Léto Moniky Petrlové

Léto se letos vydařilo, slunce zářilo den co den, koupaliště a přírodní vodní plochy byly obsypány vodomily. Všichni jsme zvolnili tempo a užívali si slunečných dnů. Jaké je léto spisovatelské, napadlo mne? Píší autoři i ve vedřinách, moří unavené šedé buňky mozkové? Nebo se věnují jen svému povolání a sbírají inspiraci pro podzimní a zimní tvorbu? Odpověděla nám Monika Petrlová…

Moniko, jaké bylo a vlastně ještě je tvoje letošní léto – pracovní, spisovatelské nebo odpočinkové?

Od všeho trošku. I v létě samozřejmě chodím do práce, na začátku prázdnin se mi podařilo dopsat druhou knížku a taky jsem si týden užívala na severu Itálie u jezera Lago di Garda.

Znám tě jako velmi aktivního člověka, jak nejraději relaxuješ? Vlastně, umíš vůbec odpočívat?

Tahle otázka je na místě. Od února jsem měla asi tak jeden volný víkend, baví mě totiž mít pořád nějaký plán, něco vymýšlet, někam jezdit. V předchozím zaměstnání jsem o tento „luxus“, mít víkend, se kterým bych si mohla naložit, jak chci, byla ochuzena, takže si hrozně užívám už jen to, že mám po každých pěti dnech v práci dva dny volna. To je boží.

Před dvěma roky jsi touto dobou podepsala smlouvu na svou první knížku. Ta vyšla začátkem listopadu 2011. Co se od té doby u tebe změnilo?

Každou věc, kterou člověk napíše po své první knížce, si může dovolit psát s větší suverenitou a hlavně s vědomím, že by nemusela skončit jen v některé ze složek na ploše počítače. Je to fajn, autorovi to uvolní ruce.

Prozradíš nám ohlasy na tvou prvotinu? Z kterých reakcí jsi měla největší radost?

Myslím, že to ideálně ilustruje přístup mých babiček. Zatímco jedna z nich mou knížku raději nikomu nepůjčuje, protože je prý plná sprosťáren a vulgarismů, druhá babička jich krátce po vydání skoupila tolik, že jsem měla strach, aby jí z důchodu vůbec zůstaly peníze na jídlo. Samozřejmě trošku přeháním. Radost mám nicméně třeba z toho, že ségřina kamarádka našla Hafni! pod stromečkem hned dvakrát, že moje kamarádka přemýšlela nad tím, že by se druhý díl mohl jmenovat Zamňoukej!, že někdo další kvůli Hafni! pátral po mém telefonním čísle, aby mě mohl pozval na kafe… Ale hlavně že byli mí přátelé ochotni koupit mou knížku, aby ji někomu darovali, klidně i několikrát po sobě. Toho si nesmírně cením.

K létu patří kniha (tedy jsem o tom bytostně přesvědčena) – tištěná nebo elektronická – vozíš si na dovolenou něco ke čtení?

Samozřejmě že ano, a ne jednu. Největší dilema nastává v okamžiku, když vím, že jsem překročila limit pro váhu kufru (při cestě letadlem) a musím si vybrat, jestli si s sebou vezmu méně knížek, nebo zda se raději zbavím některých kusů oblečení…

Co tě zaujalo v letošním létě, máš pro naše čtenáře nějaký tip na dobré čtení?

Vezla jsem si s sebou na dovolenou dvě knížky, obě z dílny autorů, kteří byli v minulosti oceněni Magnesií Literou, a musím říct, že bych ani jednu dál nedoporučila. Přestože se četly dobře, byla jsem v obou případech zklamaná příběhem. Asi jsem měla přehnaná očekávání, ale kdo by je u zvučných jmen neměl? Takže tip na letní čtení nemám.

Dokončila jsi rukopis nových povídek – jak se ti psalo, když víš, že už nepíšeš do šuplíku?

Mé nové povídky vznikaly v době, kdy postupně přicházely reakce na ty staré – těžko říct, jestli bych měla tak rychle hotovou druhou knížku v případě, že by komentáře k mé prvotině byly negativní. Příšerně jsem se bála, že kdyby převládl názor, že nestály za nic, vzalo by mi to chuť k dalšímu psaní… Jsem tedy ráda, že tomu tak nebylo.

Kdy se můžeme těšit na novou knížku Moniky Petrlové?

V nakladatelství jsme se domluvili (jak víš :-)), že by bylo pěkné, kdyby nová knížka vyšla s novým rokem. Ale jestli to bude v lednu, únoru nebo později, to se uvidí. Redakce knihy už každopádně probíhá.

Ano, redakce probíhá a jde to skvěle!

Díky za letní povídání

Jana Semelková

Zdroj foto: archiv autorky a JaS nakladatelství

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]