Zemřel Adolf Hitler v Argentině? – 2. část.
Nejprve si přečtěte předcházející příspěvek: Zemřel Adolf Hitler v Argentině? – 1. část.
Zánik byl nevyhnutelný. V lednu 1945 už bylo zřejmé, že se zázraky konat nebudou, přesto Adolf Hitler pronesl, že Německo vstane jako Fénix z popela. Zatím se však Bormann pustil do čistek a připravoval transport jen „vyvolených“. Hitlerova sebevražda nebyla v plánu. Zajistil, aby vůdce byl převezen do Argentiny, kde pak několikrát s Evou Braunovou změnil své působiště. V publikaci je nejen u této etapy, ale vlastně po celou knížku, popisovaný detailní postup, mapy, čísla, dokumenty. Na světlo světa vystupují svědecké výpovědi těch, kteří znali Hitlera i po válce (služebnictvo). Ale nejedná se jen o laickou veřejnost. Americká tajná služba rovněž dokumentovala Hitlerův pohyb. Informace popisují, kde se právě vůdce nacházel a co konal. Například zpráva z 5. 6. 1947 uvádí, že se Hitler s Braunovou nacházejí v přeplněné hale hotelové jídelny. Sedí u stolu…
Přichází i řada dalších zápisků lidí, včetně Hitlerova lékaře, který mimo jiné uvádí, že Hitler měl Parkinsonovu nemoc.
Je skutečně na čtenáři, jaký si z této obsáhlé mnohasetstránkové knihy a všech dokladů udělá na celou věc svůj vlastní obrázek. Je skutečně možné, že by Adolf Hitler zmátl celý svět – svět nezasvěcených – a dožil v Argentině do roku 1962? Nebo se jedná o další perfektně zpracovanou konspirační teorii?
Částečně ano, v některých bodech nikoliv. Hlodala ve mně bolestná myšlenka – jestliže i americké tajné služby byly o pohybu Adolfa Hitlera mnoho let obeznámeny, je skutečně politika prvořadější než spravedlnost? Je „užitečnější“, aby lidé věřili v obecně předkládanou lež? Nebo nakonec – i kdyby tedy A. Hitler dožil v Argentině, nebylo to nakonec svým způsobem také trest? Tohle přece Hitler nakonec nechtěl. Toužil vládnout, pojmout celý svět pod árijská křídla. Řečnit a užívat si moci. Nakonec se musel skrývat, podléhal paranoii a trpěl Parkinsonovou nemocí. Nemocí, která nelze vyléčit – a takových lidí on sám se zbavoval formou své „milosrdné“ eutanazie.
Berme však v potaz druhou stranu mince – dokonalá a perfektně zmapovaná, přesvědčivá konspirace autorů publikace. Zahodíme všechny pochybnosti o všem? Myslím, že naopak. Vzbudí to v nás další hlodavé myšlenky. V lidském životě je řada věcí a skutečností, které obyčejní lidé svými prostředky nemohou obsáhnout a musí se skutečně spoléhat jen na veřejně podávanou „pravdu“.
Kniha se dostává do ruky běžným čtenářům a není určená pro akademickou obec nebo historiky. A právě tato skutečnost může snadno probudit určité nenávisti, zlost a nové matoucí teorie. Stěží běžný čtenář dokáže posoudit, jak hodně autoři fabulují, nicméně při „lustrování“ některých fakt na internetu, můžete mít v závěru pocit, že s vámi autoři tak trochu manipulují. (Nebo jsme manipulováni vším ostatním na internetu, v knihách a školách?)
Veřejně dostupná fakta říkají, že nejbližší Hitlerův spolupracovník, Martin Bormann, zemřel ve zmatku posledních dnů války na mostě v Berlíně. Svědkové uvádějí, že byl spatřen, jak prchá z bunkru směrem k nádraží. Jeho ostatky byly nalezeny během stavebních prací v roce 1972 a v roce 1998 analýza DNA potvrdila, že jde o tělo Martina Bormanna. Podle autorů knihy však Bormann plánoval transport „vyvolených“ plus ukradených pokladů z Evropy a dále se přestěhoval do Argentiny, kde byl viděn i v roce 1955. Tehdy fašistické pohlaváry také navštěvoval prezident Perón. Jaký smysl by mělo po tolika letech v roce 1998 oficiálně stanovit dle falešné analýzy DNA, že se jedná o Bormanna? Jakákoliv fabulace po smrti těch nejmocnějších mi nějak pozbývá na logice; předpokládám tedy, že se jednalo o skutečnou věrohodnou analýzu. Identifikovaný kosterní pozůstatek Martina Bormanna byl však zpopelněn a popel rozptýlen do moře.
