Přemýšlejme o tom, co jíme. Recenze: Karen Duveová, Jíst slušně.
Co rozhoduje při volbě vašeho jídelníčku? Cena, kalorie, zdravý styl? Karen Duveová na sobě po dobu několika měsíců vyzkoušela zcela odlišnou stravu, než na kterou byla doposud zvyklá. Rozdíl při pohledu do talíře na první pohled nemusel být tak markantní. Nejde tu přinejmenším v prvních stádiích (později se to mění) o druh jídla, ale o způsob jeho získávání.
Karen Duveová se rozhodla, že „bude lepším člověkem“, a začala nejprve konzumovat bio potraviny, později přestoupila na vegetariánskou a veganskou stravu a nakonec na frutariánství. Její přítelkyně Jiminy, která v knize vystupuje jako jakýsi morální protějšek, jež Karen popichuje ke změně a sama posléze musí sobě pozvedávat laťku, se vzájemně s autorkou výborně doplňuje. Doposud totiž pro Karen Duveovou sloužilo jídlo jen pro zahnání hladu.
Zásadní otázka, kterou by si měl položit každý spotřebitel. V současné době díky přeplněným supermarketům, kde na nás potraviny doslova padají ze všech regálů, už nevidíme za masem prase, kuře, ale jen jídlo.
Jsou to regály plné mrtvých těl, která si zcela bez citu vkládáme do vozíku.
Nebereme v potaz nějaké hranice: jsou to nevyčerpatelné zdroje. Čím to, ale že maso je tak dostupné v širokém množství? Jaké jsou podmínky chovu zvířat? Namačkané slepice v malých prostorách, rychle rostoucí kuřata, jejichž nohy ani plicní systém nestačí s vývojem, krávy, které celý den nehnutě stojí, a také nedůstojné podmínky dalších hospodářských zvířat. Ke všem se chováme jako ke zdroji jídla: nejsou to živí tvorové, nacházejí se jen v přechodném stadiu, než skončí na našem talíři.
Nejde jenom o maso, ale o celý ten zaběhnutý koloběh, kdy jsme si zvykli, že výběr musí být široký, že neexistují hranice, že obchody musí být narvané k prasknutí.
Všechna zvířata v chovu podle autorky publikace nežijí kvalitní život: jsou omezována podle našich potřeb za účelem nejrychlejšího a největšího zisku. K nejvíce týraným zvířatům podle Karen Duveové patří krávy. Jsou totiž využívány hned několikrát.
„Lidi z města si většinou myslí, že dojnice dávají mléko pořád, že jsou pro to vyšlechtěny, vysvětluje Jan Gerdes (…) „Vždycky jim říkám: to nejsou žádné dojnice, jsou to především a jenom krávy. Dávají mléko stejně, jako je to běžné u všech savců, tedy poté, co porodily tele, a s jediným účelem – aby ho krmily.“
Tele ovšem z tohoto mléka nevidí nic. Většinou – a je tomu tak v dochovech stejně jako v konvenčních velkochovech – je ihned po narození matce odebráno. Mnohdy je ani nenechají vzájemně se očichat, kráva nemůže své tele olízat a ani je nekojí. Zdravotně je to na pováženou, protože tele je tím ochuzeno o cenné kolostrum, mlezivo. Chovatelé dojnici ovšem toto riziko podstupují – zvíře jde tak jako tak brzy na porážku – nebo si dají tu práci a kolostrum odsají a teleti ho podávají odděleně. Aby předešli naříkání. Jan Gerdes tohle naříkání dobře zná. Dříve totiž sám provozoval mlékárenské hospodářství. (…)
Telata na jeho statku směla zůstat dva týdny u matky, a když je pak oba oddělili, kráva bučela žalem a hledala své tele, které ji naříkavě odpovídalo. Pak zase volalo tele a kráva mu odpovídala ze své stále. „Slyšeli jsme to až do domu. Až do hluboké noci.“
„A když je tele odebráno hned po narození, kráva potom netrpí?“ ptám se.
„Pak trpí tiše,“ říká Jan. (131)
Nadměrná „produkce mléka je zdraví škodlivá,“ dodává Jan Gerdes, „Veškeré naše krávy které prošly jedním laktačním obdobím, utrpěly nějakou újmu na zdraví. Záněty kopyt nebo kloubů, poruchy látkové výměny. Nejvýkonnější dojnice jdou běžně na porážku už po dvou nebo třech období březosti, nedožijí se nikdy takového věku, aby na nich zdravotní následky byly poznat.“ (132)
Karen si klade otázku: jsou biopotraviny lepší, nebo proč je lidé kupují? Jsou vegetariáni štíhlejší, když žijí zdravěji? Jak může být pomeranč ošetřený pesticidy neškodlivý našemu tělu oproti šetrně vypěstovanému ovoci?
A dostává zajímavé odpovědi. Nebylo prokázáno, že by biopotraviny byly pro člověka zdravější. Srovnávala druhy a chutě různých bio produktů a některé letěly rovnou do koše. Náklady při tomto druhu stravování u ní podstatně vzrostly, ačkoliv základní potraviny byly jen o málo centů dražší. Spíš si Karen nedokázala odpustit různé bio pochoutky, což se pak projevilo u kasy vyšším účtem.
Ne, biopotraviny nejsou zdravější, aspoň to neumíme současnými rozbory prokázat. Proč je ale zákazníci kupují? Je to v přístupu k přírodě, ke zvířatům a k ekologickému a humánnímu způsobu pěstování a chovu. Nákupem bio potravin šetříme naši Zemi, dáváme zvířatům možnost žít důstojněji, než budou poražena. Přesto žijí stále jen za účelem, že budou jednou snědeny; jinou volbu nemají.
