Co je syndrom nedostatku přírody a co s tím dělat?

V roce 1980 přišel harvardský biolog Edward O. Wilson s teorií biofilie, která říká, že lidé jsou instinktivně přitahováni k přírodnímu prostředí.

Každý se po pár minutách strávených v přírodě cítí uvolněněji a přítomněji. Někdo tvrdí, že k naplnění takového pocitu vyhovuje jakékoliv venkovní prostředí. Jiný zase, že plně dostačující je třeba jen „zelené“ prostředí, čili nechat se na nějakou chvíli obklopit stromy a jejich listy. Dokonce i pouhý obrázek zeleně může prospět duševnímu zdraví! 

Mnohem později přišla další zajímavá studie: Nature-Deficit Disorder. Dalo by se přeložit jako „syndrom nedostatku přírody“ a je to koncept, který zavedl americký novinář a autor Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (2005). Tento termín upozorňuje na negativní dopady moderního životního stylu, kdy děti tráví stále méně času venku v přírodě.

Jaké jsou hlavní projevy Nature-Deficit Disorder (syndromu nedostatku přírody)?

Vztahuje se na nás na všechny, ale stále více ohrožuje děti. Tím, že děti chodí méně do přírody, potažmo vůbec ven, jejich snížená fyzická aktivita vede k vyššímu riziku obezity a civilizačních nemocí. Mnoho času u obrazovek vede k oslabení schopnosti soustředění, a to je rovněž spojováno s nárůstem ADHD a dalších poruch pozornosti.

U děti je patrná zvýšená úroveň stresu a úzkosti. Zatímco kontakt s přírodou má přirozeně uklidňující efekt. Stejně jako pobyt v přírodě stimuluje všechny smysly, digitální prostředí je omezuje.

Děti, kterou jsou pasivně upoutané u obrazovek, mají sníženou kreativitu a zvídavost. Méně objevují, experimentují a učí se skrze vlastní zkušenost.

Navzdory tomu, že příroda – relax „zdarma“ – je často na dosah, děti raději zůstávají doma a jejich citová vazba k životnímu prostředí se oslabuje.

Co vše stojí za tímto „deficitem“?

Vyjmenujme si to v bodech. Jsou to:

• Rostoucí čas strávený u obrazovek (mobil, tablet, televize).
• Přetížené školní rozvrhy a organizované aktivity, které nahrazují volnou hru venku.
• Obavy rodičů o bezpečnost dětí (dopravní provoz, kriminalita, strach z neznámého prostředí).
• Urbanizace a nedostatek přirozených přírodních ploch v blízkosti domovů.

Tento koncept vznikl v roce 2005. Uběhlo 20 let. Co se změnilo? Zdá se, že k lepšímu nejspíš nic. Navíc období covidu, které autor konceptu nemohl ve své době ani předpokládat, celou situaci ještě zhoršilo. Není určitě správné a ani efektivní zcela děti odtrhnout od obrazovek, podobně jako dospělé. I technologie působí jako jistý druh odrelaxování, stejně jako jsou současné zdrojem informací, vzdělávání a v neposlední řadě rovněž učením cizích jazyků, zejména angličtiny, která díky přístupu různých aplikací a videí děti přirozeně rozvíjí.

Nicméně, nic se nemá přehánět. Je tu jaro, nejlepší čas nastartovat změnu. Pojďme popřemýšlet o různých aktivitách, které by mohly danou situaci zlepšit; jako třeba společná procházka za účelem rozpoznávání hlasu ptáků podle jejich zpěvu. Na jaře jsou výrazně hlasitější a lépe vidět. Zážitky v terénu lze propojit s moderními technologiemi. Stáhněte si například aplikace k rozpoznávání zpěvu ptáků, či k rozpoznávání rostlin. Pro děti je pak taková aktivita v přírodě nejen atraktivnější a má i edukativní přínos.

Je dobré se také venku jen tak „vyblbnout“. Strávit s přáteli či s rodinou čas, který nemá nijaký přesný rozvrh. Je odvislý jen na vlastní kreativitě a fantazii.

Můžete si z procházek přinést domů různé kameny, které pak doma vymalujete a přidáte je buď mezi putovní, či si je necháte na památku.

Posbírejte šišky, větvičky a kůru a vytvořte něco jako malý úkryt pro hmyz. Z pevných větviček si děti mohou vyrobit rámeček na obrázky nebo fotky.

Příroda toho nabízí nespočet.

Aplikace, které vypadají zajímavě:

MB