Jak si nedělat starosti
Paul McGee, Jak si nedělat starosti. Grada 2013.
Paul McGee je výborným řečníkem a stejně přistupuje i ke svým čtenářům. Máte pocit, že nečtete knihu jako takovou, ale rytmický sympatický přednes: jakoby na vás někdo po celou dobu mluvil. Tomu odpovídá také grafická dispozice – často jsou krátké věty, někdy jen úseky slov samy odstavcem, stránky jsou provzdušněné, čtou se lehce. Zatíženi vlastními problémy a hledajíce řešení, jak z krize ven, při otevírání této knihy máte už o jeden stresový bod míň – nemusíte se prokousávat hutným textem, plným těžkopádných analýz, se kterými byste si jako laici stejně nevěděli rady.
Paul McGee nejen na základě svých zkušeností, ale i důsledné práce a hlavně schopnosti projevu vám jako přítel s mírně štiplavou ironií vysvětluje, kde se ve vás stres bere a co s ním. Pokud ho v jeho radách neposlechnete, po pár řádcích to pozná: pěkně vám zatrne. A hned vám vyčte vaši lhostejnost, protože jeho záměrem je, abyste se na chvíli zamysleli a lépe pochopili celou problematiku. V první části knihy nabízí vhled do celého tématu, ve druhé pak řadu praktických metod a rad k lepšímu zvládnutí problémů.
Napříč celou knihu pak najdete oddíly nazvané „Chvíle rozjímání“, které vám umožní popřemýšlet nad tím, co jste se zrovna dočetli. Možná budete v pokušení tyto oddíly přeskakovat v domnění, že jediné, co potřebujete, jsou další informace, a že čas na odpočinek a na zamyšlení by vás na vaší cestě jen zdržovaly.
Chyba.
Veliká chyba.
Čtení této knihy pro vás bude mnohem přínosnější, pokud věnujete chvíli tomu, abyste vstřebali jednotlivé myšlenky a provedli některá cvičení.
S lehkostí, jakou je kniha napsána, máte pocit, že ji skutečně můžete jen tak proletět. Na druhou stranu – i když nyní opominu autorovo doporučení – má své kouzlo i v době, kdy vás žádné výrazné stresové situace netíží, kdy prakticky životem proplouváte „v pohodě“. Je příjemné se zastavit a zamyslet. Témata, která autor navodí, a forma zpracování, vás prostě baví. Čtu si ji, vykouzlí se mi úsměv na tváři a řeknu si – jeminkote, ten život je místy tak prostý, proč si ho často tolik komplikujeme. A píšu kamarádce: Mám tady bezvadnou „antistresovku“, to si musíš přečíst. Aktuálně mě netíží žádný problém, nicméně kniha Paula McGee je svým obsahem jakousi prevencí: až to přijde, budu na věci hledět s jistým nadhledem, vědět, kam na polici sáhnout a analyzovat svůj problém, aniž by mě to posunulo ještě někam hlouběji do chmur v uvědomění, v jaké jsem to svízelné situaci.
Proč si děláme starosti?
Důvody mohou být různé: někoho prostě baví dělat si starosti (myslíte, že ne? Ale ano, když si přečtete jeho řádky, zjistíte, že takové typy lidí ze svého života určitě znáte), může to být náročností změny nebo nejistotou, nedostatkem znalostí a zkušeností (to je moje parketa: často si stanovuji příliš vysoké cíle, k jejiž úspěšnému zdolání je potřeba ještě nabýt určitých znalostí a zkušeností, ale čas tlačí). Dalším důvodem může být nedostatek vlivu či kontroly, hodnoty, které sdílíte, jak jste byli vychováni, či důsledkem vašich předchozích zkušeností. Můžete být také vystaveni špatným zprávám. A co říkáte zažitému úzu, že si ženy dělají více starosti než muži? Je to pravda?
Často si však děláme starosti kvůli triviálním věcem, nikoliv kvůli tomu, co je skutečně důležité. Příčinou je pokřivená logika a ta vede k pokřivenému jednání. Druhů pokřivené logiky je několik; níže se podívejte na ukázku z jedné, u které byste se to nejspíš neočekávali. Je optimismus škodlivý? Ano i ne, ale i u něho platí, že se to s ničím nemá přehánět.
Myslet jen na hezké věci
Tohle je zas jiný druh pokřivené logiky. V mnoha ohledech vlastně vůbec nejde o starosti, nenápadně je v tom ovšem přítomno i jejich přehlížení. Stručně řečeno, když budu myslet na samé hezké věi, nic špatného se nestane.
To nezní špatně, že?
Určitě je to lepší, než si neustále dělat starosti nad tím, co se stává jen zřídka, pokud vůbec.
Inu, máte pravdu.
Do jisté míry.
Přistupovat k životu optimisticky je velmi užitečné.
Když ovšem narazíte na nějaký skutečný problém, pak se z optimismu může stát pouhá falešná naděje.
A naděje není strategie.
Optimismus vám může pomoci cítit se krátkodobě lépe, ale pokud vás nevede k tomu, abyste začali jednat, nijak vám nepomáhá zvládnout situaci.
(…)
Klamné představy spojené s myšlením na příjemné věci mohou být vlastně jen kouřovou clonou skrývající naši nerozhodnost a neochotu čelit problémům.
Americký řečník Jim Rohn následujícím příkladem úžasně vystihl, proč optimismus nestačí.
Když se plavíte na plachetnici a vítr změní směr, pesimista řekne: „To je hrozné, co budeme dělat?“
Optimista vidí vše z lepší stránky a řekne: „Nevěš hlavu, vítr se dozajista zase někdy otočí.“
Ale lídr prostě upraví plachty.
Myslet na příjemné věci v situaci, kterou nemůžete vůbec nijak ovlivnit nebo zlepšit, je v pořádku.
Mít to za součást celkového přístupu k životu je přijatelné.
Ale mít to jako tu nejdůležitější strategii při zvládání problémů je prostě šílené. (110-111)
Paul McGee je jeden z předních britských řečníků. Zaměřuje se především na témata změna, sebedůvěra, vztahy na pracovišti, osobní motivace a stres. Přednášel už v 35 zemích a sepsal 7 knih. Je autorem metody S. U. M. O. (Shut Up, Move On, česky: Sklapni a pohni se dál)
Vystudoval behaviorální a sociální psychologii, pracuje v této oblasti také jako školený poradce. Jeho motto je: „Chci lidem pomáhat, aby v životě dosahovali lepších výsledků a více se při tom bavili.“
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
