Poslední rébus inspektora Rebuse

Inspektoru Rebusovi se počítají poslední dny v týmu. Za deset dnů tu bude důchod a fůra volného času. Sice netuší, co si s ním počne, ale teď probírá nevyřešené případy a předkládá je své kolegyni Clarkeové. Věří, že je dotáhne za něj. Prochází s ní složku za složkou, přibližuje vyšetřování, ta mu neodporuje, ale myslí si své. Jejich „předávačku“ naruší případ. V uličce pod hradem najdou zavražděného slavného ruského básníka a disidenta Todorova. Koho mohl tolik namíchnout, že skončil s rozbitou lebkou před garážemi v zapadlém koutu Edinburghu? Podaří se Rebusovi s případem pohnout? Nebo ho přidá na kupičku „nevyřešeno“? To by nerad!

Ve městě zrovna operuje skupina ruských podnikatelů. Co když na ně Todorov něco věděl? Byl snad jejich černým svědomím? Podezřelých přibývá jako hub po dešti. Stopy vedou k záhadné postavě v kapuci, do skotské banky, mezi poslance Skotského parlamentu i k nejmocnějšímu z místních gangsterů. A právě toho by Rebus dostal strašně rád za mříže. Mají nevyřešené účty pěkně dlouho. Pátrání se komplikuje, dokonce sám inspektor je postaven mimo službu, ale on to nevzdává! Jako kdyby jeho šéf neznal inspektorovu povahu buldoka, jako kdyby nevěděl, že se nikdy nestane pouhým pozorovatelem. Clarkeová to má zatraceně těžké – má se postavit proti šéfovi a ohrozit vlastní povýšení, nebo se na brzkého důchodce Rebuse vykašlat a plnit příkazy. I ona v sobě má pověstnou inspektorovu zarputilost a k tomu loajalitu ke kolegovi, jenž ji tolik naučil…

Drsný příběh s hořkosladkou náplní. Je o vlivu peněz, zneužití moci, absenci morálky. Pravděpodobně jde o fikci, ale indicie se velmi blíží realitě – nejen evropské realitě. Tak nějak určitě čtenáři vnímají případy ve vyšších sférách v každé zemi. Proto jsou Rankinovy romány v takové oblibě. Ve Skotsku, Velké Británii, USA jako v Čechách. Proto nám je příběh blízký, proto nás silně oslovuje. Chtělo by se tvrdit: ještě, že to tak není doopravdy. Bohužel každodenní zpravodajství z domova i zahraničí předkládá zřejmé konotace. Ian Rankin je dobrý pozorovatel. Sleduje, srovnává, hodnotí a vytváří z viděného romány plné reality. Nevidím se, že nad jeho příběhy čtenáře zachvátí pocit beznaděje. Protože ale vidí buldočí snahu inspektora, co možná někdy dávno pochybil, aby se pokusil pochopit věci a napravovat je, věří, že to také skutečně děje, že i takoví inspektoři jsou.

Z edinburské detektivy padl na mne smutek.  Smutek nad zkažeností světa. Peníze, peníze a zase jen peníze. Úplatnost státních činitelů, nemorálnost výše postavených, opilost z moci. Stačí zaměnit Edinburgh za Prahu a jste doma. Malost, ublíženost a pokrytectví těch, kteří mají „vládnout“ ve prospěch země; až zaráží, jak je to všude stejné.

Inspektor Rebus svého dosáhl. Svůj poslední případ dotáhl dokonce a vyřídil s ním i svůj letitý souboj s gangsterem Caffertym. Věřím, že konec románu není jen pohádka, že se něco podobného děje i v opravdových případech: tu víru v současné době vlastního opovržení nad chováním českých politických špiček nutně potřebuji.

Poslední rébus je výborný detektivní román. Ale není na chvíle odpočinku a deprese se při jeho čtení nezbavíte. Určitě ne!

Z oficiální anotace nakladatelství:

Netrpělivě očekávaný román z pera nejčtenějšího současného skotského autora detektivních románů, který jím úspěšně zakončil téměř dvacetidílnou sérii příběhů o inspektoru Rebusovi.
Přesně po dvaceti letech a po přibližně šesti tisících stránek Ian Rankin sérii příběhů o inspektoru Rebusovi ukončil. Skončil, jak začal: první román, Uzly a kříže, uvádí stejná věta jako díl poslední: „Dívka vykřikla jednou, jen jednou, ale to stačilo.“ V průběhu inspektorovy kariéry se jeho autor vyvinul v předního evropského spisovatele, jehož romány vynikají důmyslnou detektivní zápletkou, postavami z masa a krve, svěžím jazykem i mistrovským vystižením společenských poměrů v současném Edinburghu, který by zřejmě mnozí rádi viděli jako hlavní město nezávislého Skotska.

Ian Rankin (1960), dnes jeden z nejčtenějších autorů detektivních románů ve Velké Británii, pochází z Cardendenu, bývalého hornického městečka na východě Skotska. Vystudoval literaturu na Edinburské univerzitě, ale již tehdy měl bohaté zkušenosti s vlastní tvorbou – od skládání textů populárních písní přešel k poezii a později k povídkám. Než dosáhl úspěchu v detektivním žánru, vystřídal několik zaměstnání, pracoval například v zemědělství nebo jako novinář.
Po jeho prvním románu o detektivu Rebusovi, Uzly a kříže, rychle následovala více než desítka pokračování, která si oblíbili nejen čtenáři ve Velké Británii, kde se všech románů o inspektoru Rebusovi každoročně prodá na milion výtisků, ale i v jiných evropských zemích, zvláště ve Skandinávii. Mimo Evropu jsou Rankinovy knihy populární zejména ve Spojených státech, v Kanadě a na Novém Zélandu. Jeho díla byla přeložena do sedmnácti jazyků – od velštiny po japonštinu – a osudy Johna Rebuse mohli v roce 2000 a 2001 sledovat také televizní diváci britské ITV, o něco později i diváci čeští. Kromě knih o inspektoru Rebusovi Ian Rankin napsal tři další romány a stejný počet románů pod jménem Jack Harvey. Za svá díla získal řadu významných literárních cen a byly mu uděleny také dva čestné doktoráty. Žije v Edinburghu, Londýně a Paříži, je ženatý a má dva syny.

Ian Rankin: Poslední rébus

překlad: Jitka Fialová

BB/art, 2013

Zdroj foto: www.bbart.cz

Jana Semelková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]