Lockheed L-10, historický letoun v knižní publikaci
V září loňského roku vyšla v Gradě kniha pro opravdové fajnšmekry historických letadel: Lockheed L-10 Electra, autorů Stanislava Dudka a Václava Bejčka. Stroje firmy Lockheed a kniha plná faktů a autentických fotografií potěší každého muže.
A jistě i nadšené ženy, které letadla zaujmou s podobnou vášní, jako Amelii Earhartovou.
Člověk vždycky toužil vznést se do nebes a letět jako pták. Ta závist k jejich křídlům, lehkosti a pokoření zemské přitažlivosti byla nezničitelná. A i po mnoha neúspěších to člověk přesto zvládl. Vzlétl a nejen to: jelikož nemohl nikdy letět sám (leda tak v komiksech jako superhrdina), stroj, který mu k tomu pomáhal, zlepšoval a vypilovával, aby byl co nejdokonalejší.
Dnes na historická letadla hledíme nostalgicky někdy jako na svým způsobem nedokonalé dopravní prostředky, ale přesto je v tom určitá dávka pýchy a úcty ke strojům a k lidem, kteří je vytvářeli. Je za nimi spousta práce a dost peněz.
Po první světové válce zaznamenalo letectví rychlý pokrok. Na jedné straně konstrukce dvouplošníků s otevřenými kabinami, vedle toho pomalá a neohrabaná dopravní letadla, ale také rychlé samonosné jednomotorové jednoplošníky s uzavřenými kabinami pro cestující. Už tu byly renomované firmy jako Boeing, Consolidated, General Aviation, Lockheed a další. Rychlé jednomotorové stroje versus bezpečnější vícemotorové typy. Nicméně také ale o tom, zdali letadlo bezpečně vzlétne a přistane, rozhodovaly značně povětrnostní podmínky.
Firma Lockheed byla založena bratry Lougheadovy. Předchůdci Elektry byly stejně „hvězdně“ pojmenované stroje Vega, Sirius, Altair, Orion, Air Express. Electra získala jméno podle jedné ztracené plejády v hvězdokupě souhvězdí Taurus (Býka). Prototyp odstartoval v roce 1934 a na konci tohoto roku zaznamenal typ Electra na trhu letecké dopravy opravdový úspěch, a to díky nízké pořizovací ceně a levnému provoz. Jeho bezpečnost byla průměrná, nejprve jsou zmiňované dvě nehody, při nichž ale nikdo nepřišel o život. Horší byla nehoda v roce 1936, kdy zemřela celá osmičlenná posádka letadla. Její příčina nebyla známa. Nicméně podobných nehod a nouzových přistání bylo později ještě několik.
Electra ale byla také první dopravním letadlem, které zaznamenalo úspěchy na evropském trhu, a to už v roce 1935.
„Když hitlerovské Německé napadlo 1. září 1939 vojensky Polsko, měly být letouny Electra LLTu evakuovány (stejně jako vláda) do exilu ve Velké Británii, kde jim už byly dokonce diplomatickou cestou rezervovány civilní poznávací značky na jméno společnosti Imperial Airway ale tak daleko se nedostaly. Dva stroje zůstaly na území, které obsadila sovětská Rudá armáda, útočící na Stalinův rozkaz současně na Polsko z východu …, zbývajících pět bylo za přeletu do Egypta přes Řecko … internováno při mezipřistání v tehdejším ještě neutrálním Rumunsku.“
Posledním strojem Electra byl sedmý v pořadí (G-AFEB, v/č 1122), který vzlétl v březnu 1938 a přepravoval například z letiště v Hestonu nedaleko Londýna do Mnichova a zpět britského ministerského předsedu Neville Chamberlaina k jednání s Hitlerem. Výsledkem těchto jednání pak byla Mnichovská dohoda čtyř mocností z 29. – 30. září 1938.
Vojenské letouny typu L-10 nikdy neexistovaly. Původní návrh zůstal jen na papíře. Skutečně jedinou vojenskou variantou byl prototyp XC-35, objednaný USAAC, jako experimentální letoun pro výzkum létání ve velkých výškách.
