Jana Semelková,  Knihy

Tajemství, která už temnější být nemohou

Další ze švédských temných detektivních románů s překvapivým rozuzlením a mnoha záhadami v minulosti všech zúčastněných.

„Västeräská policie, Klara Lidmanová.“
„Chtěla bych nahlásit, že mi zmizel syn.“
Hlas v telefonu zněl téměř omluvně, jako by si žena nebyla jistá, zda se dovolala správně, nebo jako by nečekala, že jí budou věřit. Klara Lidmanová si přitáhla poznámkový blok, i když se hovor nahrával.
„Můžete mi říct, jak se jmenujete?“
„Lena. Lena Erikssonová. Můj syn se jmenuje Roger Eriksson.“
„Kolik let je vašemu synovi?“
„Šestnáct. Naposledy jsem ho viděla včera odpoledne.“
Klara si zapsala věk a došla k závěru, že by tuto záležitost měla předat dál, aby mohli okamžitě podniknout příslušná opatření. Pokud tedy chlapec opravdu zmizel.
„V kolik přesně včera odpoledne?“
„V pět vypadl z domu.“
Před dvaadvaceti hodinami. Od zmizení uplynulo dvaadvacet důležitých hodin.
„Víte, kam šel?“
„Ano, k Lise.“
„Kdo je Lisa?“
„Jeho přítelkyně. Dneska jsem jí volala, ale říkala, že od ní odešel včera večer kolem desáté.“
Klara na papíře přeškrtla číslovku dvacet dva a nahradila ji sedmnáctkou.
„Kam šel potom?“
„To nevěděla. Myslela, že domů. Ale doma nebyl. Celou noc. A teď už je pryč skoro celý další den.“
A ty voláš až teď, pomyslela si Klara. Žena na druhé straně telefonu nepůsobila nijak zvlášť rozrušeně. Spíš utlumeně. Odevzdaně.
„Lisa, jak se jmenuje dál?“
„Hanssonová.“
Klara si jméno poznamenala.
„Má Roger mobil? Zkoušela jste mu volat?“
„Ano, ale nebere to.“
„A vy nemáte tušení, kam mohl jít? Nemohl přespat u nějakého kamaráda nebo tak něco?“
„Ne, to by mi zavolal.“
Žena se na chvíli odmlčela a Klara si myslela, že ji zradil hlas, ale když uslyšela syčivý nádech, došlo jí, že si žena na druhém konci dlouze potáhla z cigarety. Pak kouř vyfoukla.
„Prostě zmizel.“
(strany 9/10)

Hlášení na místní policii bylo zaznamenáno, hlídka se přeptala u Lisy a věc šla k ledu. Až do pondělí. To se jí ujal policejní komisař Thomas Haraldsson. Ale stále se nepátralo nijak zvlášť intenzivně – vždyť jen zmizel teenager, určitě odjel so Stockholmu a užívá si, objeví se, jak jinak, mladí to tak přece běžně dělají… Jenže pak bylo objeveno tělo chlapce v mokřinách. Mrtvý chlapec měl vyříznuté srdce. Snad rituální vražda? Haraldsson u toho nebyl, utopil při zátahu polobotku a naštvaně jel domů, taky proto, aby splnil manželskou povinnost. Žena chtěla otěhotnět stůj co stůj, a tak v době ovulace měli milostná dostaveníčka i několikrát za den. Jemu zrovna přišla esemeska, tak jel, když neměl tu botu. Tělo objevilo družstvo skautů.

Šéfka oddělení, pijící Haraldssonovi krev, protože ho přeskočila v postupu, nenechala nic náhodě – zavolala tým státní policie. Torkel Höglund, Vanja Lithnerová, Ursula Anderssonová a Billy Rosen se ujali pátrání. Ověřovali, prověřovali, hledali důkazy. Haraldsson jim měl být jako znalec místních poměrů k ruce, Torkel si to přál. Nevyplatilo se mu to, protože Thomas potřeboval vyniknout, chtěl ukázat velitelství místního oddělení, že byl škrtnut z postupu neprávem. Jenže zbrklost ne mnohdy nevyplácí!

Smutný příběh šestnáctiletého kluka odhalil šikanu, podivné praktiky na vyhlášeném místním křesťanském gymnáziu, podivné vztahy mezi kantory a studenty, nečekané komplikace. Čím víc tým odhaluje, tím víc se případ zamotává. A k tomu všichni řeší vlastní problémy, které je tu a tam odvedou od pátrání, svedou byť na malou chvilku ze stopy. Jako kdyby všem trošku chyběl potřebný nadhled.

