DVOJRECENZE: Enrique Barrios: Ami, chlapec z hvězd, Ami se vrací

Nelze než tyto knihy spojit… a těšit se na podzimní pokračování. Možná tuhle knihu znáte. Ami, chlapec z hvězd.

Fajn, přiznám se. Neznala jsem ji. Slyšela jsem o ní z úst Fattyho Pillowa. Jo, někdy nějak relaxovat musím, no ne? Ale srdečení rozmluva o této knize mi zbystřila pozornost. Očekávání jsem tedy měla velká. Představit si rozsáhlost vesmíru není jednoduché. A to mluvíme jenom o fyzikálních a hmotných vlastnostech.

S Amim, chlapcem z hvězd, si představíte vesmír několikarozměrně. Naši vědci o vesmíru vědí „kosti“, vy nyní uvidíte „celého člověka“. Právem je tato kniha nazývána kultovní, protože patří ke klasice, ve které notně šlape na paty například Malému princi. Přesto s Malým princem neradno srovnávat, protože Malý princ byl dle mého názoru vnější, vše bylo ovlivňováno zvenčí… ale tady jako kdyby člověk stál ještě o úroveň výš, často až někde, kde běžný smrtelník vidí zatím jen tmu. Protože světlo uvidí až v dalším životě, nebo stém dalším, stopátém dalším, po tomto současném.

Ano, přirovnání k Malému princi je na jednu stranu nešikovné, protože to tak úplně porovnatelné není, ale na druhou stranu je jen málo dalších kandidátů – a protože tady jde o hluboké lidské poznání a o jiné styly života, formy života na jiné duchovní úrovni, není moc k čemu Amiho přirovnávat. Každopádně, pokud milujete Malého prince, zamilujete si i Amiho. A možná ještě víc.

Latinskoamerický autor dodává knize temperament. Otevřenost a spád. Otázky a zvídavost, kterou disponuje hlavní hrdina, malý Pedrito, který si jen tak jednoho dne seděl na břehu moře, když tu se vedle něj zjevilo UFO. Jako kdybychom se s ním přenesli do svého vlastního dětství, do stavu, kdy je ještě mysl otevřená všemu, vnímá svět v mnoha obrazech, a především si uchovává naději na jakoukoliv budoucnost. Otevřenou budoucnost. A tak stejně otevřené otázky klade Pedrito Amimu a nakonec se s ním vydává na vesmírnou cestu.

Ukázka (Ami se vrací, str. 121)

„První, co jsem vnímal, byla mně dosud neznámá vůně planety nebo spíše onoho kraje. Byla mi příjemná. Kráčel jsem po zemi tohoto nového světa, jako by se jednalo o posvátné místo. Nedokážu ani popsat radost, jakou jsem měl z toho, že se můžu procházet po povrchu jiné planety.

Blížili jsme se k chatrči onoho starce, který se na nás díval přátelsky a bez stopy překvapení. „Pes“ přišel až k nám a pokyvoval svým dlouhým krkem. Zdál se mi obrovský, a proto jsem se trošku vyděsil, ale Vinka se ke zvířeti přiblížila a začala ho hladit po jeho dlouhé srsti. Čtyřnohý mimozemšťan se o dívku otíral hlavou jako kočka, když chce pohladit. Připadalo mi zvláštní, že Vinka tomuto tvorovi tak nebojácně důvěřuje. Udělal jsem proto vlastní závěr, že tato zvířata možná vůbec nebývají agresivní.

„To se mýlíš,“ řekl Ami, „někteří jsou zlí, stejně jako psi.“

„Jak jsi věděla, Vinko, že tenhle není zlý?“

„Když přišel, kýval hlavou.“

Napadlo mě, že stejně, jako psi na Zemi projevují radost vrtěním ocasu, tato zvířata pohybují svým dlouhým krkem.“

Je to výjimečná kniha, je to výjimečná pohádka. Výjimečné dílo, ve kterém je v pohádkovém a fantazijním příběhu tolik logiky, že vás napadnou dvě věci:

• Pokud si to autor vymyslel, je dokonalý stratég a vypravěč
• Pokud si to nevymyslel a „takhle nějak to opravdu je“, dává to všechno mrazivý i jemně hladivý a hřejivý pocit, to záleží zrovna na tom, o jaké oblasti organizace života a vesmíru je zrovna řeč.

Ami, chlapec z hvězd nás mimo jiné zavede i na planetu, kde žijí Pozemšťané z Atlantidy. I tuhle kapitolu lidské historie vysvětluje z takového nadhledu, že dokumenty o ztracené civilizaci v televizi, budou jen slabým odvarem čehosi dávno ztraceného. Díky propojenosti, promyšlenosti a neustálém nastolování dalších a dalších otázek jde o knihu, která mimořádně potěší každého, kdo rád přemýšlí nad vesmírem. Nad smyslem života, nad mnohými životy… Nad andělskými bytostmi a nad tím, odkud jsme a kam zase odcházíme. Tohle všechno tady totiž najdete.

Snad to ani není pro děti – alespoň u nás děti tato kniha nezaujala. Je to čistý příběh pro dospělé. Děti uvidí pohádku, dospělí uvidí úsměv své duše a snad i úlevu, a to i přesto, že podle Amiho jsme na pokraji konce civilizace.

A vezmete-li v potaz fakt, že kniha poprvé vyšla v roce 1986, a co se v ní píše se za tu dobu i opravdu stalo a dostalo do povědomí lidstva, je to možná i strhující dokument o budoucnosti.

Kniha jako krasohled. Vidíte v ní pokaždé něco jiného… co v ní bude za dvacet dalších let?

A že nepíšu nic o cestách, planetách a tom, co Ami Pedrita naučil? Nepíšu, protože bych tím zkazila případnému čtenáři tu hebkou pavučinu okouzlení!

Enrique Barrios je spisovatel chilsko-venezuelského původu narozený v roce 1945, cestovatel a hledač, jehož neklidná duše již v mládí vedla k neustálému putování a poznávání. Navštívil země všech pěti kontinentů a objel téměř celý svět. V roce 1984 objevil podle vlastních slov své skutečné poslání. Ve stavu rozšířeného vědomí se setkal s tím, co nazývá Nejvyšší vesmírná realita. Tento zážitek byl základem veškeré jeho pozdější tvorby. Láska jako mocná vesmírná síla, původce a strůjce všeho. Bylo to přesně to, co celý život hledal a po čem pátral.  Zjistil, že to nesouvisí s vírou či ateismem, ale že je to realita, kterou může každý poznat a zažít sám bez jakýchkoliv prostředníků, neboť (skoro) každý z nás je schopen prožívat lásku, která je prapůvodní ideou všech náboženství. První vydání Amiho spatřilo světlo světa v Chile v březnu roku 1986. Tuto knihu napsal autor za pouhých osm dní, formuloval v ní důležitou a hlubokou zprávu, která mu byla předána a kterou již dříve zaznamenal ve své prvotině Kniha Boha Lásky (Libro de Dios Amor). Enrique Barrios je autorem dvanácti knih. Žije v Brazílii, kde řídí Institut Ami-Ophir, virtuální, vzdělávací a nenáboženskou organizaci, zaměřenou na pozvednutí vědomí lásky jednotlivců a skupin.

Vydalo nakladatelství Anch Books, www.anch-books.eu, 2012,2013

Renata Petříčková

[pt_view id=”8f01f87e0f”]