Překvapilo mne, že i na Karlově univerzitě na Katedře genetiky a mikrobiologie se v rámci letního semestru probírá analýza DNA známých osobností, včetně Hitlera, Bormanna a dalších.
Podle autorů publikace byli v bunkru nastrčeni dvojníci. V moskevském muzeu stále zůstává kousek lebky, vykopaný z hrobu a připisovaný vůdci Třetí říše. Před třemi lety Američané prohlásili, že se nejedná o autentickou lebku, ale analýza DNA prý potvrdila, že úlomek patří neznámé ženě. Brzy se však dostaly obě strany do rozporu, neboť Rusové tvrdí, že nikdo žádnou analýzu DNA neuskutečnil.
Vzhledem k tomu, že úlomek lebky nebyl transportovaný do Sovětského svazu přímo z bunkru, ale až v roce 1970 byl vykopán z hrobu, aby se zabránilo vzniku kultovního místa, je otázkou, zda skutečně nakonec byl v hrobě pravý úlomek Hitlerovy lebky. Zde může každého laika napadnout hned několik verzí – někdo v průběhu let vyměnil ostatky v hrobě za jiné (důvody mohou být různé, pochopitelně však pravá Hitlerova lebka musí mít vysokou sběratelskou hodnotu), z hrobu byla sice vykopána pravá lebka, ale cestou do SSSR zaměněna za jinou, nebo Hitlerova mrtvola se skutečně nenacházela v bunkru.
Další otázkou zůstává například, proč Erich Priebke nehovořil o Adolfu Hitlerovi? Hauptsturmführer Erich Priebke byl v roce 1996 odsouzen za válečné zločiny v Itálii kvůli masakrům v Římě v roce 1944. Padesát let po masakru v roce 1994 se cítil Priebke již svobodný a otevřeně mluvil o vraždách pro americkou televizi ABC News se Samem Donaldsonem. Ponechme stranou pobouření, jaké toto interview způsobilo, ale zaměřme se na to, že Priebke, který žil více jak 50 let v Argentině, a nebojí se otevřeně přiznat ke zločinům, nevyužije v této bezprecedentní situaci možnosti říci nebo cokoliv naznačit o různých pochybnostech, týkající se úmrtí Adolfa Hitlera.
A takto bychom mohli postupovat dál. Nicméně i drobné nesrovnalosti ještě nemusí absolutně celou teorii vyvracet, neboť některé stopy by mohly – i když po tolika letech o tom spíše pochybuji – úmyslně stále maskovány a fabulovány. Je možné, že zájem udržet toto „tajemství“ je stále silný a třeba ještě životu nebezpečný.
Pokud se podíváme na oblast, kde Adolf Hitler spolu se svou manželkou a dvěma dcerami dožil svá poslední léta (umřel podle autorů v 73 letech), jedná se o krásnou přírodní a zemědělskou oblast, Inalka, v zemědělské kolonii Nauhel Huapí.
V této oblasti jsou prý zřejmé důkazy, že tu Adolf Hitler žil, a jeho sídlo před nějakou dobou shánělo nového majitele (nestalo-li se už tak). Místní říkají, že tu krátce pobyl i Dr. J. Mengele, M. Bormann či Adolf Eichman.
Na druhou stranu dnešní doba dává větší naději: internet a sociální sítě. Ano, jsou to přesně tahle média, která by nikdy neměla být regulována mocnými, nebo alespoň nechť jsou jejich snahy plytké. Máme tak šanci vidět svět a pravdu z více úhlů. Každý z nás se stává zapisovatelem a dokumentaristou přítomnosti a skutečnosti. Důkazem budiž třeba informace z arabského jara, boje muslimských žen za rovnocenná práva, ale i naše menší bojůvky proti některým „neřádstvům“ v naší zemi.
P. S.
Tato kniha je plná řady dokumentů a odkazů. V žádném případě se nejedná o nějaký pamflet, ale o výsledky pětiletého výzkumu Simona Dunstana a Gerrarda Williamse.
Až si knihu přečtěte, napište nám svůj názor – admin@superrodina.cz
MB/KJARA