Posvátná kráva: jaká je Indie? Špinavá nebo úchvatná?

Sarah Macdonaldová, Posvátná kráva. Motto 2013.

Když odjížděla z Indie, byla šťastná: vracela se domů do Sidney a přísahala si, že se do této strašné země již nikdy nevrátí. Špinavý uklízeč záchodků jí před odjezdem vyčetl z čar na dlani ale pravý opak. A nejen to: vdá se podle něho už hodně „stará“, což však v měřítkách Indie značí docela jiný věk, než považujeme my. Mohl se mýlit? Zdálo se to tak směšné a nereálné; vždyť i její kamarádce předpověděl nemožný osud:

Nemýlil se. Kamarádka se vdala, má dvě dcery. Sarah se do nenáviděné Indie vrátila. Kvůli Jonathanovi, zpravodaji ABC.

Při spánku v letadle ji obtěžoval vlezlý sikh. Pochopení u letušky nenašla. Kdo je oběť a kdo pachatel?

Opustila svůj slunný byt v Sydney a odstěhovala se do tmavého, zašlého příbytku na rušné křižovatce v Dillí. Všude vládl chaos, smog a krávy, živící se odpadky. Nic se jí tam nelíbilo: všechno bylo špinavé. S odporem hleděla na Indy, jak bezostyšně pšoukali, plivali husté chrchele, jak měli na všechno dostatek času a nerespektovali žádný časový program. Stála ráno před slumy a sledovala „ranní hygienu“ těch nejchudších. Styděla se, že má vlastní služebnictvo.

Zažívala zcela nové zážitky a zkušenosti. Nelibost a strach. Strach o život, když ji v noci probudilo zemětřesení. Vítání nového roku ve smogu ponořeném městě, kdy téměř nebyl vidět slavnostní ohňostroj. Strach z infekcí a AIDS, když ji postihl oboustranný zápal plic. V nemocnici dostala kyslíkovou masku a dotaz: proč vlastně nechce už dnes umřít?

Jenže nezemřela, uzdravila se a vrátila do nenáviděného života, do země, ve které měla pocit, že lidé jen lžou a podvádějí. Na druhou stranu si ale všimla tu přepečlivost místních žen udržovat se v plné kráse. Byla zvána na svatby a konfrontována s odlišnými ceremoniemi a myšlením. Například pohled na vdovu patří také k těm kulturně absolutně odlišným. Vdova totiž prý přináší smůlu, je břímě.

Smrt má jinou hodnotu. K sebevraždě se tu proto dívky, ale i vdovy uchylují často. Znamená to pro ně znovuzískání cti. Není neobvyklé, kdy muž stojí hrdě u hranice zapálené ženy a po té jí rozbije lebku, aby mohla její duše odletět. Život – smrt, srmt – život, kde to končí? Vždyť je tu přece reinkarnace. Každý máme znovu šanci.

Viděla raněného žebráka na silnici. Dříve než mu mohl Jonathan pomoci, zastavil řidič autobusu, který ho popadl a odhodil do kanálu. Pak už byla cesta znovu volná. Byla šokována každým dnem a přesto přináší všechny zážitky s nadhledem a čtivou stylistikou.

Změnila svůj pohled po kurzu Vipašjány, ve kterém po dobu deseti dnů meditovala a pila projímadla. Cílem bylo vzepřít se tělesným pocitům, příjemným i nepříjemným. Po ukončení kúry ji polil blažený stav, jako by každého milovala.

Sarah se setkávala s lidmi z různých částí Indie a různého náboženství. Posvátná kráva totiž není plná hněvu a zatrpklosti, naopak ukazuje tuto zemi bez bollywoodského pozlátka (i když na Bollywood tam také dojde, ale je tím myšleno, že Indie Sarah Macdonaldové je skutečná, nepřibarvená, není to turistický průvodce ani lákavý cestopis, jsou to skutečné zážitky, zkušenosti, pocity.)

A nakonec první dojem ze špinavého Dillí je konfrontován jinými částmi Indie a okolí, třeba právě parsů:

Lidé jsou zde jiní nejen svým chováním, ale i vzhledem. Sikhové si nesmějí stříhat vlasy, nosí turban a vousy, buddhisté mají holou lebku, sadhuové dredy, vousy a kníry a tak dále. Ženy si do vlasů vtírají olej, holí si ruce i nohy, jsou háklivé na jakýkoliv miniaturní chloupek. Ale Sarah se nemá čím pyšnit. Vlasy jí řídnou a padají. Navštívila mnoho lékařů a šarlatánů, ale řešení se nedařilo najít. Mezi různými názory a doporučeními slyší, že padání jejich vlasů znamená vlastně zbavování se západní identity. Stává se z ní pravá Indka.

Sarah neví, jestli je schopna si Indii zamilovat a stát se její součástí. Svět kolem ní je skutečně diametrálně jiný: to, co ji může připadat doma banální, zde má nedozírné následky. Například suchý a žhnoucí červen, nedostatek vody, lidé a hlavně děti trpí průjmy. Z autobusů tečou potoky zvratků od nemocných cestujících. Vidí nádherný Kašmír, úchvatnou zemi, kterou však ovládají teroristi. Žasne nad shlukem lidí kolem svaté řeky Gangy, ale víru k reinkarnaci nenalézá. Přesto je fascinována tou „masovou koupelí“. Vzduchem se nese vůně hašiše, lidé jsou šťastní, jásají, tancují. Do vody však Sarah nevstoupí, bojí se žloutenky. Jen trochu si šplíchne na čelo a omámí ji pocit, že je součástí celé té slávy.

Je to přímý kontakt s lidmi různého vyznání sic pohledem s notnou dávkou ironie a skepticismu; nehledejte v knize nějaké vševědoucí antropologické či religionistické pochopení. Tak to prostě vidí Sarah, je to její autobiografie, plná exotické vůně dálek, nejen hašiše…

Nadšení i pocity hnusu, všechno se kombinuje a proplétá. Jsou snad indičtí muži ti nejješitnější na světě? Proč se tak často zabíjejí holčičky hned po porodu? Proč muži nerespektují její intimitu a na ulici se jí běžně dotýkají, i rozkroku?

Manžel je kvůli práci daleko a ona „ztloustla jako každá správná indická manželka“.

Nakonec si z Indie odnesla to nejcennější. Je těhotná.

Díky Sarah procestujete místa, kde se nacházejí křesťané, buddhisté, hinduisté, izraelští emigranti, klášter na úpatí Himaláje a další místa, i obecně méně známá. Indie může být špinavá, chudá, barevná, veselá, sváteční, ale svým způsobem také svobodná. Je to svoboda náboženství, kde v jedné zemi se setkávají lidé mnoha odlišného vyznání. Indie má svou duši. A i Sarah, která Indii zprvu nenáviděla, nalézá v ní něco nového, skrytého. Přehodnocuje svůj postoj, jídelníček, filozofii a životní hodnoty.

Nádherná kniha, kterou budete číst víckrát než jen jednou.

MB/Kjara

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]