Vychází český překlad šestého románu Alexandry Potter NA STEJNÉ VLNĚ

V listopadu 2011 zamíchal pořadím v žebříčcích knihkupců český překlad románu u nás tehdy neznámé britské autorky Alexandry Potter Není přání jako přání (Radioservis 2011) – dosavadní prodej přesáhl 25 tisíc výtisků.

Na jaře 2012 nakladatelství Kristián uvedlo na trh její další román Já a pan Darcy – v srpnu téhož roku kniha obsadila první místo v žebříčku nejprodávanějších knih podle SČKN (sesadila Kateřinu Tučkovou a Dawn Frenchovou), dosavadní prodej přesáhl 20 tisíc výtisků.

Na podzim 2012 navštívila Alexanda Potter Českou republiku, aby zde osobně představila vydání svého dalšího románu v češtině – Kde je ta holka?, následovaného tituly S tebou už nikdy (jaro 2013) a Co je nového, kotě? (podzim 2013)

V červnu 2014 vydává nakladatelství Kristián český překlad již šestého románu britské spisovatelky Na stejné vlně.

Je lepší zůstat sám než fungovat ve vztahu, o kterém nejsme přesvědčeni

Grace nikdy nečekala, že se probudí v den svých jednatřicátých narozenin a zjistí, že pan Pravý se změnil v pana Nepravého. Nikdy nečekala, že zruší zasnoubení:

Na začátku ji ohromil šok z rozhodnutí odejít, slzy a samota tehdy ještě neměly dost prostoru na to, aby se hlásily o slovo. Potom to řekla známým a rodině a pár dní to bylo docela dramatické, emocionálně nabité a vyčerpávající, ale to postupně také opadalo, jak si na to všichni zvykli a brali to jako hotovou věc. Jejich telefonáty ustaly.

Nedělo se vůbec nic.

Grace se musela vyrovnat se situací, že je sama, a nemělo smysl trčet každý večer doma a litovat se. Ať tomu říkala, jak chtěla, pauza, dočasný rozchod nebo trvalé sbohem, podstata zůstávala stejná. A navzdory všem přáním a úmyslům byla zase svobodná a bez závazků…

Román Na stejné vlně se odehrává na pozadí nočního rozhlasového pořadu, v němž moderátor slibuje, že vyřeší milostné životy svých posluchačů. Romantický příběh vypráví, jaké to je být opět sama, najít lásku, a jak se to všechno může zkomplikovat

Když Alexandra Potter psala knihu Na stejné vlně, fikce se pro ni stala skutečností a ona se proměnila v hlavní postavu své knihy: Po sedmiletém vztahu si začala uvědomovat, že i když má svého přítele ráda, necítí se šťastná a jejich vztah neodpovídá jejím představám. A tak přítele opustila. „Každý hledáme toho pravého, a když ho nepotkáme, je lepší zůstat sám než fungovat ve vztahu, o kterém nejsme přesvědčeni.“ Jenže rozchod byl těžký. Víkendy se staly nesnesitelnými. Všichni ostatní trávili čas se svými partnery a AP nevěděla, co si sama počít. Jednoho dne cestou domů z práce náhodou v rádiu naladila pořad, ve kterém posluchači formou dopisů shánějí pana Pravého nebo paní Pravou. Nápad s dopisy se Alexandře moc líbil a tak ho použila do rozepsané knihy.

Taky jste kdysi v mládí potkala někoho, do koho jste se bláznivě zamilovala, ale pak se vaše cesty rozešly a už jste se nikdy neviděli? A kolikrát vás napadlo, jak by se život vyvíjel, kdybyste měli víc času se poznat? Jenže láska nečeká věčně a člověk nesmí promeškat šanci zjistit, jestli je to ten pravý. Tuhle otázku si klade nejen Grace, která se právě rozešla se snoubencem, ale i její nejlepší kamarádka svobodná matka Rhian. Spolu s nimi se pokoušejí najít tu pravou lásku i posluchači netradiční rozhlasové seznamky „Na stejné vlně“. A díky ní se dají věci do pohybu. Grace se nestačí divit, co všechno spustí jedno náhodné setkání, ale už nehodlá dělat kompromisy. Co jí může nabídnout kluk, který ji kdysi zklamal?

Z anglického originálu Do You Come Here Often? přeložila Ivana Mičínová

v Bradfordu v hrabství Yorkshire, na Liverpoolské univerzitě vystudovala anglickou literaturu a filmovou teorii. Předtím, než se začala věnovat psaní románů, pracovala jako novinářka v Británii a v Austrálii. Její články se objevovaly v ELLE, Company, She, Red, More!, Here a Cosmopolitan. V Sydney pracovala pro Cleo a australskou verzi Vogue. Celou dobu však snila o tom, že napíše román. V roce 1999 na něm začala pracovat. Jmenoval se What’s New, Pussycat?, a když dopsala třetí kapitolu, poslala ji několika agentům. Nakonec podepsala smlouvu s agentkou Stephanií Cabotovou. První tři kapitoly se agentce líbily, nadchla ji postava Delilah, mladé ženy z Yorkshiru, která se přestěhuje do Londýna a s sebou si vezme jen psa a sbírku cédéček Toma Jonese. Stephanie se těšila na pokračování.

