Budete se bát: Česká démonologie

Neznám nikoho, koho by nějaké strašidlo nelákalo, nefascinovalo nebo se ho nebál. Vodníci, čerti, duchové, divoženky, bludičky, permoníci… nabývají v pohádkovém světě často až legrační charakter. Možná se takhle bráníme smíchem strachu, hrozivému, zasutému někde hluboko v podvědomí. Původně totiž všechny výše zmíněné a mnohé další postavy patřily mezi démonické bytosti s ambivalentním vztahem k člověku.

Jan Kravčík, Ilustrace Liga Kḷaviṇa, Česká démonologie, Tucet příšerných strašidel Čech, Moravy a Slezska, Grada 2024

Jak Kravčík v populárně naučné České démonologii z celé plejády hrůz představuje pouze Tucet příšerných strašidel Čech, Moravy a Slezska. Na osmdesáti stranách popisuje můru, divoženku, hastrmana, šotka, hejkala, polednici, fexta, permona, divoký hon, bílou paní, bezhlavého rytíře a čerta. Shrnuje základní folklórní tradice o podobě dané bytosti, místu a času jejího výskytu, přidá pár konkrétních vyprávění včetně rad, jak ze šlamastyky ven. Zcela zásadní se ve vztahu ke strašidlům jeví poctivost, mlčenlivost, soucit, zbožnost a disciplína. Naopak posměváčky, šejdíře, zvědavce a žvanily nečeká nic dobrého.

Dílko útlé stejně jako milé (to znamená velmi) je luxusně ilustrované, tištěné na kvalitním papíře a vázané. Krom textové části autor s pečlivostí sobě vlastní doplnil i přehled základní literatury pro zájemce o původní folklorní látky, z nějž je patrné, že se o problematiku dlouhodobě a zevrubně zajímá.

Jan Kravčík respektuje lidovou démonologii, vypráví konkrétní příběhy citlivě, ponechává jim hrůznost, kterou sem tam – jako šafránu – okoření lehounkým humorem. V žádném případě se z příběhů nestává šmídovská fraška.

Šotek také činorodě sám odjinud přináší, respektive krade nejrůznější suroviny, nejčastěji obilí, brambory, ale i peníze. V některých pověstech zásoby dokonce vyrábí – černé kuře vydáví nebo vyměšuje tři druhy obilí, případně hospodyně skřítka posadí na škopek a zanedlouho ho má plný másla. Dobrou chuť! (str. 26)

Tíživost situace zasypaných, utopených, bezhlavých, rozseknutých, roztrhaných, z věží spadlých, utancovaných a dalších nešťastníků autor pomáhá čtenářům (a možná i sobě) překonat nadpisy podkapitol, v nichž se objevují odkazy do filmového světa jako Zavřete oči, odcházíme (o odchodu permonů z Kotouče) nebo K zemi hleď (když se žene divoká honba), či slovní hříčky jako Na hradě je otrava, Když se líčí lýčí anebo jinak vtipně odlehčené titulky Milý tati, mám se špatně… (narážející na zoufalou korespondenci Perchty z Rožmberku), odkazy na biblické podobenství Návrat ztraceného synka či parafráze přísloví Bez tance nejsou koláče aj. porůznu upravené všeobecně známé hlášky.

Styl Kravčíkova vyprávění je živý, stylistika skvělá, slovní zásoba bohatá, humor jemný a inteligentní.

.

Bylo to před Vánoci, mistr měl práce až nad hlavu a zdržel se v dílně dlouho do noci. Úderem dvanácté se před ním zjevil poloprůsvitný rytíř s chotí. Přízraky však nebyly bezhlavé – na krku jim seděly hlavy bledé jako vosk. „Milý mistře, takhle přece vůbec nevypadáme,“ promluvil rytíř, vzal figurky a před zraky zděšeného cukráře jim ulomil hlavičky. „Postojíme ti proto vzorem. Ale pospěš – než mine hodina duchů, musí být naše hlavy zpátky v řece.“

Cukrář by nejraději práskl do bot. Ale jak často vám stojí modelem pár duchů? Kopl proto do sebe hrst rumových pralinek a rychle vytvořil hlavičky co nejvěrnější vzoru. Duchové se zdáli být s výsledkem spokojeni. „Kdyby se ti práce nepovedla, sám bys přišel o hlavu za to, žes chtěl vydělat na našem neštěstí,“ pohrozil rytíř. „Teď nás pozorně poslouchej, a pokud uděláš, co máš, dobře se ti povede…“ (str. 64)

Kniha je seriózní úvod do folklorních látek, seznámení se s původní podstatou démonických bytostí, jejich specifiky i obecně rozšířeným pojetí na území Čech, Moravy a Slezska. Čtenář se doví i finty, jak se např. zbavit šotka, můry či smrdutého masa, které přiletělo rozbitým oknem za zvuku slov: Když jsi pomoh hnát, pomoz taky žrát! poté, co některý z místních troubů odpověděl na volání divokého honu či hejkala.

Milý čtenáři, není to sranda, maso nejde vyhodit a drží na podlaze jako přilepené. Takže vědět, jak situaci řešit, se rozhodně vyplatí.

O autorovi

Jan Kravčík  (*1978) – Autor skvělé české fantasy Letopisy Vukogvazdské družiny (sv. I-IV), překladatel z chorvatštiny, polštiny a ruštiny, zakladatel nakladatelství Gorgona, jeden z porotců literární soutěže Tovaryši kalamáře, z níž vzešly 5 sbírek povídek.

Jindřiška Kracíková