Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody
Lze jen těžko tuto knihu shrnout do jedné věty. Benjamin Kuras prostě píše nezaměnitelně. Důrazná fakta, statistiky, píle a pečlivost prosakující z každé věty a notně odlehčeno černým humorem, vtipem vzletným i vtipem pod kůži jdoucím, to záleží už na každém čtenáři. Jestli jeho knihy znáte, tak tohle je prosím další skvost a víc už vám k tomu říkat nemusím.
Pokud neznáte, začněte klidně touhle, je totiž možná ještě v porovnání s ostatními, nejméně zatížená tíživými fakty o stavu dnešní civilizace. Či spíše, je více povznesena černým humorem a faktem, že my možná odsud zcela logicky zmizíme, protože „osli pošli“…, po nás tu zbydou švábi, kteří přežijí jako jediní a za miliardy let utvoří další humornou civilizaci. Já věřím, že jejich civilizace ovšem bude skutečně humorná, nikoliv černě humorná jako ta naše.
Nebudu to zbytečně protahovat, o čem kniha je vezmeme letem světem: jak nás média masírují k názorům svým, veskrze názorům nesmyslným, jak ničíme planetu ekologicky, jak nesmyslně je nastavené zemědělství, jakou roli hraje víra-nevíra, jak se hrají politické hry zejména ty evropské a prezidentské a vůbec – často je to prošpikováno údaji a citacemi ze zahraničního tisku a zdrojů, ke kterým nemáme u nás přístup, takže už jen tímto získává text punc probouzející se zvědavosti čtenáře, který nestačí nevěřícně kroutit hlavou a možná jako já dochází k názoru, že kdyby blbost nadnášela, musela by se Země už dávno vznášet v prostoru…
Vlastně, ona se vznáší, že jo?
No nic… já se vrátím k té víře, protože ji považuji za asi největšího viníka toho, že se motáme v civilizaci, která sama sebe zabíjí, přičemž pár vyvolených na tom nestydatě a ohromně vydělává.
Víra ve smyslu obyčejné lidskosti.
Ztrátou víry ztrácíme postupně a bez okamžitého povšimnutí (někdy až zadlouho) pět věcí. Víru v lidskou důstojnost a posvátnost života. Politickou smlouvu s kolektivní odpovědností za společné blaho. Systém morality, smysl slov jako povinnost, odpovědnost, čest, bezúhonnost, loajalita a důvěra. Soudržnost manželství a rodiny. Smysl života a životní poslání. Smysl pro záhodnost a možnost spravedlnosti.“
To je princip, na kterém pracují fanatická náboženství… tohle všechno se začíná zvrhávat v jakési zaprodané obchody a pofiderní výhody. Autor uvádí, že laskavé činy v nás probouzejí touhu po větší laskavosti. No a…. v tu chvíli jsem na správné ploše. Jenže vypadá to tu tak, jak to vypadá.
Ponořme se s Benjaminem Kurasem do zákulisí fungování našeho systému, do jeho skrytých uliček, do kterých neradno svítit, a mnozí ti, kdož do nich posvítili, byli podivnými způsoby odstraněni z veřejného života, pojďme pochopit, proč máme peníze, které vlastně nemáme a máme daněno něco, co už zdaněno bylo, ale především pochopit princip toho, že se tomu vlastně ani moc nedivíme.
Jaký je ten výměnný obchod, co platíme za to, že tady vůbec můžeme fungovat? Někdo žije, někdo přežívá, ale ty kulisy jsou pro nás všechny stejné. Jen každý v nich hledá cestičku jinak…
My ostatní si musíme najít smysl alespoň v něčem, co tahle džungle nabízí. Ono vzato z druhé strany, málo toho není, jen se stačí rozhlédnout, nepotopit se v beznaději a sem tam se tomu všemu postavit a nadýchat se čerstvého vzduchu.
Benjamin Kuras je rodem Zlíňák (4.4.1944) vzděláním Olomoučák (od mateřské školky do konce studia anglistiky), krátce pražský anglický rozhlasový redaktor 1968), od října 1968 Londýňan a český redaktor BBC (od 1969), od roku 1975 britský občan. Autor patnácti anglických a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Od roku 1990 přispívá do českých periodik a v mnoha nakladatelstvích vydal velké množství titulů od satirických vtipných náhledů na dnešní svět, po knihy zabývající se vztahem muž a žena, až po knihy věnující se úpadku dnešní civilizace a politickým vlivům (tady je asi nejzajímavější kniha Soumrak bílého muže, Poslední naděje civilizace nebo Češi na vlásku). Z nepřeberného množství lze vybírat doslova donekonečna.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2017, www.eminent.cz
Renata Petříčková
[pt_view id=“8f01f87e0f“]
