Vztah ke stromům: Kniha nejen o stromech, ale také o nás samotných

Tato knížka si zaslouží vaši zvýšenou pozornost

Marie Hrušková, Vztah ke stromům v zemích Koruny české, nakladatelství Dokořán, 2025

Pokud je na titulní straně publikace obrázek stromu, obvykle neodolám. Ke stromům mám hluboký vztah, úctu a obdiv. A nejsem v tom sama: Od nepaměti je lidskou přirozeností vzhlížet ke stromům jako ke vznešeným obrům.

Stromy jsou rostliny schopné k nám promlouvat a existují lidé, kteří se snaží jim porozumět. Nepotřebují ani slova. V tom je osobitost takové promluvy a současně tajemné kouzlo stromů. Vždyť vzrostlý strom – to je síla a pevnost. Nechce se věřit, že byl kdy malinkým a zranitelným semenáčkem.

Přešla staletí a on se stal svědkem života několika lidských pokolení – vnuk pokládá ruku na kmen, o který se stejně opíral jeho dávno zemřelý děda… Toto propojení života stromů se životy lidí představuje vztah, který v přírodě a mezi lidmi patří ke vztahům nejzákladnějším.

Vztah člověka ke stromům se v průběhu jeho historie měnil

V dávné minulosti byly „stromy silnější než lidé.“ Člověk se uchyloval do jejich bezpečí, přisuzoval jim duši, jistou mocnost a přinášel jim dary, aby si získal jejich ochranu a přízeň. Jak se strom pnul do obrovské výšky, mohl lépe zprostředkovat kontakt s bohem. Později některé stromy přišly o svou posvátnou výjimečnost, musely ustoupit lidem, přesto stále řada z nich zůstávala v úctě. V nich sídlili bohové, a i proto bylo nutné jim nosit obětiny.

Pohanský člověk se nevymaňoval z přírody jako někdo, kdo by se stavěl nad ní. Bral vše v přírodě za sobě rovnocenné. Mohl tak se stromy mluvit, či si představovat, že strom vzrostlý z hrobu zemřelého nese jeho duši. Se stromy souviselo mnoho mýtů, které dřevinám přiřazovaly jejich specifický význam a zapovídaly, aby některé z nich bylo dovoleno kdy pokácet.

Naši slovanští předkové věřili, že jejich nejvyšší bůh, Perun, sídlí v dubu. Nebyli v tom právě originální. S touto myšlenkou přišli Keltové a následně ji převzali Germáni a Slované. Slované měli také své posvátné háje, kam nesměl vstoupit každý. Stromy zde byly nedotknutelné, a pokud nějaký padl, zůstal ležet, nikdo si z něho nesměl nic odlomit.

Od kolébky až do hrobu

Knížka čtenáře provází minulostí a proměnlivým lidským vztahem ke stromů, jež – jak už anotace napovídá – člověka doprovázely od kolébky až po rakev. Nahlédne do naší mytologie, stejně jako do světové, s níž nás mnohé spojuje.

Řada národů si například vytvořila představu existence „vesmírného“ stromu, obrovské mohutné dřeviny, jenž na sobě drží celý svět. Jinou odvozenou představou mohl být pak strom života.

„Z vesmírného či světového stromu si lidé odvodili další představy, které naplňovaly jejich životy nadějí. Lidé vždycky toužili po štěstí, lásce, po životě bez nemocí a utrpení. Protože věřili, že plody vesmírného stromu zaručují bohům nesmrtelnost, chtěli poznat obdobný strom, který by zajistil věčný a šťastný život také jim. Tuto touhu vtiskli do představy o stromu života. Výstižné vyjádření jeho podoby najdeme například už u starých Egypťanů, kteří si ho představovali jako nádherný zářící strom, který vyrůstá uprostřed ráje a poskytuje všem živým bytostem potravu, ochranu a nesmrtelnost. V podobný strom věřily všechny národy, které uctívaly stromy, vždyť touha po šťastném životě se týká všeho lidstva. Nedávné archeologické nálezy symbolických rytin a znamení dokládají, že strom života si představovali už v době kamenné!“

Strom může být tím, kdo drží celý vesmír, je zdrojem života, ale může být i stromem poznání či prvotního hříchu. Strom je ten, kdo nás ochrání před deštěm, díky listům můžeme dýchat, jeho plody nás nasytí a dřevo je materiálem pro užitné věci, jakož i zdrojem pro tepelnou energii. Je součástí tradice, symbolem měnícího se času, ročního období, mládí, růstu, stáří a umírání. Je domovem pro zvířata, je místem pro stín a odpočinek. Kde bychom byli bez stromů? Nebyli bychom.

Publikace nás provází lidskou historií, jak jsme na tyto živé obry nahlíželi, jaké nás nimi spojovaly mýty, legendy, jaký měly vztah k náboženství… Jak se jich člověk bál, či si je později podmaňoval jako všepoužitelný materiál. Jak mu musely ustupovat z cesty, aby člověk získal nový prostor jakožto zemědělskou půdu či pro další své stavby, nejednou celé ze dřeva. Autorka se nejednou obrací i mj. na Zlatou ratolest od J. Frazera (úžasná kniha!), ale i na další autory. Knížka je také doplněna o fotografie významných letitých stromů.

O autorce:

Marie Hrušková je absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a středoškolská učitelka. Z pouhého zájmu o památné stromy se postupem času a studia stala její další profese, od roku 1995 soustavně píše a vydává knížky o památných stromech, o vztazích lidí ke stromům atd. (zpočátku s Jaroslavem Turkem, například Památné stromy I, II, Podivuhodné stromy, Kult stromů, Příběhy památných stromů, Život se stromy). Přednáší o stromech, organizuje výstavy stromů, autorsky se podílela na seriálu České televize Paměť stromů. (zdroj nakladatelství Dokořán)

MB