Electrou létala i americká ikona letectví Amelie Earhartová, níže na fotografii z roku 1936 – Amelie se skupinou studentek Purdue University ve West Lafayette, IN, jejichž bohaté rodiny spolufinancovaly prostřednictvím darů zakoupení tohoto letounu L-10E v/č 1055 pro nadaci Purdue Research Foundation (foto sbírka StD/DDAir)
O letadla z Lockheedu se zajímala i Československá letecká společnost, a. s. Praha (podnik s rozhodující účastí koncernu Škoda Plzeň), jež měly od roku 1935 zavedenou síť zahraničních linek. Jejich zastaralé stroje byly brzy vyměněny za L-10 Electra. Součástí publikace je i dochovaný dokument z 22. června 1935 pod názvem „Poznámky o vhodnosti letadla Lockheed-Electra pro účely Čsl. Letecké společnosti se vskutku zajímavými informacemi.
Letouny L-10 Electra si pořídila také firma Baťa, a. s., Zlín. Už v listopadu 1935 uvažoval J. A. Baťa o uskutečnění letu kolem světa za účelem získání poznatků a kontaktů o světovém obchodu zejména s obuví. Za tím účelem byl koupen letoun.
Electra ale nepatří jen do muzea. V roce 2015 po renovaci mohl letoun opět vzlétnout.
Firma Ezell Aviation na začátku prosince 2010 konstatovala, že se asi stal malý zázrak. Předběžný nález u tak starého letounu neobsahoval žádný zásadní problém, který by nebylo možné opravit, a ještě navíc se ukázalo, že velké množství náhradních dílů na letadla Lockheed L-10A Electra zakoupil jistý Fred Patterson III., který v době, kdy firma Lockheed sklad náhradních dílů L-10 likvidovala, provozoval flotilu tří těchto letounů a stále jich dost vlastní.
Po renovaci, nezbytných pozemních zkouškách motorů i všech agregátů a nutné administrativě 12. března 2015 letoun Electra úspěšně vzlétl.
Lockheed L-10 Electra patří mezi klíčové typy dopravních letadel, které v polovině 30. let minulého století způsobily v letecké dopravě skutečnou revoluci. Přispěly tak k tomu, že cestování letadlem dnes považujeme za něco zcela běžného. Electra navíc zanechala i českou stopu: byl to právě tento stroj (přesněji řečeno dva stroje), v němž Jan Antonín Baťa, továrník a propagátor letectví, obletěl na obchodní cestě svět. Jedno z jeho letadel se řízením osudu dochovalo ve Spojených státech, kde ho před lety skupina českých nadšenců a odborníků objevila, nedávno získala do vlastnictví, renovovala do původní podoby a v květnu 2015 s ním přeletěla do České republiky.
Kniha, napsaná předními odborníky na toto téma, představuje snad poprvé na světě příběh Electry ve všech souvislostech: historii vzniku letadla, jeho osudy u aerolinií na různých kontinentech, krátkou, ale významnou epizodu ve službách armády i cesty, které na ní podnikli cestovatelé a dobrodruzi všeho druhu. Nechybí ani popis technických parametrů stroje a unikátní tabulky, podrobně dokumentující osudy každého jednotlivého vyrobeného letadla. Zvláštní kapitoly jsou pak věnovány osudům Electry v Baťových službách a nedávné historii zakoupení, opravy a přeletu stroje s označením OK-CTB ze Spojených států na letiště v Točné, kde je dnes vystaven jako jedinečný létající exponát. Výklad je doplněn množstvím dobových fotografií, technickými výkresy, současnými snímky dochovaných strojů a nádhernými záběry z letu renovované Baťovy Electry.
Kniha je plná fotografií, a to nejen s Electrou na betonu, ale i v letu nad ledovcem. I tak velký stroj nakonec vypadá tak nicotný a malý ve výšce nad ledovým oceánem.
Podívejte se blíže na ukázku:
MB
[srp srp srp_number_post_option=’4′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
