Vychází monografie divadelního vizionáře SVATÝ ARTAUD

Autor Leszek Kolankiewicz představí svou knihu Svatý Artaud v úterý 11. února 2025 v 16.00 v Divadle DISK, Karlova 26, Praha 1. Současně převezme Zlatou medaili AMU.

Celý život zápasil s psychickými problémy a závislostí na drogách a dožil se pouhých dvaapadesáti, přesto po sobě francouzský básník a divadelník Antonin Artaud (1896–1948) zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho dílo zásadně ovlivnilo moderní divadelní tvorbu a k jeho dramatickému odkazu se hlásili klasikové Eugène Ionesco, Samuel Beckett a Jean Genet, později i Jerzy Grotowski či Peter Brook.  Artaudův život a dílo uhranuly polského kulturního antropologa Leszka Kolankiewicze, který mu věnoval monografii SVATÝ ARTAUD (1988, 2. rozšířené vydání 2001). Publikace je dodnes považována za kánon literatury zabývající se životem a dílem kontroverzního umělce. Kolankiewicz se v ní snaží porozumět Artaudově osobnosti, motivacím a souvislostem, jež utvářely jeho myšlení a tvorbu. Srovnává Artaudovy myšlenky s různými kulturními a filozofickými proudy, což umožňuje hlubší pochopení jeho odkazu. Představuje Artauda jako vizionáře, který se snažil vytvořit nové formy divadla, jež by mohly léčit duši moderního člověka.

Publikace SVATÝ ARTAUD s více než 200 fotografiemi, obrazy a kresbami je konečně dostupná i českému čtenáři díky nakladatelství Malvern a překladateli Davidu Zelinkovi: „Artaudovo směřování za jeho vizemi bylo tak urputné, že začínalo mít rysy zcela svérázného náboženství… a šílenství. Počet těch, kteří jeho odkaz vyložili povrchně nebo mylně, výrazně převažuje nad počtem těch, kdo mu chtěli porozumět do hloubky.“

Leszek Kolankiewicz osobně představí svoji knihu v úterý 11. února 2025 od 16 hodin v Divadle DISK, Karlova 26, Praha 1 (vstup volný). Současně převezme z rukou rektorky pražské AMU Ingerborg Radok Zlatou medaili AMU, nejvyšší ocenění, jež škola uděluje významným českým i mezinárodním odborníkům a umělcům z oblasti divadla, filmu, hudby nebo tanečního umění. Prof. Kolankiewicz bude vyznamenán za svůj celoživotní přínos k výzkumu fenoménu divadla. Ceremonie i uvedení knihy se uskuteční v rámci programu nultého ročníku studentského festivalu NADAMU.

Antonin Artaud ve své době odmítl tradiční divadelní formy a usiloval o vytvoření nového, intenzivnějšího a fyzičtějšího divadla, které by působilo přímo na smysly diváka. Jeho představení často zahrnovala prvky násilí, sexuality a šílenství. Podle Artauda mělo být divadlo nástrojem, který by diváka očistil od jeho iluzí a přivedl ho tváří v tvář skutečnému utrpení a krutosti světa. Jeho myšlenky měly zásadní vliv na rozvoj různých uměleckých směrů, jako je surrealismus, existencialismus a avantgardní divadlo. Stal se inspirací pro mnoho umělců včetně režisérů, dramatiků, výtvarníků a hudebníků. Duševní utrpení a konflikty se odrazily v jeho díle a dodaly mu ještě větší intenzitu.

Před titulem Svatý Artaud se na českém trhu objevila jediná Artaudova monografie Antonin Artaud. Poslední z prokletých (1994) z pera divadelníka Jana Kopeckého (1919–1992), ta je však rozebrána. Dá se říct, že dílo kulturního antropologa Leszka Kolankiewicze nyní zaplní díru na trhu. Autor v ní mj. ukazuje, jak společnost odmítla Artaudovy radikální myšlenky a jak to ovlivnilo jeho život. Nenásilnou formou sděluje, že umělcovy problémy a otázky jsou nadčasové a týkají se každého z nás. Současně zdůrazňuje, že Artaudův odkaz je stále živý a dodnes inspiruje umělce a myslitele.