Jsou vegetariáni štíhlejší? I kdepak! I ti mohou mít nadváhu. Vegetariánství není forma diety, je to opět o přístupu k přírodě. Proč by kvůli mému obědu mělo umřít nějaké zvíře? Mnoho lidí by si odpustilo řízky, steaky, klobásky, kdyby jatka místo zdí měla skleněnou vitrínu. Dnešní lidé už většinou sami nedokážou ulovit a zabít zvíře, mnoho ani vykuchat a připravit řádně ke zpracování. Přijdeme k hotovému, k naporcovanému kusu masa v obchodu. Ono to není pro každého tak jednoduché zabít kvůli svému obědu.
Veganství přidává něco navíc – nejíst nic živočišného původu. Ani vajíčka, mléko, med. Nic z toho nám nepatří. Je to svým způsobem krádež na zvířatech. A nejvíce negativ Karen nalézá na konzumaci mléka.
Podle Spolkového výzkumného ústavu pro výživu a potraviny bylo naopak dokázáno, že dostatečná konzumace mléka je nejlepší prevencí srdečního infarktu a nadváhy. Toto tvrzení mi však přijde poněkud odvážné, zvlášť když sám Spolkový výzkumný ústav doporučuje celý jeden litr mléka denně. Vždyť jeden litr nízkotučného mléka (1,5 % tuku) obsahuje už 600 kilokalorií. Kdepak je máme asi ušetřit? U zeleniny? Jeden kilogram špenátu má 230 kilokalorií. Máme snad sníst o 2,6 k špenátu denně méně? (150)
Sama jsem již také narazila na toto tvrzení, že mléko předchází nadváze. A rozhodně se tomu nestačím divit. Podívejme se jen na kojená miminka, jak pěkně baculatí. A kulatí se i dospělý člověk, který konzumuje mléko. Ve svém věku jsem byla již nucena ho zcela vynechat, a díky tomu jsem také nějaké to kilo shodila.
Karen Duveová však také upozorňuje na to, že 75 % populace není schopno mléko strávit. Všechny ty super výhody, které téměř nařizují evropským a severoamerickým matkám, aby dětem pro jejich lepší vývoj podávaly mléko, jsou snadno vyvráceny pohledem na zbytek světa.
Ptám se tedy sama sebe: pokud je mléko natolik nenahraditelné ve výživě člověka – jak tomu podle průzkumu společnosti EMNID věří i 88 % obyvatel Německa – jak tento problém řeší 75 % světové populace, když neumí strávit mléko, a proto je také nekonzumují? Například Japonci, z nichž je celých 94 procent postiženo intolerancí laktózy. Žádné mléko, žádný vápník – většině z nich by musely praskat kosti. Hrůza, celé Japonsko na invalidních vozících! (150)
Poslední stadium změny bylo frutariánství, které obecně není příliš známé. Smyslem tohoto stravování je jíst jen ty části rostlin, které lze získat, aniž by byla rostlina jakkoli poraněna nebo zabita.
Jablko je možné sníst, aniž bychom poškodili jabloň. Jelikož se jabloň dál množí prostřednictvím jablek, je jistým způsobem v jejím zájmu, aby jablka byla snědena. Ovoce, ořechy, semena, bobule, rajčata, fazole, hrášek a další jsou dovoleny. Kořeny, hlízy či části stonku jsou naopak výslovně tabu. Tedy žádné brambory, žádná řepa, žádný pórek nebo špenát.“ (200)
Někteří biologové jdou až tak daleko, že u rostlin připouštějí existenci struktur podobných nervům. Při přenosu podnětů a vzruchů hrají u rostlin významnou roli fytohormony, které jsou příbuzné s tkáňovými hormony spouštějícími bolest a jimiž je vybaven i člověk. Tvrdit však o rostlinách, že nejsou schopny cítit bolest, by bylo stejně spekulativní jako tvrdit, že bolest vnímat mohou. Ať už je řeč o bakteriích, řasách, houbách, rostlinách či zvířatech (včetně lidí) – všichni patříme k živým tvorům společného původu a přechod mezi jednotlivými formami života je často plynulý. Všichni pocházíme ze stejného prabujónu, s identickým základem protoplazmy, obýváme společnou planetu. Proč bychom tedy měli být výrazně rozdílní? (207)
Dokáže však Karen, milovnice hotovky Kuře na grilu, se stravovat „slušněji“ vůči přírodě? Až skončí celé to její zkušební období, kdy si chtěla projít od bio potravin až k fruturiánství, vrátí se k původnímu stylu stravování? Změnilo se něco?
Jíst slušně nese podtitul „Přemýšlejme o tom, co jíme“. Klade otázky, hledá odpovědi. Není to žádná z knih, která by vám slepě předkládala výhody jednoho směru a snažila se vás přimět k vegetariánství nebo k útratě za bio potraviny. Karen nalézá v některých druzích stravování i určité nevýhody. Něco jí prostě nechutná a řekne to na rovinu bez obalu.
Přesto, ať už je vaše volba jakákoliv, je dobré vždycky myslet na to, co se s vaším jídlem dělo předtím, než jste si ho vyhlédli v obchodě. Někdy budete vystaveni až nepříjemným faktům se zacházením se zvířaty, jen aby váš oběd byl nejlevnější.
Karen Duveová, Jíst slušně. Nakladatelství Dokořán.
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
krávy na kopci legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
cows legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
field legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
hen legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
