Zaříkávač zvířat – poznejte krásy šumavské přírody

Zaříkávač zvířat nakladatelství Kazda je vyprávění fotografa Wofganga Schreila o „síle šumavské přírody a tajemství lesa“. Je hlavně o blízkém kontaktu člověka s přírodou. Hladí vás po duši, máte chuť opustit své čtyři stěny či kancelář a jen tak vyrazit do přírody, dívat se kolem sebe, stát se součástí toho obrovského komplexního celku. Příroda je krásná, stejně jako nebezpečná.

„Kterým zvířetem bych chtěl být? Vůbec žádným. Se svou lidskou podobou jsem docela spokojený.

Ale kdybych měl být zvířetem… Ne, to je jedno. Já to prostě nechci. Je to těžký život. Jeden musí neustále lovit, druhý musí být neustále ve střehu, dokonce i jelen musí počítat s tím, že ho mohou zastřelit – ne, vděčně vítám, že jsem přišel na svět jako člověk. Kdybych ale opravdu neměl na vybranou, přicházelo by pro mě v úvahu pouze zvíře v horní třetině stupnice asertivity. Takže ne myš. Medvěd? Ano, to by bylo ono. Grizzly. Na podzim bych vážil pohodlných 350 kilogramů, pak bych prospal zimu, na jaře se probudil s ideální postavou a skvělým BMI a hned po opuštění brlohu bych se mohl bez omezení cpát až do další zimy – takový život bych chtěl. (107)

Poklidná situace: zmije blízko člověka?

V průběhu čtení vedle pocitu, že jste daleko od městského shonu, „zarostlý“ a v pohodě – pokud snad není parné léto a jako Wolfgang nemusíte krmit čtrnáct hladových malých veverek spolu s dalšími jinými mláďaty kosů, sýkorek – se dozvídáte i takové zajímavosti, jež jste na první pohled u zvířat, nacházejících se v našich známých lesích a parcích, ani netušili. A pak vás autor překvapí, když přechází od pouhého pozorování k riskantním pokusům, jež bychom my ostatní určitě neměli vůbec zkoušet.

To si jednoho teplého slunného dne nechal Wolfgang Schreil na svém břiše vyhřívat zmiji, stočenou v klubku. Zamrazilo vás? Mě už ne: Autor mne stránku po stránce na takovou situaci opatrně připravil. Vysvětlil mi, jak se chovat v přírodě a v blízkosti jedovatého hada i na to, že tohle statisticky neoblíbené zvíře při kontaktu s člověkem nemá v úmyslu na někoho útočit, uštknout ho a vyčerpat svůj drahocenný jed, protože si ho zprvu dlouho připravoval pro lov své kořisti. Aby přežil.

Nicméně přesto jsem oním klubkem na lidském těle byla šokována – ale z jiného úhlu. Obdivem k důvěře zmije, která zůstala a hned se nesnažila odplazit pryč. Přitom určitě musela vědět, že Wolfgangovo břicho není jen rozpálený kámen!

Nedomestikovaní přátelé z lesa

Kniha je plná autorových osobních zážitků. Jste fascinováni tím, do jaké blízkosti se dostává k divokým zvířatům, a ti se k němu přibližují a ztenčují, boří hranici, která určuje, že je potřeba se ho bát, protože stále přece patří do říše lidí. A někdy jsou to až příběhy rozpustilé. Jako ten o veverkách, které se svou lstivou drzostí přicházejí k jeho stolu u přívěsu, aby si odnášely ořechy. Dokonce mu sem tam dávaly najevo, že od něho nějaké dobroty automaticky i očekávají.

„Veverky jsou v živočišné říši zvláštní případem – žádné divoké zvíře nechce, by mu člověk pomáhal, všechna se brání zobáky a drápy, jen veverka nemá námitky. Stává se, že téměř dospělé veverky pronásledují lidi a doslova je prosí o pomoc. Ačkoliv kuny skalní jsou společenská zvířata a dají se také ochočit, mládě kuny skalní raději zemře hlady nebo žízní ve svém doupěti, než aby se obrátilo na člověka; veverky však věří, že lidé budou mít tolik velkorysosti, aby jim pomohli z nesnází.“ (161)

Pro všechny milovníky přírody kolem nás

Kniha je doplněna o autorovy fotografie, které jsou hlavně silné svou autenticitou. Někdy to byly hodiny čekání, ale jindy nečekaná, neobvyklá situace, která si vyžádala rychle stisknout spoušť fotoaparátu.

Pokud máte rádi knížky o přírodě a možná tak trochu jinak – jako by vám byl průvodcem obrovský vousatý chlap, který se skloní nad hromadou trusu, vezme ho mezi prsty, mne a přivoní a jindy jen tak sedí a v tichosti nehybně pozoruje les, aby ho sojka neprozradila, protože jinak by měl po podívané, pokud chcete poznat něco blíž o tom, o čem jste si doposud mysleli, že přece (!) musíte znát, vždyť je to pořád stejný les, čím by mohl překvapit, tak ono ejhle – pořád je co objevovat, pak je to knížka přesně pro vás.

Spousta stránek, mnoho témat a zvířat.

Závěrem: Při čtení máte chuť dostat ještě víc… A hledáte Wolfganga Schreila alespoň po internetu. Narazíte třeba na toto video:

O autorovi

Wolfgang Schreil se narodil v bavorském městě na česko-německém pomezí, kde také žije. Už od dětství trávil hodně času v přírodě. V médiích si vysloužil přezdívku Zaříkávač zvířat. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách www.wolfgangschreil.de.

MB