Jezuité: duchovní, válečníci, předchůdci socialismu nebo manipulátoři?
Stefan Kiechle, Jezuité. Grada 2012
Nejen pro studenty teologických oborů, religionistiky, historie či dalších humanitních oborů, ale také pro zájemce dějin náboženství obecně vyšla v nakladatelství Grada přehledná útlá knížka Jezuité. V podobném duchu jste již mohli dříve zaznamenat u nás například Erbacherův Vatikán.
Vzhledem k tomu, že jezuitských řád prošel relativně kontroverzní historií, pokládá autor různé otázky, které zájemce o jejich studium, ale i laickou veřejnost mohou interesovat. Bylo snad cílem jezuitů, aby umlčeli protestanty? Řídili jako soukromí zpovědníci evropskou politiku? Představoval jejich řád socialistický experiment? Mají jezuité volnější morálku? Vychovali diktátory? Proč se nesmějí ženit? A mnoho dalších…
Snad žádný celosvětový počin nepodnítil tolik fám jako jezuitský řád. Jedni si ho vážili, ba dokonce jej uznávali jako vysoce efektivní vojenskou moc ve službách humanity a křesťanství, jiní ho odsuzovali nebo jím opovrhovali a považovali jej za mafiánský tajný spolek ve službách reakčních sil, jejichž cílem bylo podrobit si svět. Zakladatel řádu jezuitů, Ignác z Loyoly (1491 – 1556), znamenal pro první skupinu geniálního mystika a reformátora, který vedl katolickou církev do moderního světa, a pro druhou ztělesňoval intrikářského protikatolíka, který v severní Evropě potlačoval veškeré reformátorské tendence a chtěl docílit toho, aby si římská církev udržela autoritářské postavení, jemuž se těšila ve středověku. Historie jezuitského řádu je dlouhá a spletitá, plná křivolakých cest a oklik, pádů i opětovného nabývání sil.
Jezuité nemají jen jednoho zakladatele, ale z prostředí zhruba deseti mužů vynikal právě především Ignác z Loyoly (1491 – 1556). Často jak bývá mezi tvůrci různých hnutí a řádů zvykem, i Ignác vedl zpočátku běžný život, propletený mnoha hříchy, až se nakonec díky „osudové“ životní změně (bolestivému zranění nohy a dlouhé rekonvalescenci) obrátil na jiné myšlení. Mnoho času trávil v posteli s knihami a přemýšlel o ukončení své světské kariéry a o duchovním životě. Jeho snem se postupně stalo žít ve Svaté zemi a být „blízko Ježíši“. Začal studovat a navzdory svému věku (33 let) usedl do lavic vedle malých chlapců.
Nejprve to byla touha po duchovní proměně, pokračovalo to založením řádu, zaujímáním geografického a politického prostoru a jejich rozpadem a vzkříšením: dnes například jezuité spravují největší a nejlepší papežskou univerzitu v Římě.
Jezuité se zabývají vědami a dobovými proudy (…) Představa, že jsou armádou papeže, zní vojensky a zcela neodpovídá realitě, protože (…) jezuité nejsou vojáci a neoperují světskými nástroji moci. Na druhou stranu dodnes ve službách papeže zavádějí a používají duchovní a intelektuální zbraně.“ (19)
Pravdou ale také je, že jejich silnou zbraní byla v minulosti účast na dvoře. Zpovídali se jim králové a knížata a nebylo tak těžké ovlivnit vládcovo nejen politické smýšlení. Jejich misionářské akce – šíření jezuitského řádu po celém světě – jim však bylo překaženo. Jezuité v Jižní Americe od roku 1610 spojovali kočovné indiánské kmeny, které se usazovali v jejich křesťansky založených vesnicích v jakési solidární utopii. Indiáni se vzdělávali, naučili se řemeslům a křesťanství. Prakticky si je jezuité získali na svou stranu bez násilí oproti konquistadorům. A to se stalo trnem v oku těm, kteří toužili po ovládnutí Nového světa. Postupně byli jezuité vyhnáni z různých států, až nakonec papež jejich řád v 1773 rozpustil. O několik desítek let později se mohli začít znovu formovat. Například už v roce 1801 papež Pius VII. formálně uznal pokračování tradice jezuitského řádu v Rusku. Od 1803 byl řád v některých zemích znovu povolen a od roku 1814 byl obnoven po celém světě. Pronásledování je však neminulo, i v nedávné minulosti studené války.
„V komunistickém režimu trpěli jezuité především v Sovětském svazu a Československu.“ (32)
Tím jsme krátce naznačili historii řádu. Ale publikace nabízí podstatně více, dozvíte se Pravidla řádu či jakou mají jezuité pozici ve Vatikánu. A může to vést k zamyšlení, kdo má skutečnou moc ve Vatikánu.
Papež Benedikt XVI. se řádu oproti předchůdci více přiblížil. Povolával jezuity k důležitým úkolům, obsadil je na post svého tiskového mluvčího. Jezuité působí jako sekretáři kongregace pro nauku víry a východní církve a v dalších pozicích.
V minulosti však vznikaly různé pamflety, snažící se jezuity zdiskreditovat. Diskutovalo se o jejich morálce, vychytralosti, lstivosti a pletichách. Roku 1568 uvádí jistý Morlin, že členové tohoto řádu jsou „ďábelská stvoření, která vyvrhla díra pekelná“. Zabývají se prý magií, svým žákům vštěpují, jak se zbavit nepřátel jedem a kouzelnými formulemi.“ Později se také dozvídáme od jiného autora, že jezuité jsou „divá zvěř“, příšery, ateisté, traviči a spiklenci (1575).
V současné době jezuitský řád čítá osmnáct a půl tisíce členů, z nichž nejvíce žije v Indii, dále pak ve Spojených státech. Spravují přes 200 vysokých škol a několik set gymnázií a dalších typů škol.
Podrobnější informace o tomto tak často diskutovaném řádu naleznete v publikace Jezuité od Stefaka Kiechle.
Stefan Kiechle, SJ – Doktor teologie, narozen 1960, byl studentským farářem a supervizorem noviců. V současné době působí jako duchovní a odborník na exercicie v Mannheimu. Přednáší v Mnichově na Vysoké škole filozofické.
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
