Cesta do blikajícího pekla

Je málo knih, které mne tak pohltí, že se nemohu od nich odtrhnout. Prostě musím vědět, jak příběh dopadne. Jenže jsou natolik emocionálně silné, že je navzdory své čtenářské vůli musím na chvíli odložit: abych se nadechla… Vše si pořádně v hlavě srovnala… A hned se zase ke knize vrátila.

A tohle je právě přesně ten případ

Sledujete, jak se hlavní hrdinka boří do problémů. Tolik byste tu blížící se katastrofu chtěli zastavit. Pomoci jí. Zatřást s ní. Třeba i začít na ni i křičet. Ale nejde to…

Cesta do blikajícího pekla je útlá knížka, a ano, budete ji mít přečtenou během jednoho odpoledne. Protože ono to ani jinak nejde. Nemůžete ji zcela opustit, dokud nebudete mít jistotu, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Přejete si, aby vše dobře skončilo. Jen s každou další stránkou rostou obavy. Mezi nimi i takové: Na kolik to ještě pořád bude ta samá ženská? Je ještě vůbec možné se doopravdy vrátit a začít žít „normálně“?

Knížka zanechá hluboký dojem, který ve vás bude rezonovat ještě po mnoho dní.

Hlavní hrdinka, Milena, propadla závislosti na automatech. Byla to normální ženská jako mnoho dalších. Vdaná, dvě děti, práce v kanceláři. Ale něco se zvrtlo. Na první pohled drobnost. Takové to „říznutí“ do stereotypu. Trocha vzrušení. O nic hned přece nejde… Nebo ano? Stačí tak málo?

Sledujete Mileniny kroky od drobných excesů, kdy do automatu vhodí pár mincí, až následně do fáze, kdy je vám jasné, že sama to už nezvládne.

Bouří se to ve vás, jste na ni naštvaní a zároveň ji litujete

Protože pořád je to normální ženská a matka. Není to žádný záporný hrdina, kterého byste de facto z principu nesnášeli. Jen „zaškobrtla“. Někdo jí ukázal, jak to může být skvělé. Ale ze skvělé zábavy se stalo „peklo“. Ruku na srdce: Kdo jsme vůči všem nástrahám imunní? Jakou máme záruku, že se něco podobného nestane někomu z nás?

Ano, první krok je: Vyhýbat se automatům. Já osobně mám absolutní averzi vůči této zábavě. Co mě fakt u tohoto ze všeho nejvíc irituje, je, že za těmi automaty byl vždy člověk, který je tam postavil, zprovoznil a po zkušenostech musel vědět, co způsobují. Primárně mi je naprosto záhadou, že něco takového je stále vůbec legální.

Blikající světla snadno ošálí! Zlomí člověka tak, že už nebude schopen na nic jiného myslet. V prvé řadě přijde o peníze… I když to je paradoxně to nejmenší, protože podstatně horší je, co pak závislý člověk způsobuje svým blízkým, těm, kteří ho milují.

Příběh se odehrává v roce 2010 a 2011; od té doby se i leccos změnilo v legislativě (viz například registr osob vyloučených z hazardu).

Ale nespěchejme: Zastavme se ještě na moment u onoho bodu, kdo a jak jsme vůči všem nástrahám imunní. Znáte odpověď? Nemusí to být jenom automaty. Může to totiž být cokoliv jiného, co člověku vstoupí do cesty, co na první pohled vypadá jako nevinná změna, vzpruha. Kdo tedy skutečně s jistotou můžeme říci, že si naprosto bezpečně vidíme do vlastní karet, že se nám nikdy nic takového nemůže stát? Že nespadneme na dno? Nerozbijeme vše, co jsme roky budovali?

Od začátku je vám jasné, do čeho jdete. Ale…

Víte, že knížka bude o ženě závislé na automatech. A tak byste mohli předpokládat, že by vás nic nemělo překvapit. Jenže kniha je napsaná s naprostou otevřeností, se všemi detaily, jde do hloubky reálného prožitku a zkušeností. S vašimi čtenářskými emocemi to pěkně zacloumá. Vidíte, jak se projevují ty nejhorší lidské charaktery a kdy svět je už jen pyramida postavená z cihel lží a falešného přátelství.

A pak si uvědomíte, že příběh vychází ze skutečných událostí.

Cesta do blikajícího pekla je jedna z těch knih, na které nemáte šanci zapomenout. Každému ji rozhodně vřele doporučuji.

Autorku můžete sledovat na Facebooku zde.

MB