Uposlechněte křiku Máchovy hrdličky

Karel Hynek Mácha, velký romantický básník, vlastenec, milovník českého jazyka, vášnivý chodec po zříceninách a jiných zapadlých koutech naší země. Takový obraz je nám předkládán ve škole, a téměř nikdo nepátrá po tom, jestli je to celý životní příběh slavného literáta. Dokonce ani vy možná přesně neumíte říct, o čem vypráví jeho slavný Máj. V Pidivadle se rozhodli podívat se Máchovi na zoubek a ukázat divákům jeho skutečnější tvář.

Jestliže někdo tvrdí, že Máchův Máj je příběhem o lásce, krutě se mýlí. Básník sice říká, že byl pozdní večer, lásky čas a hrdliččin zval ku lásce hlas, ale zároveň vypráví příběh plný násilí, otcovraždy, žárlivosti a lásky zhrzené. Přesto je Máj považován za jedno z největších děl českého romantismu a navždy tomu tak zůstane. Když Mácha chtěl, aby mu jeho dílo bez problémů vydali, lhal dokonce cenzorovi, že báseň oslavuje krásu májové přírody a lásku.

Tvůrci představení Máchovy hrdličky křik! se rozhodli „odrůžovět Máj“, jak sami říkají, a představit báseň a především Karla Hynka Máchu z jeho lidské stránky. A rozhodně je třeba říci, že se jim to bezvýhradně povedlo. Ve scénické koláži na motivy života a díla velkého básníka zaznívá největší mírou právě Máj, ale tvůrci (Petra Johansson, Martin Vokoun) čerpali také z Máchovy korespondence a necenzurovaných deníků. Moderní linii autoři samozřejmě dopsali.

Hlas Karla Hynka Máchy v inscenaci tak přichází k divákovi ze tří rovin, díky třem příběhům. Příběhům rozdílným, a přesto tak stejným. Vilém (Václav Werner Kraus), strašný lesů pán, a křehká Jarmila (Barbora Vovsíková), která ho údajně zradila s jeho vlastním (dosud nepoznaným) otcem. Že vám to něco připomíná? Ano, první částí je scénické ztvárnění milovaného i nenáviděného Máje. Ve druhé se seznamujeme s mladým básníkem Hynkem a jeho láskou Lori (Klára Šalomounová), čili skutečným příběhem Máchova života. V poslední, třetí rovině, sledujeme pučící vztah současného mladého páru, Ellen (Monika Doležalová) a Charlieho, který se sešel na fesťáku u Mácháče. Všechny tři linie se během představení vzájemně prolínají, střídají, a drží diváka v napětí až do úplného konce.

Představení Máchovy hrdličky křik! vás vtáhne do děje, dokonce se nebojím říci okouzlí. Všechny tři mužské hrdiny sehraje muž jediný, Václav Werner Kraus, což ještě umocní propojení autorova života s dílem, a zároveň potvrzuje, že příběhy lásky i zrady zůstávají stále stejné, nesejde na čase ani místě.

I když mohu s radostí říci, že všichni zúčastnění herci jsou výborní, a bylo by nespravedlivé někoho vyvyšovat, stejně mi to nedá, abych extra nezmínila představitelku Vody, Janu Hajko. Voda vystupuje ve hře jako magická hybatelka děje, vypravěčka a element, jenž nakonec vše uchvátí. Symbolicky proplouvá, či spíše protéká, všemi třemi časovými rovinami, stejně jako Máchův kraj po všechny časy chrání a omývají poklidné vody Máchova jezera. Jana Hajko svou Vodu drží na přesné hranici mystiky a fantazie, pohrává si se svými budoucími obětmi i s divákem, a přesto nechává vyniknout rovněž herecké umění svých kolegů.

Jste-li, stejně jako já, milovníkem Karla Hynka Máchy, či krajiny jeho života, Máchova kraje, buďte si jisti, že vás křik Máchovy hrdličky uchvátí. Máte-li s Máchou jen tu výše uvedenou školní zkušenost, rozhodně se o slavném romantikovi dozvíte nečekané a nevídané. Třeba, že to až takový romantik nebyl, ba právě naopak… Nechte se tedy pozvat do příjemné společnosti, studenti Vyšší odborné školy herecké se těší, až s nimi v Pidivadle prožijete Máchův příběh.

MÁCHOVY HRDLIČKY KŘIK!, Petra Johansson, Martin Vokoun
Hrají: Barbora Vovsíková, Klára Šalomounová, Monika Doležalová, Jana Hajko a Václav Werner Kraus
Výprava: Jozef Hugo Čačko
Režie: Martin Vokoun, Petra Johansson
www.pidivadlo.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]