Šmoulologové všech zemí světa, spojte se! Absolutně vše o Šmoulech.
Milujete Šmouly? Sledovali jste jejich příběhy ještě jako děti a zůstalo vám to až do dospělosti? A není to úžasné ? – vaše děti propadly stejnému kouzlu. Příběhy malých modrých skřítků přecházejí z generace na generaci a vznikají nové a nové a pořád je chceme vidět. Dobré pohádky spojují celou rodinu.
Pro všechny milovníky, fajnšmekry a nadšence vyšlo v nakladatelství CPress toto jakési muzeum v knize, ucelená pestrobarevná publikace o Šmoulech. S obrázky i fotografiemi a navíc – se zajímavými přílohami.
Zkratka Peyo je jakýmsi pseudonymem tvůrce Šmoulů. Jinak se rodák z Bruselu jmenuje ve skutečnosti Pierrot le Jeune (25. 6. 1928). V úvodu své fotograficky zdokumentované životní dráhy jako roční baculatý chlapec sedí matce na klíně a usmívá se do čočky. Na hlavě nesmí chybět v té době neodmyslitelná kudrlinka od natáčky. A v nabídce je daleko více fotografií z Peyova života. Ze školní lavice či z pracovní dílny a hlavně hodně se Šmouly.
Peyo se věnoval kreslení a animaci. Zpočátku se protloukal jako reklamní agent, jenž vytváří kreslené inzeráty. Brzy se začal věnovat komiksům.
Obrázky z časopisu Spirou už s sebou nesou některé figury, jež později naleznete také v příbězích o Šmoulech. Například rytíř Johan se svým drobným blonďatým průvodcem. Postupně se ze středověkého rytíře stává komiks plný fantazie, sem tam s detektivní zápletkou a s dávkou „peyovského“ humoru.
„Šmoulové, parta malých skřítků žijících v Prokleté zemi, pocházejí původně z animovaného filmu, na kterém Peyo pracoval v CBA ještě v době, kdy studio fungovalo. V krátkém filmu Un Cadeau á la fée (Vílí dar) vystupovali tancující růžoví skřítci se špičatými čepičkami vyrobenými z okvětních lístků.
Peyo se odrazil od této koncepce a začal vytvářet nový typ kouzelných skřítků, jen se mu nelíbila růžová barva – měl za to, že by je příliš polidšťovala. Tento problém pomohla vyřešit Nine, Peyova žena a koloristka v jedné osobě, a udělala to prostou eliminací: skřítci měli žít v lese obklopeném zelení, nemohli tedy být zelení – splynuli by s pozadím; oproti tomu červené postavičky by z pozadí vystupovaly příliš a žluté by byly považovány za smolné, což se nehodilo; jedinou volbou tedy podle ní byla modrá barva.“
Z výtvarníka úspěšných komiksů se stává multimediální magnát. V roce 1955 vyšla první kniha o Šmoulech. A už se začaly vyrábět šmoulí hračky. Do roku 1963 se Šmoulové vypracovali z malého doplňkového komiksu na prestižní seriál uváděný ve Spirou. A zájem rostl. Už to chtělo samostatnou knihu.
Podlého alchymistu a osamělého čaroděje Gargamela s jeho věrným, sic znevažovaným kocouřím společníkem, Azraelem, znají čtenáři od roku 1959. Náhodou narazí v knize kouzel na důležitou ingredienci pro vytvoření kamene mudrců. Je jím Šmoula. Jednoho se mu podaří zajmout, ale taťka Šmoula spolu s ostatními Gargamela přemůžou a uvězněného zachrání. Od té doby přísahá Gargamel, že Šmouly nikdy nepřestane chytat a jednou je dostane všechny.
Šmoulinka opustila Gargamelovu laboratoř v roce 1966. Brzy se však z černovlasé nezbednice stala blonďatá šmoulí kamarádka.
Časopis Spirou zpočátku ani netušil, na jakou zlatou žílu natrefil. Nejen přílohy a samostatné komiksy, ale tržby postaviček Šmoulů přinášely hodně zajímavé zisky.
Začátkem šedesátých let už začaly vznikat krátké animované filmy. Na počátku 70. let přichází na řadu dlouhometrážní film. Ale nejen obrázky tvoří modrý svět. Na co si ještě vzpomenete v souvislosti se „Snurfs“? Ano, na šmoulí písničky. V roce 1977 se již šmoulí píseň stala hitem. Nejprve singl, po té album, kterého se prodalo po celém světě přes půl milionu.
„V roce 1979 získala v Severní Americe licenční práva na Šmouly společnost Wallace Berie & Co. a začala dovážet svou vlastní verzi PVC figurek, na něž používala již existující formy firem Dupuis, Bully a Schleich. Na konci sedmdesátých se většina hraček z PVC prodávala zhruba za 25 centů, ale společnost Wallace Berrie se rozhodla zariskovat a určila cenu 1,5 dolaru; k překvapení hračkářského průmyslu to zájemce neodradilo a na malé modré kluky a holky se přímo vrhli.“
Popularita Šmoulů stále rostla. Malá nezbedná Šmoulata se objevila až v roce 1985.
Jsou vysocí na tři jablíčka. Nemusíte však stavět ovoce do komínku a přeměřovat metrem. Jde tu o volný překlad francouzského ustáleného rčení: „haut comme trois pommes“, což znamená jen, že jsou skutečně malí, taková „škvrňata“. Dále je zřejmé, že jsou mužského pohlaví. Ženy se zde objevují například formou nějakých kouzel; Šmoulové se prostě mezi sebou nereprodukují. Oblékají si bílou čepičku vycházející z frygické čapky, kterou nosili skřítci v keltských mýtech; čepička je také francouzským symbolem osvobození a svobody. Pod čepičkou jsou plešatí. S hladkou tvářičkou. Jen taťka Šmoula má pořádný plnovous. Nosí bílé kalhoty (nebo šatičky – Šmoulinka), ve kterých mají malý otvor na ocásek. Mluví šmoulí řečí. Jde tu hlavně o pochopení významu než specifickou slovní zásobu. Často se totiž vše šmouluje, zašmouluje a ušmouluje. A chutnají jim šmorůvky. Šmoulů je opravdu hodně, a tak si okrajově připomeňme například Šmoulíčka, Koumáka, Nešiku, Snílka, Mlsouna, Siláka, Lenocha, Šprýmaře a další.
Babča je jediným šmoulou ženského roku, u kterého není jasný původ. Dědu Šmoulu prý znala už před pěti sty lety, ale nikdy se neobjevila v komiksu, až teprve v animované pohádce v roce 1988.
Šmoulů není nikdy dost! A tak vznikl i 3D film, ve kterém se dostanou Šmoulové do New Yorku. A připravuje se již další pokračování, které přijde do českých a slovenských kin v srpnu 2013.
Milujete, zbožňujete či jen máte rádi Šmouly? Všem Šmoulologům rozhodně doporučuju publikaci Šmoulové a jejich svět, protože tou budou listovat, číst, podle ní budou kreslit obrázky a využívat přílohy nejen ti nejmenší, ale i rodičové a prarodičové. Tohle je kniha pro celou rodinu o skřítcích, kteří dostali celé generace. Stáhněte si kapitolu na ukázku.
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
