Jak úspěšně (ne)stárnout aneb sexy až do hrobu.

Každá toužíme být krásná, žádoucí, vtipná – a je jedno, kolik nám je let. Často potkáváme ty, které s lety nabírají čím dál větší přitažlivost, vyzařují jakési paprsky, kterými rozjasňují okolí a které zpětně ozařují je samotné.

Olga Strusková nám takové ženy představuje v knize Jak úspěšně (ne)stárnout aneb Sexy až do hrobu. Vždy elegantní Olga Strusková oslovila pětadvacet žen 55+ a vyzvěděla od nich, jak to dělají, že tak dobře vypadají. Nezaměřila se jen na známé tváře. Jako správná dokumentaristka se rozhodla pátrat různými směry a ukázat, že ženy co mají šmrnc, se najdou i ve vědeckých kruzích, školách, mezi podnikateli, sportovci.

Pětadvacet rozhovorů doplňuje slovo odborníka. Tento nápad zasluhuje velké ocenění. Posunul knihu rozhovorů o velký stupeň výš! Ruku na srdce, každá z nás zapomeneme na pravidelnou prohlídku, přestaneme myslet na svůj vzhled, opomeneme, že je třeba si vytyčit nové cíle… Proto považuji za obrovský přínos právě tyto rozhovory, které poradí, popostrčí správným směrem i pobaví.

Posuďte: Od Kateřiny Cajthamlové se dozvíme jak je to s tím správným životním stylem (velmi příjemná rozprava bez vyhazování potravin z lednice), Petr Pícha připomene, že pravidelná návštěva ženského lékaře je nezbytná i ve vyšším věku, Dana Steinová jako trenérka paměti radí, jak si cvičit paměť (rozhovor doporučuji i mladším ročníkům), David Huff uvede, jak si vylepšit fyzičku, Miroslav Krejča pohovoří o plastické chirurgii, Kateřina Kornová pomůže s vizáží, Michal Kvapil je odborník na odstraňování přebytečných tuků, Zlatko Pastor se zaměří na sex a poslední odborník: Jitka Hořejšová, specialistka na anti-aging, završuje slova odborníků radami, jak zabránit předčasnému stárnutí.

Knížkou jsem listovala, občas se u nějaké dámy zastavila na kus řeči. Stala se nedílnou součástí mého nočního stolku. Je to prostě knížka na dlouhou trať. Příjemné rozhovory plné vtipu, nadhledu, moudrých neokázalých rad potěší, pobaví, poučí… Z přátelského tónu tázané a tázající se začnete mít brzy pocit, že „holky“ přišly na kafíčku či sklenku k vám domů.

Mne nadchly odpovědi sportovní legendy Dany Zátopkové. Její optimismus, který z každého slova čiší, mne naladil nadlouho. Podobně nadšeně pročítám odpovědi Heleny Ilnerové, bývalé předsedkyně Akademie věd, či politoložky Vladimíry Dvořákové. Ke všem těmto dámám se vracím dost často (vždycky, když mne naštvou politici v Událostech).

Struktura knihy je také velmi příjemná a elegantní – každý rozhovor uvádí fotografie. Nepředstavujte si ateliérové portréty, jsou to fotografie s duší. Vlastně každá nastoluje atmosféru nadcházejícího rozhovoru, dokresluje zpovídanou dámu. Všechny snímky, které jsou dílem Jiřího Podrazila, mají v sobě notnou dávku humoru a lehké nadsázky. Poté autorka představí každou respondentku životním mottem a krátkým perexem.

Z mého pohledu knížce můžeme vytknout pouze mírně rozvolněnou sazbu a časté bílé stránky (vakáty), které působí, jako kdyby textem profrčela cenzura. Trošku zavádějící mi připadá i obálka knihy, na níž je nahé ženské tělo, pravděpodobně mladšího vydání než je 55+. Ale, kdo ví?

Pohodová kniha rozhovorů se ženami, co mají co říct je zakončena desaterem pro zdravý a spokojený život, které musím ocitovat.

Dámy, budete-li dodržovat toto desatero, věřte, že budete sexy až do hrobu. Já tomu stoprocentně věřím a Olze Struskové za báječný nápad, který dokázala dotáhnout do konce, děkuji.

Publicistka, scenáristka, režisérka, vytvořila přes tři desítky televizních dokumentů a podílela se na vzniku čtyř česko-japonských hraných koprodukcí. V roce 1990 získala jako první zahraniční autor cenu japonské kulturní nadace HBF za přínos televizní tvorbě. Je autorkou knížky o architektu J. Letzelovi Dopisy z Japonska (1996), spoluautorkou memoárů o Franku Towenovi Můj život s tancem (1995). V roce 1998 přeložila knihu izraelské spisovatelky Navy Semel Učila jsem se létat.
Věnuje se divadelní tvorbě. V roce 1996 režírovala původní činohru se zpěvy, nazvanou Ester, dále scénický pořad z moderní hebrejské poezie Svícen v poušti. V české premiéře režírovala světově úspěšné monodrama Navy Semel Jotam, věčné dítě.
Problematikou osob se zdravotním postižením se zabývá od roku 1994, a to jak ve své televizní tvorbě (dokumenty K integraci přes legraci a Život mi dal za uši, tak v pravidelných komponovaných pořadech Zůstaň nad věcí s mladými talentovanými lidmi se zdravotním postižením.

Zdroj: Albatros media a Databáze knih (medailonek)

Jana Semelková