Recenze: Prostě láska

Eve Adamsová, Prostě láska. Nakladatelství David Laňka – No Limits. 2013.

Do ruky se mi dostala drobná útlá knížka s ne příliš atraktivním názvem Prostě láska, ale za to s působivou reklamou, že o příběh autorky s českými kořeny projevil zájem Hollywood. Po přečtení si však nejsem jistá, zdali tím Hollywoodem jsou myšlena filmová studia; nejedná-li se o nějaký jiný Hollywood.

Hlavní hrdinka Laura žije v nešťastném manželství, které samo už nezačalo dobře. Oznámení, že je těhotná a hodlá si dítě ponechat, ukázalo mužovu pravou stránku. O dceru nikdy nejevil zájem, manželku vyměnil za milenky, domů se vracel jen osprchovat a pro čisté oblečení. Laura snáší všechna příkoří s tím, že kvůli dítěti nechce rozvod. Dcera je už ale dávno velkáa chápe, že takhle fungující rodina vypadat nemá. Štěstí Lauře nepřeje a díky tragické události v rodině se rozhodne začít nový život v jiném náhodném městě.

Na první pohled výborně nastavené téma, které by se dalo kvalitně psychologicky zpracovat: pocity marných let v nefungujícím manželství a nízkého sebevědomí, vnitřní bolest nad ztrátou dcery, utrpení s pohledem do minulosti i budoucnosti… Mohli jsme nahlédnout do Lauřiny hlavy, abychom pochopili její myšlenkové pochody balancující na hraně mezi apatií, vnitřní ztrátou a hledáním nového smyslu. Nic z toho se ale nestalo. Velmi stručný příběh s nepříliš bohatou stylistikou a zcela oploštělý od hlubších emocí máte přečtený během jedné hodiny. Částečně máte pocit, že se vám do ruky dostala jen osnova, podle níž teprve nějaká kniha má vzniknout. Je to velká škoda.

Kjara

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]