Veselý duchařský příběh pro děti (nejen) ze zámku

Vzpoura strašidel a Kristýna se (ne)v(z)dává. Jiří Holub, nakladatelství Jas.

Zavřete oči (jen na malou chvilku) a představte si, že spíte v zámeckém loži s nebesy a mušelínovým závěsem, protože jiná další volná postel na zámku již není. Ale ani vy byste tu fakticky neměli být: Nejste kastelán, ani nepatříte k inventáři této turisty s oblibou tolik navštěvované historické památky… Vy jste totiž právě v této představě ministerský úředník Kroupa, kterýžto tvrdí, že má oprávnění přijít na zámek kdykoliv. A obzvláště z důvodu prošetření stížnosti ve věcech nadpřirozených.

O koho přesně jde? Celým titulovaným jménem se jedná o pana doktora, magistra, inženýra Josefa Kroupu, ministerského zmocněnce Úřadu pro potírání nadpřirozených jevů. Paragrafy a nařízení ctí velmi vážně a důsledně, a proto hned zkraje upozorňuje, že nadpřirozené bytosti byly přece ze zákony vyškrtnuty už v padesátých letech. Žádný duch není povolen, tak co že je to za stížnost, aby se v Červené Lhotě nějaký nacházel! Není-li jich nakonec i více?

Takže spíte (jako Josef Kroupa) v zámecké posteli a najednou slyšíte hlasy

Ne, žádní duchové to nejsou. Protentokrát. Neboť když otevřete oči, v šoku zjistíte, že jste nejspíš spali déle, než bylo zapotřebí. Zámkem již prochází zvědaví i zvídaví návštěvníci. Zaplatili si vstupenku a zato chtějí vidět vše, co tato historická pamětihodnost skýtá. Navzdory tomu, že Josef Kroupa nebyl na původním seznamu.

---

.

„V této ložnici dodýchal náš pan Edmund, když požil jed, který mu do číše nalila zlovolná šenkýřka Kateřina,“ šeptal čísi hlas. „Tedy, to se jen tak říká, zemřel tehdy už v krčmě, ale sem nechali později přenést tělo, které tu spočinulo po celý dlouhý týden,“ pokračoval stejný hlas.
„Tohle je teda ten Edmund?“ uslyšel Kroupa ve snu nějaké dítě.
„Ne, chlapče, zašeptal znovu hlas, „to je ministerský úředník Josef Kroupa!“

.

---

.

Tak radši ty 👁️👁️ otevřete a podívejte se, co bylo dál:

Ministerský zmocněnec byl samozřejmě silně v rozpacích

Ale o to víc následně překvapený, když si o něco později přepočítával skutečné (či neskutečné ?) průsvitné duchy a zodpovědně si zapisoval jejich jména do bloku. To se to bude informovat! Na ministerstvu! Zakázat! Zrušit! Zneviditelnit!

Možná by to mohlo skončit katastrofou, kdyby mu do cesty nevstoupila jiná „neživá“ osoba, díky níž na celou věc změnil názor. A ještě rád! Ve světle šťastných zítřků pak hrála i velkou roli sklenice od okurek a linkový autobus do Prahy. Říkáte si, o čem že to mluvím? Nepletu-li páté přes deváté? Inu, kdybych to prozradila, tak byste přišli o skvělou zábavu při čtení knížky.

.

Možná bych mohla ale přeci něco málo napovědět:

Nebojte, nakonec to dobře dopadne. Jak s lidmi, duchy, tak s jednou mazanou kočkou. Jmenuje se Matylda. Však taky proč ne, když je to příběh pro děti (a pro dospělé s duší dítěte).

Co by vás mohlo rovněž příjemně nalákat je, že knížka se dá číst i vzhůru nohama. Když dočtete první část, Vzpoura strašidel, knihu otočíte a můžete se pustit do pokračování Kristýna se nevzdává.

Celý příběh skvěle doplňují ilustrace Juraje Martišky, který se stal již nedílnou součástí dětských knížek Jiřího Holuba.

Vzpoura strašidel a Kristýna se (ne)v(z)dává. Jiří Holub, nakladatelství Jas.

MB