Nechte se obdarovat krásným filmem
Domov. Rodina. Barvy. Úsměv. Štěstí. Obyčejné věci či emoce, řeknete si. Co je na tom?! Představte si však společnost, která byla o veškeré emoce schválně a cíleně připravena. Je možno v takové společnosti žít? Film Dárce, i jeho stejnojmenná knižní předloha, se příběhem podobně strašidelného společenství zabývají.
Hlavní hrdina Jonas je zdánlivě obyčejný šestnáctiletý kluk, který si dělá starosti o svou budoucnost a nejraději by pořád zůstal bezstarostným dítětem, hrál si s kamarády a nic neřešil. Žije ve velmi idylickém společenství, kde neexistuje bolest, rada starších za vás vše vymyslí, dětem, pardon „novodětem“, přiřazují rodiny a v době dospívání dokonce i zaměstnání. Smrt neexistuje, staří lidé si užijí svůj Obřad vyřazení a jsou vyřazeni do Jinam. Kde takové Jinam je, nebo jak tamní život vypadá, o to se nikdo nezajímá.
Jonas je však jiný, občas má pocit, že vidí něco, co je ostatním zapovězeno. Když je mu jako povolání vybráno stát se „Příjemcem paměti“, začíná svou jinakost pomalu chápat. Jako příjemce paměti má totiž být od bývalého příjemce obdarován všemi vzpomínkami lidstva. Vzpomínkami na vše, co předcházelo postapokalyptickému sterilního stavu, do něhož se Jonas narodil. Vlastně nenarodil, byl porozen náhradní matkou, a pak přiřazen své rodinné jednotce. Strašidelné označení, že? A to k tomu ještě přidám, že nežijí v domě, ale v příbytku, jedí unifikovanou stravu a ráno si nechají vpravit do těla protilátky, aniž vědí, proti čemu vlastně.
Jak je Jonas pomalu zahlcován vjemy, pocity, emocemi a krásnými obrazy světa, začíná chápat, že jejich život je plochý a bez vší té krásy, kterou by mohli vnímat všichni. Rozhodne se tedy, že jim vzpomínky vrátí, jednou pro vždy. Jak se mu to povede, a jestli vůbec, na to už si musíte zajít do kina nebo si přečíst knižní předlohu autorky Lois Lowryové.
Dárce je film plný neuvěřitelně silných emocí, na něž možná vůbec nejste připraveni, ale převálcují vás jen v tom nejlepším slova smyslu. Spolu s Jonasem se totiž seznamujeme se vším, co poznává i on. Při sledování si tedy znovu a zcela neočekávaně vzpomenete, jaké to je, když vám štěně prvně olízne ruku. Víte ještě, jaké to je, procházet se v dešti? Jak vypadá červená barva, křupe šťavnaté jablko? Nebo, jak chutnal první polibek? Tohle všechno můžete při sledování filmu Dárce vydolovat z paměti a znovu prožít.
Dárce dává pochopit i emoce na druhé misce vah a převálcuje vás náhlým návalem bolesti, krutosti a nepohodlí. Krásné pocity však přetrvávají a je to přesně jako v životě… Člověk si stejně nakonec vzpomene jen na to hezké. Musím říct, že se mi dlouho nestalo, abych probrečela celý film. Dárce to dokázal. Když Jonas zjistil, co jsou barvy, co znamená milovat někoho a že „vyřazení“ ze společenství není až taková krása a Jinam rozhodně není idylické místo plné slunce a příjemných zážitků.
Mimo silného a jímavého příběhu si diváci, především však divačky, jistě užijí pohled na mladého, nadějného herce Brentona Thwaitese, jenž se ujal role Jonase. Výborná je rovněž souhra Meryl Streep (neobvykle v záporné roli) a krapet ošuntělého, přesto však skvělého Jeffa Bridgese v roli dárce paměti.
Máte-li rádi silné lidské příběhy, rozhodně otevřete oči i uši dokořán a vyrazte na Dárce. Jsem si téměř jista, že budete odcházet s pocitem, že milujete své blízké a celý svět, těšíte se na zimu, sníh a jízdu na sáňkách a nejraději byste objali třeba hned toho cizího člověka vedle vás. A já bych vám s chutí doporučila, že pokud se nebudete bát, klidně to udělejte. Díky Dárci jsem se totiž rozhodla, že je třeba lidem kolem sebe dokazovat, že je mám ráda a život stojí za to žít, i se všemi bolestmi a neduhy.
Hudební klip k filmu od skupiny One Republic ke zhlédnutí ZDE.
DÁRCE, The Giver
Hrají: Brenton Thwaites, Jeff Bridges, Meryl Streep, Katie Holmes, Alexander Skarsgård
Scénář: Michael Mitnick, Robert B. Weide
dle knižní předlohy autorky Lois Lowryové
Režie: Phillip Noyce
www.bioscop.cz
www.neoluxor.cz
www.argo.cz
