Velké potíže vyhlášeného hotelu pro duchy a kostlivce
Heřman Hmmm je zodpovědný mladý muž, přesněji náctiletý mladík, který velmi zodpovědně vede rodinný hotel. Pomáhá mu statečně, především v kuchyni, jeho sestra-dvojče Hermína. Jejich tatínek většinu dne prospí, maminka jako věhlasná operní děva dlí velmi často na turné. Sourozencům tedy nezbývá, než se o sebe i rodinný podnik postarat sami. Naštěstí Heřman je velmi šikovný obchodník, jeho sestra pak zručná a nápaditá kuchařka, takže hosté si lebedí a často a rádi se k nim do hotelu vracejí.
Je ještě nutné podotknout, že rodinný hotel sourozenců Hmmmových je zvláštní – je totiž určen výhradně kostlivcům, duchům a bubákům. V pokojích najdete leda tak kostipostele, tedy po našem – rakve. Někdy ani ty ne. Proto nastane trošku problém, když do věhlasného podniku zavítá skupina tajuplných hostů, vedená Ágnes Podivnou, která vyžaduje pro svou sedmičlennou skupinu klasické postele. Od této chvíle se rozpoutá v hotelu série záhad a podivností, stálí hosté se začnou někam ztrácet, děje se cosi nekalého. Heřman s Hermínou proto vymyslí plán, jak své klienty uchránit před nebezpečím!
Hilde E. Geradová rozehrála ve své knize Heřman Hmmm a Případ Černé sedmy absurdní vtipný příběh, který svou absurdností se zdá být naprosto normálním obrazem současnosti. Jsou tu dvě děti, na které nemají jejich rodiče čas. Ty děti jsou zcela samostatné a zodpovědně se starají sami o sebe, o rodinný podnik, o rodinné finance – zkrátka absolutně o všechno. Ničeho se nebojí, vymýšlejí úspěšné reklamní kampaně, jsou to schopní manažeři se vším všudy. Co na tom, že hotel je plný duchů a přízraků – neživými se přece dnes plní stránky nejedné knihy. Navíc ti duchové a příšery jsou v tomto případě méně nebezpeční, než skuteční lidé, které tu zastupuje Ágnes Podivná – nerudná stará dáma, nepřístupná názorům druhých. V postavách rodičů šikovných a nadaných dvojčat se dospělí velmi dobře poznají, tedy takhle nějak nás vidí naše ratolesti – jako ospalé, přepracované mátohy, které už nejsou schopné přijmout nic nového. Možná na tom něco bude, nemyslíte?
Vedle vtipného příběhu se čtenáři naučí dobře řídit vlastní podnik, vylepšovat a vést podnikové webové stránky, zdokonalí si svou finanční gramotnost, pochopí, jak důležitá je pro život znalost cizích jazyků, zdokonalí se ve vaření netradičních pokrmů – Hermína není sobec a o své recepty se dělí celkem ráda –, také se naučí bravurně rozeznávat kostlivce od duchů a bubáků. Všechno jsou to velmi důležité dovednosti, které se v příštím životě mohou hodit.
Rozverný příběh o sourozenecké soudržnosti, kamarádství a taky trochu o strašení přeložila z nizozemského originálu Martina Loučková a ve velmi působivé grafické úpravě, s ilustracemi Erika Bouwense vydala Mladá fronta.
„Nemohl by peníze od mesijé Leóna vyzvednout táta?“
„Táta?“ vykulím oči, což Hermínu rozesměje. „Ten přece nemluví francouzsky, copak jsi zapomněla?“
Zavrtí hlavou. „Anio německy,“ dodá.
Oba se tomu smějeme.
Náš táta a řeči, to nejde dohromady. je záhada, jak se vůbec dokázal s mámou seznámit. V němčině tedy určitě ne.
„Tatínek byl úžasně roztomilý,“ brání ho vždycky máma. „A já jsem se velice rychle naučila holandsky.“
To díky tátovi taky mimochodem máme tak nemožné příjmení. No uznejte, kdo jiný se jmenuje Hmmm? Nikdo, že?
Už nejmíň stokrát jsem si tu scénu zkoušel představit. Našeho tátu, celého nervózního na úřadě v Německu, jak přihlašuje mě a Hermínu na matrice. Představuju si, jak se úředník za přepážkou ptá na jeho (naše) příjmení. Táta nerozumí slovo německy. „Hmmm,“ váhá tedy. Úředník však nezaváhá ani na chvilku a přesně to zapíše do našeho rodného listu. Heřman a Hermína Hmmmovi. Od té doby chodíme se sestrou po světě s příjmením, které je vlastně pouhým povzdechem.
(strana 28)
Hilde E. Gerardová: Heřman Hmmm a Případ Černé sedmy
Mladá fronta, 2013
Jana Semelková
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]