Anotace

Leszek Kolankiewicz: SVATÝ ARTAUD. Monografie o Antoninu Artaudovi (1896–1948), francouzském divadelním teoretiku, režisérovi, herci, básníku a spisovateli, přední osobnosti kulturního života 1. poloviny 20. století, která ovlivnila a dodnes ovlivňuje další vývoj nejen evropského divadla; k jeho odkazu se hlásili např. Peter Brook a Jerzy Grotowski. Kniha shrnuje a uvádí do kontextu Artaudovy vize obsažené v knize Divadlo a jeho dvojenec i v jiných textech, jeho hledání forem divadla, které by bylo lékem na – podle Artauda – nemocné lidství, nemocný svět. Odhaluje a komentuje paradoxy spojené s jeho osobností a dílem: Artaud je vizionář, který sám nikdy neuskutečnil své vize; inspirátor bezpočtu divadelních tvůrců, který sám zrealizoval osm výstupů – neúspěšných a nepřijatých; pronikavý kritik stavu člověka a společnosti, kterého společnost odsunula do blázince. Navíc většina z těch, kdo se považovali za jeho následovníky, kopírovala povrchní představy o něm bez pochopení podstaty jeho myšlenek. Jedním ze zásadních témat knihy jsou svatí blázni v dějinách, svaté šílenství, v němž se naplňuje ideál vnitřně svobodného, autenticky se projevujícího člověka neodděleného od světa, přírody, vesmíru, svaté šílenství, které je nepřijatelné pro společnost a obvykle končí šílenstvím nesvatým, destrukčním. Dílo je psané z perspektivy Artaudovy cesty do Mexika v roce 1936, zlomové události v jeho životě, posledního pokusu najít uskutečnění svých vizí v tradicích a kultuře domorodých indiánů – před definitivním nástupem psychické choroby.

Francouzský básník a divadelník Antonin Artaud (1896–1948)

Je považován za jednu z klíčových postav meziválečné avantgardy a bývá řazen mezi tzv. „prokleté básníky“. Jeho raná básnická tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Po roztržce se surrealistickou skupinou se zaměřil na divadelní tvorbu. Nejprve spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy: v roce 1927 založil společně s Rogerem Vitracem a Robertem Aronem Divadlo Alfréda Jarryho, kde uváděl například Strindbergovy a Claudelovy hry. Později založil vlastní divadelní scénu, kterou nazval Divadlo krutosti. Svoji představu, jak má vypadat moderní divadlo, popsal jednak teoreticky ve spisu Manifest divadla krutosti (Manifeste du théâtre de la cruauté, 1932, česky 1993), jednak ji předvedl v představení divadelní adaptace Shelleyho tragédie a Stendhalovy povídky Cenciové (Les Cenci, 1935). V polovině 30. let odjel do Mexika, kde se účastnil náboženských rituálů mexických indiánů. Po návratu do Francie u něj naplno propukla duševní nemoc, v letech 1937-46 byl opakovaně internován v psychiatrické léčebně.            

Artaud je autorem dlouhé řady básnických i prozaických textů, esejů, dopisů.  Výbor z nich vyšel česky ve třech svazcích Texty I (1995), Texty II (1996) a Texty III (2003). Mezi nejvýznamnější patří Van Gogh aneb Zasebevražděný společností (česky 1993), Tarahumarové, Skoncovat s božím soudem (česky 1993). Napsal také sbírku esejů Divadlo a jeho dvojenec (Le Théâtre et son double, 1938, česky 1994), v níž popsal svoji vizi divadla.  

Polský kulturní antropolog Leszek Kolankiewicz (*1954)

Je absolvent polonistiky na Varšavské univerzitě a profesor humanitních věd vyučoval řadu let na divadelních katedrách ve Varšavě i v Paříži. Je autorem několika oborových publikací, mj. Dziady. Divadlo svátku mrtvých (1999), Samba s bohy. Antropologický příběh (1995), Svatý Artaud (1988, česky 2024).

TZ