V městě se objeví ještě jeden člověk, který do pátrání zasáhne. Sebastian Bergman má převzít dědictví po matce. Léta ve Västeräsu nebyl, s rodiči si nerozuměl, rozešli se ve zlém. Policejní psycholog, jenž po tragické smrti ženy a malé dcerky se vrátil k dřívějšímu způsobu života: střídání žen, žádná budoucnost, nevracení se do minulosti, zájem pouze o přítomnost. Ženy jsou pro něho lovnou zvěří. Zajímají ho jen do té doby, než je utrhne. Tak to bylo až do doby, kdy se objevila osudová žena jeho života, ta, kvůli které opustil návyky, zklidnil se a usadil. Ale ty dva poklady, ženu a malou dcerku, mu spláchla vlna tsunami. Teď sní svůj děsivý sen a žije z honorářů za dříve vydané knihy. V rodném městě se potká s týmem, se kterým kdysi pracoval, nechce zpátky. Jenže v pozůstalosti po matce najde dopis, který mu odhaluje, že před třiceti lety měl být otcem. Stal se jím? Musí najít záhadnou pisatelku, která po matce žádala jeho adresu, potřebuje zjistit, zda má živé dítě. V tom mu může pomoct jedině policejní tým – proto posléze přijímá výzvu ke spolupráci. A taky trochu z ješitnosti. Chce odhalit špínu pod pozlátkem ústavu, který nese jméno jeho otce, chce ukázat, že vyhlášená škola není uvnitř tak voňavá, jak vypadá.

Temná tajemství patří mezi detektivní romány, v nichž nesledujeme bravurní výkon jednoho jediného detektiva, kterému ostatní pouze sekundují. Jde o strhující popis týmové práce se všemi klady i zápory. Všichni dělají chyby, snaží se je napravovat, lezou si na nervy, pomáhají si, aby se vzápětí pohádali nad maličkostí. Nic v něm nejde přímočaře, vše se klikatí, jako se klikatí osudy jednotlivých podezřelých i vyšetřovatelů. Postupně vyplyne řada motivů, které dovedou detektivy k jiným cílům, než předpokládali. Nakonec je všechno úplně jinak, než se celou dobu zdá, nakonec se stane vrahem i ten, kdo chrání toho, kdo v afektu zabil, před zákonem.

Zdá se, že Michael Hjorth s Hansem Rosenfeldtem znají taje týmové práce do nejmenších podrobností. Proto vše do sebe pěkně zapadá jako zuby zipu, nic není navíc, nic nechybí. Autoři postupují svědomitě příběh od příběhu, občas nechají čtenáře na pochybách, občas je zavedou do slepé uličky, někdy zamlčí důkaz, aby napětí bylo udrženo do poslední chvilky. Jejich styl je věcný, stroze přísný, informativní. Nic vyumělkovaného, květnatého. Nadbytečným popisům se vyhýbají a jejích věcný tón dodává případu autentičnosti a přesvědčivosti.

Pochmurný příběh z švédského maloměsta nese v sobě hořkou příchuť a trudnomyslnost. Odpočinek v něm nehledejte. Je o velmi dobře odvedeném pátrání zkušeného týmu a o smutných vztazích mezi členy rodin i přáteli.

Hans Rosenfeldt (1964) pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec. Tvorbě pro televizi se věnuje od roku 1992. Napsal scénář ke dvaceti televizním seriálům a účastnil se přípravy různých rozhlasových i televizních pořadů.

Michael Hjorth (1963) je jedním z nejvýznamnějších současných švédských scenáristů a producentů. Je spoluzakladatelem produkční společnosti Tre Vänner. Jeho texty se pohybují napříč žánry, od komedií přes horory až k detektivkám.

Temná tajemství jsou první společnou knihou této autorské dvojice. Po vydání byla ve Švédsku osm měsíců na žebříčku bestsellerů. Všech tří zatím vydaných dílů série s hlavním hrdinou psychologem Sebastianem Bergmanem se prodalo na 450 000 výtisků. Také v Německu je série mimořádně úspěšná, od svého vydání se Temná tajemství drží na žebříčcích bestsellerů a spolu s druhým dílem se prodalo více než 400 000 výtisků.  Televize ZDF ve spolupráci se švédskou SVT natáčí televizní verzi.

Hans Rosenfeldt a Michael Hjorth: temná tajemství

přeložila Helena Matochová

Nakladatelství Host, 2013

Zdroj foto: www.hostbrno.cz

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]

Share
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tajemství, která už temnější být nemohou

Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.

Share
error: Obsah je chráněný autorskými právy