příznačným názvem Tilapia se krčila vedle dřevěného mola na břehu Viktoriina jezera. Vzduch byl cítit rybami a vodou.

Posadila se dovnitř a nakonec si místo ryby vybrala nyama ya mbuzi, pečené kozí maso, a ugali, o níž se dočetla v zápiscích. Fascinovalo ji, že ačkoliv byla zřejmě na konci světa, našla v nápojovém lístku kolu. Samozřejmě si ji objednala.

Mladý drobný číšník v černých kalhotách a bílé košili s krátkým rukávem a s úsměvem plným zkažených zubů odběhl k baru. Za chvíli se vrátil a postavil na stůl zaprášenou lahev s černou limonádou a jednu upatlanou skleničku.

Znechuceně pohlédla na nevábně vypadající skleničku.

„Nemáte brčko?“

Číšník ho přinesl a Sandra si přesedla na terasu a pozorovala rozvlněnou hladinu jezera. Když jedna z vln narazila na břeh, roztříštila se na desítky drobných kapek.

Náhle zaslechla nějaký hluk a ohlédla se přes rameno. Do restaurace se přihrnulo pět zavalitých mužů. Posadili se ke stolu a jeden houkl cosi na číšníka.

Nerozuměla. Pochopila, až když číšník přinesl pět plechovek s nápisem Tusker a chlapi si nalili pivo do upatlaných skleniček. Přiťukli si, na tři loky ho vypili, zaplatili a vykročili k molu, kde kotvila dřevěná loď. Hodili do ní rybářské sítě, zapálili petrolejové lucerny a naskočili. Loď se zhoupla a vlna se roztříštila o molo. Rybáři se chopili pádel a vypluli. Pozorovala, jak se loď ztrácí v temně modrých vodách s odrazem zlatavě se mihotajících plamínků. Jako by se v dálce vynořilo z hlubin jezera město duchů.

Po večeři pospíchala zpátky do hotelu, aby pokračovala ve čtení sestřiných zápisků.

Najednou jí nevadilo, že se nemůže připojit na facebook a být v jednom kuse on-line. Město skryté uprostřed zelené pahorkatiny ji očarovalo. Jako by jí nějakým kouzlem dodávalo energii. Většinou znala jenom nadávající Pražany utíkající na metro – těla bez života a obličeje s výrazem oživlých mrtvol. Nikdy nepřemýšlela nad tím, v jakém prostředí žije a pracuje. Jako by nastoupila do rozjetého vlaku, který už nešlo zastavit. Teprve tady, v zapadlém městečku Kendu Bay, v prosté hospůdce na molu si Sandra uvědomila, jak je nespokojená. Chtěla by od života víc… Víc odpočívat, smát se a hlavně – někoho milovat. Jenže lásky se bála.

(85-86)

[ezcol_1half]

Hana Hindráková, Děti nikoho. Nakladatelství Alpress

Emoce nejsou jen součástí knihy, ale autorka Hana Hindráková je naplno prožívala, když se v Keni snažila pomáhat v rámci humanitárního sdružení Fair. „V začátku jsem cítila úplné zoufalství, když jsem chodila po tamních ulicích, viděla jsem tu chudobu a spoustu obyvatel, takže mi ta naše pomoc přišla jako kapka v moři,“ přiznala. Autorka  vypráví dojemný  příběh v němž  David, John a malá Susanne osiří, skončí v rukou krutého strýce. Chlapci se rozhodnou, že utečou. Sestřičce slíbí, že se pro ni vrátí. Tehdy netuší, co dívenku u strýce čeká. V Nairobi lepší život nenajdou, skončí u dětského gangu, kde platí tvrdé zákony, drogy a násilí. John se z gangu vymaní díky dívce Kioni, zatímco Davida spaluje pocit viny za smrt malé sestry…  Román pro ženy, muže i mládež.

[/ezcol_1half]

[ezcol_1half_end]

Hana Hindráková, Dobrovolnice. Nakladatelství Alpress

Amélie objeví inzerát na práci dobrovolnice v uprchlickém táboře Kakuma v Keni. Zaplatí poplatek, ale po příletu zjistí, že naletěla podvodníkům. Začne pomáhat ve slumech, kde panují otřesné podmínky. Navíc zde někdo unáší děti. Amélie zkusí pátrat, netuší však, jaké nebezpečí jí hrozí. Jednoho dne procitne v chýši v zakrváceném oblečení a vůbec nic si nepamatuje.

[/ezcol_1half_end]

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]