Právě čtu: Psychologie sériových vrahů. 200 skutečných případů brutálních činů…

Andrej Drbohlav, Psychologie sériových vrahů. Grada 2012.

Černá obálka, na níž kontrastuje červená barva. Jako krev. Sedíme si v teple svého obýváku a z bezpečné vzdálenosti sledujeme nebezpečí. A právě podobně odpovídá a navazuje Andrej Drbohlav. Proč nás láká téma sériových vrahů?

„Jako by člověk a potažmo lidstvo mělo vnitřně zakódovanou potřebu sledovat z bezpečného místa nebezpečí. Seriály s tématem vražd patří k nejsledovanějším, večerní zpravodajství je plné mordů, násilí je výnosný obchodní artikl.“

A nejspíš je to tak. Sic u mne detektivky a mord nepatří právě k oblíbenému žánru, kvalitní si ale také ráda přečtu. Nicméně právě u tématu sériových vrahů mě osobně přitahuje jiná okolnost: čeho je vůbec člověk schopen? Jak je to možné? Co ho k tomu vede? Lze takovým hrůzám předcházet? Můžeme nějak patologického jedince identifikovat od majoritní společnosti? Zanechává na něm jeho zvrácená libůstka i nějaké fyziognomické rysy? Dovedu si živě představit v kýčovitém filmařském žánru zpracovaný krvák, kdy sadistický vrah při pohledu na krev začne lačně slintat jak psi I. P. Pavlova při rozsvícení žárovky.

Ale to je přesně to, čemu se chce autor vyhnout. Bulvarizaci vážného tématu. Ve své knize nás provází teoretickou částí, pohledy na patologické jedince a chování z různých oborů. Druhá část se zabývá konkrétními sériovými vrahy, jejich případy, životy… Čtenář tak dostává možnost nahlédnout do nitra patologické osobnosti, do jeho fantazie plné mučení a bolesti, „do duše komplikované a prohnilé, do jedné z nejhorších forem patologie osobnosti a chování, jaké v prostředí lidské společnosti mohou vzniknout.“

Dostává se mi do rukou skutečně jedinečná kniha pohledem odborníka. PhDr. Andrej Drbohlav se dlouhodobě věnuje analýze profilu sériového vraha a dalším extrémním formám behaviorální patologie, psychopatologie a maligního narcismu. Důvody k sepsání této knihy byly několikery. Kniha jednak může sloužit jako studijní materiál, prevence a predikce, ale také vyjadřuje jeho kritický názor, který by se dal shrnout jako „selhání systému“.

Autor nevěří, že každý je převychovatelný, stejně jako každý není vyléčitelný. „Neztotožňuji se se současným absurdně altruistickým systémem resocializace a trestů. Naivně měkký systém je výsměchem obětem, plýtváním peněz, času a práce odborníků. Systém je opilý pokryteckou alternativou demokracie a invalidní představou lidských práv pro každého za každých okolností.“

Jak na mne kniha zapůsobila? Po krátké době se ozvu s dalšími informacemi. Pokud se však již nyní chcete dozvědět více, Psychologie sériových vrahů je právě nyní k dostání v knihkupectvích nebo v e-shopu nakladatelství Grada.