Kouzelný svět pohyblivých loutek v Galerii Portheimka

Hravé, oživlé, interaktivní loutky, které samy reagují pohybem na každého nového příchozího –  mořská panna mrskne ocasem, silák zatroubí na trumpetu a charlestonové tanečnice začnou divoce křepčit. Fascinující díla známé řemeslné výtvarnice Stanislavy Stuchlé představí výstava Kabinety Stuchlé v pražské Galerii Portheimka: otevřena bude od 9. prosince 2016 do 30. ledna 2017. Zejména děti, ale i jejich rodiče si tu budou připadat jako Alenka v říši divů – některé nové instalace loutek a mechanických hraček tu navíc návštěvníci uvidí úplně poprvé. Galerie je otevřena denně kromě pondělí od 13. do 18 hodin, plné vstupné je 60 korun, snížené 30 Kč a předškoláci se mohou na kouzelné loutky přijít podívat zdarma.

„Cílem je přinést do Galerie Portheimka kvalitní umění. A to nejen obrazy a grafiky, ale také třeba právě oživlé, pohyblivé loutky. Výstava měla až neočekávaně velký úspěch na zámku v Kostelci nad Orlici, kde se na ni hrnuly davy rodičů s dětmi, a proto jsme ji chtěli ukázat i v Praze,“ říká kurátorka výstavy Pavla Petráková Slancová.

Na výstavě bude k vidění třeba Kabinet stuchlých krasavic, Kabinet laskavých příšer nebo Malé ztuchlé obludárium– část expozice je totiž inspirovaná stejnojmenným představením Divadla bratří Formanů. Právě s ním Stanislava Stuchlá svoji uměleckou dráhu před několika lety odstartovala. Původní profesí oční lékařka vyrábí loutky ze dřeva, kůže, starého textilu, využívá i dráty, krajky či pštrosí peří. Díky motorkům a čidlu se některé postavičky rozhýbají, jakmile se návštěvník objeví ve dveřích. „Kabinet příšer  má i vlastní ozvučení a svou zvláštní atmosféru, ve které se jakoby zpomalil čas ...“ říká autorka, která už vystavovala také ve Francii nebo v Dánsku.

Svoje „obludy“ vyrábí Stanislava Stuchlá i z kostí nalezených zvířat. V tom ji inspiroval legendární režisér, výtvarník a animátor Jan Švankmajer. „Obludky jsou sestaveny z nalezených kostí. Ty já sbírám, a když je najdu třeba někde v lese nebo u silnice, snažím se jim dát nějaký nový smysl. Jsou to takové potvůrky, které dostanou nový život,“ dodává.

„Sousedem“ loutek Stanislavy Stuchlé se od 5. ledna 2017 v přízemí galerie stanou i takzvané hybohledy řezbáře a konstruktéra dřevěných mechanismů Pavla Macka. „Jeho magické mechanické skříňky, v nichž se odehrávají různé scénky, expozici výborně doplňují. Všechny výjevy mohou navíc návštěvníci sami rozhýbat pomocí kliky,“ říká ředitelka Galerie Portheimka Jaroslava Malíková. Lákadlem pro děti bude v Portheimce také interaktivní herna. V ní si budou moci ti nejmenší loutky osahat, a třeba si i s nimi zahrát divadlo.

Výstavě v pražské Galerii Portheimka předcházela expozice loutek Stáni Stuchlé i Mackových hybohledů v zámku v Kostelci nad Orlicí v Královéhradeckém kraji společně s dalšími výtvarníky. Výstava Zámecké imaginárium aneb třináct (ne)pokojů kosteleckého zámku měla mimořádný úspěch a musela se pro velký zájem prodlužovat. V Praze jsou tato díla vystavena poprvé.

Letohrádek postavil v roce 1728 slavný stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer pro sebe a svou rodinu. V roce 1828 jej koupil Moric Porges z Portheimu a dal mu jméno užívané dodnes – letohrádek Portheimka. V roce 1945 komunisté letohrádek zestátnili. A v roce 1963 se tu usídlil Svaz českých výtvarných umělců. Ti zde na počest Dienzenhofera založili Galerii „D“. Chátrající budova se v devadesátých letech minulého století dočkala rekonstrukce. Reprezentační prostory v prvním patře s překrásnými nástropními freskami Václava Vavřince Reinera prošly nedávno další opravou a využívají se pro pořádání kulturních akcí a výstav, které se konají také v přízemí pavilonu. V novém kabátě se představuje i příjemná kavárna, kde stavbaři objevili při poslední rekonstrukci studnu pocházející z 18. století. V současné době patří Městské části Praha 5 a od ledna 2016 ji vede Jaroslava Malíková, která zde spolu s Pavlou Petrákovou Slancovou a dalšími spolupracovníky připravila už řadu úspěšných výstav.

Stanislava Stuchlá

Původní profesí oční lékařka. Své práci se ale v posledních letech věnuje již jen okrajově, i když má pořád svoji oční kliniku. Svět loutek jí učaroval už od mala. A v deseti letech vyrobila první loutku – indiána z dřevěné kůry. Inspiroval ji svět dvou českých velikánů – Jana Švankmajera a Jiřího Trnky. Několik let spolupracuje s Divadlem bratří Formanů, pro které oblékala loutky a vyráběla rekvizity. Pracovala i pro další divadla. Vystavovala  několikrát v evropských zemích a stala se mezinárodně uznávanou řemeslnou výtvarnicí. Stáňa Stuchlá, která v příštím roce oslaví šedesátiny, v současné době spolupracuje s režisérem osobitých loutkových snímků Janem Balejem: v chystaném animovaném celovečerním filmu má na starosti některé rekvizity a kostýmy.

Pavel Macek

Je osobitý řezbář a konstruktér dřevěných mechanismů. Žije ve Francii. Vytváří takzvané hybohledy, tedy mechanické skříňky s loutkami. Ty lze rozhýbat klikou a uvnitř se pak odehrává malá divadelní scénka.

Tisková zpráva

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]