Známé, neznámé knihy Pavla Novotného: nejen oceněné Zápisky z garsonky
Zápisky z garsonky, Trigon 2020
O zápiscích z garsonky autor říká: Autobiografický cyklus věnovaný mému soužití s matkou v miniaturní garsonce. Jednopokojový byteček jsme spolu sdíleli do mých jednadvaceti let a bylo to celé velmi dobrodružné. Kniha získala cenu Magnesia Litera 2021, společně s knihou Dědek získala též cenu Tvárnice za díla roku 2020 (Zápisky z garsonky :: Pavel Novotný).
Devatenáct básní psaných v Ich formě, volným veršem a chronologicky řazených, vtahuje čtenáře do 80. let 20. století. Podivná rodina se zvláštními vztahy, nostalgie, lehký nadhled, historky až groteskní, hluboká synovská láska k matce potýkající se s řadou problémů od zdravotních po alkoholismus, svéráznou, svobodnou a vzdorující, budící soucit i obdiv a náklonnost. Tak by se (částečně) daly popsat Zápisky z garsonky, z nich v závěrečných verších zamrazí. Autor velmi pěkně postihl dětské vnímání, pubertální vzdor i odstěhování se k babičce, když umřel děda. Samostatný, a přece matce na blízku. Protože dokud byla přítomná její podivnost a akčnost, svět byl v pořádku.
.
Ukázka
A bezejmenný soused
ve vytahanejch teplákách
chrchlal a chrchlal stále víc,
den co den vykašlával z balkónu
do krajiny své rytmické
e-he, e-che, e-cheche!
a můj kamarád Fanouš
to kašlání tak rád napodoboval,
když bezcílně dokola šlapal
na kole LIberta okolo terasy.
I dědek tomu kašli rád naslouchal,
slyšel to až dole na zahradě:
krásnej plicní katar, krásnej,
broukával si, když
lil z konve do spár
betonových dlaždic
svůj věčný gumoasfalt.
.
Dědek, Trigon 2020
.
Šest básnických skladeb, psaných v Ich formě a volným veršem, zaměřený na středoškolský věk, vojnu a práci v továrně (za nimiž stojí právě dědek) versus práce v libereckém knihkupectví pana Fryče (zpodobňující revoltu proti dědkovi, byť skrytou, protože o této práci vypravěč dědkovi neřekne a radši lže). Znovu autor zopakuje své trauma z učení jízdy na kole a plavání, která mu způsobil dědek.
Dědek je přísný muž s jasně daným řádem a postoji, který se snaží formovat vnuka, aby z něj něco bylo a byl platný.
Předává mu své postoje a rady jako dogma, naprosto se s ním míjí a není empatický, ani co by se za nehet vešlo. Je to čtení o velkém nepochopení a traumatech. Stejně jako v Zápiscích hraje roli dědova smrt, když je autorovi dvacet jedna. V Zápiscích je momentem, kdy se stěhuje z garsonky, tady východiskem pro shrnutí dědových postojů a rad i ohledně případné autorovy budoucí manželky (neber si brýlatou, cukrovkářku, tu, která myje nádobí pod tekoucí vodou, tu, která má v rodině sebevraha). Je to dědictví, které se vynořuje stále z paměti.
Procedura, Trigon 2022
.
Dvacet pět autobiografických básní opět psaných volným veršem tentokrát zacílených na mladší střední věk, kdy autor má vlastní rodinu a tvoří jakési podstatné dílo (ve skutečnosti habilitační práci, ale to v knize nezazní), až v podstatě vychýlí z rovnováhy celý svůj svět, který se na závěr kompletně sesype, a přesto pořád dýchá.
.
Rozháranost textu zcela zřetelně evokuje vyšinutí. Pro čtenáře, který by se s autorem setkal takto poprvé, soudím, bude dílo málo srozumitelné a odnese si dojem, že jde o ztvárnění do sebe zahleděného, psychicky narušeného jedince. Forma a obsah díla spolu interagují až geniálně.
Babička, Trigon 2024
.
Próza, která je geneticky spjatá s předchozími sbírkami. Některé motivy se opakují, jiné odhalují svět autorovy babičky. Proč se tentokrát rozhodl Pavel Novotný pro prózu? Říká: Babička, o níž se zde mluví, je osoba totiž značně prozaická, praktická, pragmatická – lámat a vlnit ji do veršů by bylo nepatřičné, vznikl tedy jakýsi instantní román (Babička :: Pavel Novotný).
A tak nás znovu pozve do své rodiny, do doby dětství, kdy žije s invalidní matkou bez otce a občas je v péči prarodičů s poněkud sparťanským a drsným přístupem, jasně danými hodnotami a cíli, do dospívání i dospělosti. Ve všech těchto dílech, v obsahu i formě, je obsažena ryzost, bytí bez sentimentu, přijímané tak, jak je – bolestivě, podivně, vzdorovitě, se snahou porozumět i s vědomím, že to někdy nejde. V podstatě tragických situacích probleskuje humor a nadhled. A přitom, alespoň na mě, neustále útočilo, jak rozhodnutí dvou lidí, kteří spolu byli celý život nešťastní a nic s tím neudělali na své úrovni, ale svou frustraci obrátili v teroru ostatních ven (babička a dědek), zatíží další, minimálně tři generace.
Pavel Novotný: (*1976), liberecký básník, překladatel, tvůrce písní a radiofonických kompozic, živelný hudebník, autor písňových textů, tvůrce radioartu. Valná část jeho poetické tvorby spočívá v částečném převodu mluvené řeči do textu a spolu s autorovým charakteristickým a strhujícím verbálním projevem tak dochází k přednesům, které by se bez nadsázky daly nazvat performativními. (zdroj databáze knih)
2022 – Drážďanská cena lyriky
2021 – Magnesia Litera (Litera za poezii) – kniha Zápisky z garsonky
Jindřiška Kracíková
Mohlo by se vám také líbit
Budete se bát: Česká démonologie
Ahoj krásko – kniha, která si mě našla
