Krysáci Hubert a Hodan jsou zase spolu s novými příběhy a mapou smetiště
„Daleko na Moravě, uprostřed Valašského království, na malém smetišti poblíž Vizovic žili dva krysáci – Hubert a Hodan. Bydleli v útulných zásuvkách starého šicího stroje s výhledem na vysavač. V šicím stroji s nimi bydlel i sádrový trpaslík Ludvík. Ten byl ze všech tří nejmoudřejší – neříkal tak ani tak, ale dobře věděl, že na jeho slova dojde.
Nezapomněli jsme na někoho? Ale ovšem – na potkana Edu! Báječného, obdivuhodného, nezapomenutelného kamaráda Edu, který obyvatelům smetiště proměnil život v nádherné dobrodružství! Ale když mu skončila dovolená, vrátil se do Prahy a od té doby po něm nebylo ani vidu, ani slechu.“
Kdepak, Krysáci Hubert a Hodan, jsou jedny z mála Večerníčků současné doby, které nás stále přilákávají k obrazovkám. Jsou zábavní a hlavně jiní. Kdo by kdy dříve předjímal, že může vzniknout vtipná, jemně ironická pohádka z míst ne příliš vábných jako je smetiště, s hrdiny ne příliš „vybranými“ jako jsou krysy, potažmo potkan. Pamatuji si, když poprvé šla upoutávka na tento televizní seriál, jistý člen naší domácnosti, který nemá zrovna v oblibě hlodavce s dlouhým ocasem, poznamenal, že takhle teda ne! A pak po čase se stal stejným upřímným fanouškem Huberta a Hodana, neboť jim nemůžeme mít prostě nic za zlé. K tomu ten neodmyslitelný přednes Bolka Polívky, rovněž tam odkudsi z Valašského království!
Knižně vyšli Krysáci poprvé v roce 2011. Následující díl Krysáci jsou zase spolu přináší jejich nová dobrodružství. Na motivy televizního večerníčku Cyrila Podolského a Martina Šinkovského vypráví nové zážitky Jiří Žáček s ilustracemi Ivana Mráčka.
A to je radost číst! Jiří Žáček vůbec neubral na půvabu televizního seriálu. Právě tyto příběhy jsou jasným důkazem, že když píšeme pro děti, není vůbec třeba se stylisticky a tematicky nějak snižovat z obav, aby tomu děti rozuměly. Děti nejsou hloupé a okrajovat jim proto věty je zcela zbytečné. S Krysáky se pokocháte krásnou češtinou, novotvary a stylistikou, úžasnými obrázky a báječnými příběhy.
„Na malém, ale krásném valašském smetišti vypuklo ráno. Bylo po dešti. Slunce se prohryzalo mlhou stoupající z polí, luk a lesů.
CRRRRRR! Zazvonil budík a ze šuplíků vylezli krysáci Hubert a Hodan s potkanem Edou a pusitli se do ranní hygieny. Vyčistili si zuby, osprchovali se, vyhřebelcovali si kožíšky a dopřáli si mydlinkovou lázeň.
„Pohodička, pánové, co?“ liboval si Eda. „Ani nevíte, jak jsem rád, že nejsem člověk, ale potkan. Lidi už dávno kmitají v práci a my si tady hovíme v mydlinkové lázni. Sladký život! Dobře jsme si je ochočili, starají se o nás, živí nás, a dokonce o nás natáčejí večerníčky! Ale aby nezvlčili!“ (62)
Co nás čeká v druhém díle? Rak Vincent, ježek Pančoška, zlatohlávek Záhoř, holub Emil, žába Dáša, červotoč Artur a Florián, Brunova past, stonožka Viktórie, ještěrka Karla, slepýš Ivan, šváb ĎoĎo, mimo jiné také Opravník omylů pro malé rozumbrady, který vysvětluje některé jevy, které by mohly v knížce malé chytrolíny zmást. Ono, když se také v příběhu objeví informace, že teleskopcem, jakožto dalekohledem, za který by se nemusela stydět ani hvězdárna ve Vlašimi, lze dohlédnout z Vizovic až do Prahy, cítí autor povinnost v závěru knížky malým zvědavcům vše osvětlit, aby nedošlo k pomýlení. Ani výkonný dalekohled se nejmenuje teleskopec, nýbrž teleskop, nebo děravý sýr není elementál, ale ementál a tak dále. A jako bonus navíc je v každé knížce skládací velká krysácká mapa smetiště, to abyste nezabloudili, protože
Paříž je vznešená, Řím je starobylý, Madrid je vzrušující, Vídeň je noblesní, Londýn je důstojný, New York je dobrodružný, ale nejkrásnější místo na světě, a možná v celém vesmíru, je malé útulné smetiště poblíž Vizovic. (68)
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]