AP už jen zbývalo knihu dopsat. Vsadila na jednu kartu, dala v práci výpověď, prodala auto a sama sobě slíbila, že román bude mít do půl roku hotový (pak by jí došly peníze z prodeje auta). Jakmile odevzdala hotový rukopis, vypukla válka mezi vydavateli a všichni se předháněli s nabídkami. Alexandra podepsala smlouvu na dvě knížky. What’s New, Pussycat? vyšla v dubnu 2000 a okamžitě se zařadila na seznam bestsellerů. AP se splnil sen.

K dnešnímu dni má AP na kontě deset humoristických romancí. Za posledních deset let prodala filmová práva na What’s New, Pussycat? a Calling Romeo, její knížky se překládají a vydávají na celém světě, například

v Německu, Francii, Polsku, Rusku, Řecku, Srbsku, Makednoii, Bulharsku, Thajsku, v Indonésii a nyní i v České republice. Australský časopis Woman’s Day zvolil čtvrtý román Do You Come Here Often? knihou měsíce a v květnu 2008 Alexandra získala za román Me and Mr Darcy (č. Já a pan Darcy) cenu Jane Austen Regency World Awards. Česká vydání románů Není přání jako přání (Radioservis 2011) a Já a pan Darcy (Kristián 2012) obsadila první místo v žebříčku nejprodávanějších knih podle SČKN. Na podzim 2012 navštívila AP Českou republiku, aby zde osobně představila vydání svého dalšího románu v češtině – Kde je ta holka? (Kristián 2012). Letos v červnu vydává nakladatelství Kristián český překlad titulu Na stejné vlně.

„Lidé se mě často ptají, jak vypadá můj pracovní, nebo spíš spisovatelský den. Chápu to. Taky ráda čtu o jiných autorech a o tom, jak zapnou počítač a do oběda mají 5000 slov. Zbytek dne mají volno. Kéž bych to měla tak snadné! Můj spisovatelský den vypadá asi takhle:

Uvařím si kávu, zkontroluju e-maily, skočím na internet: pročtu veškerý denní tisk online, svůj horoskop, na chatu si popovídám s mamkou, zavolám kamarádce a spisovatelce v jedné osobě, abychom probraly nové nápady, pak si uvařím další kávu, naobědvám se…

Ne, teď vážně –

No jo, jenže to bylo vážně.

Tenhle rituál opravdu podstupuju každý den. Jakmile vyčerpám všechny výmluvy k tomu, abych oddálila povinnosti, konečně se pustím do psaní. Spisovatelé jsou mistři oddalování. Já to dělám hlavně ze strachu – ze strachu, že mě zrovna dneska nenapadne nic vtipného, že budu celé hodiny zírat na blikající kurzor

a v hlavě budu mít prázdno stejně jako na monitoru.

Sice jsem napsala už deset knih, ale věřte mi, někdy tu hlavu prázdnou opravdu mám.

Podělím se s vámi o to, co jsem se zatím naučila a na čem trvám:

– Inspirace nečeká v převlékacích kabinách obchodních domů.

– Zadek odlepím od židle, teprve když něco napíšu.

– Román vzniká ze spousty drobností.

AP pochází z kraje sester Brontëových. Už jako malá holka navštívila faru, kde rodina Brontëových žila a kde se dnes nachází muzeum. Maminka Alexandře převyprávěla romány Na Větrné hůrce a Jana Eyrová a v muzeu Alexandra viděla drobné zápisníky, do kterých malí sourozenci Brontëovi zapisovali své první příběhy. Na Alexandru to zapůsobilo, snila o tom, že napíše román, ale dlouho nevěřila, že by se to mohlo stát skutečností – myslela si, že knihy píší jen výjimečné osobnosti. Až když jako dospělá připravovala do časopisu článek

o mladých spisovatelkách, uvědomila si: Když to dokážou ony, tak já taky!

Alexandřin pobyt v Austrálii v letech 1998-1999 ukončila dopravní nehoda: Když jednou večer sháněla taxi, srazilo ji auto. Alexandra prolétla předním sklem a měla velké štěstí, že přežila. Na operaci zlomeného ramene se vrátila do Anglie, aby byla se svými rodiči. Přes všechny tragické okolnosti se její přátelé této historce smějí – auto, které ji srazilo, řídily dvě postarší jeptišky.

Má starší sestru, která žije v Los Angeles.

Ráda nakupuje, jí v restauraci, chodí do kina, cestuje. Po svém otci je fanatičkou přes fitness, každý den si jde na půl hodiny zaběhat.

Je vegetariánka.

V reálném životě je pesimistka, pořád si kvůli něčemu dělá starosti. Při psaní vytváří svět, ve kterém by chtěla žít, a proto je ve svých knihách optimistka. „Říká se, že dvě manželství ze tří končí rozvodem. Tak já chci psát o tom jednom, které vydrží!“

V loňském roce se provdala.

TZ

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]