Medové perly – Proč je náš život sladší, než si myslíme

Melanie Pignitterová, Medové perly: Proč je náš život sladší, než si myslíme. Kazda

Každé dítě přichází na svět jako umělec života – má bujnou fantazii, pohlíží na svět způsobem, který dospělým připadá podivní a zvláštní, hýří nepřeberným množstvím nápadů. Obyčejný obývací pokoj například dokáže proměnit ve fascinující loď plující za dobrodružstvím. Děti mají velké sny, kterým se my dospělí často shovívavě usmíváme, a nebojí se, že udělají chybu nebo nesplní nějaké požadavky.
Když tento malý umělec zestárne, situace se rychle změní. Jakmile totiž dítě začne chodit do školy, takové hlouposti mu tam vyženou rychle z hlavy a brzy se tu také seznámí s očekáváními, požadavky a „chybovým systémem“. Učíme se, že chyby jsou něco špatného, něco, za co je třeba se stydět.

Tyto dva odstavce jsou nám obecně zřejmé, aniž by je autorka napsala. Ale jsou podstatné – je dobré si je znovu přečíst. Jsme totiž na začátku…

Všechno je tak „snadné“, když člověk přijde na svět. Celý svět se mu nabízí a vždy je máma na blízku, aby nás ochránila. Největší pohroma v tom čase je, když zmizí z dohledu. Jinak je svět naprosto úžasné místo.

A postupem let se naše sebevědomí zmenšuje. Jsme upozorňováni na chyby, srovnáváme se s ostatními, třeba neumíme druhým říct „ne“, a tak děláme mnohem víc, dřeme, snažíme se zavděčit… Ale nikdy nebudeme dokonalí… V očích druhých, ve svých vlastních…

Autorka Melanie Pignitterová přichází z knížkou Medové perly (Kazda), jejímž hlavním mottem je nalézat v chybám, selháních a krizích něco pozitivního. „Medové perly jsou dary života, které vypadají jako neštěstí,“ říká Melanie. Autorka vychází z vlastní životní zkušenosti. Trpěla velkými bolestmi, na něž lékaři nenalézali řešení. Trvalo ji dlouho, než přišla na způsob, jak se nejen zbavit toho utrpení, ale dokonce žít šťastný život. „Největší medovou perlou, kterou mi moje krize dala, je bezesporu znovunabyté zdraví. Ačkoli mi téměř sto lékařů tvrdilo, že už nikdy neprožiju hodinu bez bolesti, tenhle zázrak se přesto stal. Ačkoli mě stále občas bolí hlava, bolest už mě nemučí, ale pomáhá mi udržet si psychické zdraví. Bolest totiž nevstoupila do mého života jen proto, aby mi ukázala moje poslání, osvobodila mě i od všeho toho nepořádku, který zatěžoval mou duši už před nemocí. Díky bolesti jsem mohla poznat své stinné stránky a odhalit své nejhlubší nitro. A právě tato otřesná zkušenost mi v mnoha oblastech otevřela oči. Dnes jsem to zase já, ale žiju jinak než před nemocí: lépe, láskyplněji, bláznivěji, pozorněji, upřímněji, intenzivněji, intuitivněji…“

Autorka své zkušenosti nejprve vedla na blogu, naleznete ho zde. Následně pak o své práci a technikách napsala tuto knížku. K různým tématům přiřazuje příběhy lidí, tak se můžeme snadněji s podobnou situací identifikovat. Rozebráním tématu se dozvídáme, proč přistupujeme k životu tak, jak přistupujeme, proč se chováme jedním či druhým způsobem. Melanie následně nabízí techniky, jak překonat strasti, zvládat životní situace, jak navzdory okolnostem najít způsob, jak žít šťastněji.

Pro rychlý přehled vám představím stručně témata, jimiž se zabývá

• Pochybnosti o sobě: nebezpečný odpad v hlavě – máme pocit, že stále nejsme pro nikoho/někoho dost dobří, odráží se to i v závislosti na uznání …
• Jizvy na duši: stopy minulosti – věříte tomu, co si myslíte?
• Slepá ulička: žádný pokrok – když se dostaneme do pasti svých zvyků, nenaplňují se očekávání
• „Lesk kupek hnoje: krizové dary všeho druhu“ – s podtématy Proč selhání vede k úspěchu, Jak zvládat rozchody, podoby osamělosti apod.
• Proč je náš život sladší, než si myslíme – jak se zamilovat do svého života…

Na první pohled útlá knížka se však nedá číst na jeden zátah jako román, zavřít a odložit. Po každé kapitole, která se zabývá konkrétními „slabinami“, jež nám brání v tom, abychom svůj život mohli prožít lépe, si dáte jakési cvičení, někdy jen otázky a odpovědi sami k sobě. Buďte prosím k sobě upřímní. Dejte si na čas, nespěchejte.

Věty, které ve mně nechaly hlubší odezvu:

Medové perly s sebou: Řekněte sbohem lidem, kterým na vás nezáleží. Místo abyste ztráceli čas s lidmi, kteří si vás dostatečně neváží, je lepší se s nimi rozloučit.

Všechny činnosti, které děláme bez nadšení, nás stojí energii, zatímco ty, které pro nás mají hlubší smysl a posunují nás dál, nám energii dodávají.

Nejste tu proto, abyste plnili očekávání druhých. Ale ani oni tu nejsou od toho, aby plnili vaše očekávání.

Jizvy z minulosti jsou poslové, kteří nám chtějí ukázat, kde se v nás má ještě něco uzdravit.

MB