Případ Babice trochu jinak: Život a mučednická smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic

Když jsem byla mladší, řekněme dítě školou povinné, v denním snění jsem se dostávala do situací, kdy jsem si umocňovala příběhy z reálného života, co by se stalo, kdyby se svět, ta konkrétní reálná událost vyvíjela jinak. Byly to vnitřní buřičské touhy zvrátit osudy, v nichž jsem vnímala ztrpčující nespravedlnost. Takovou, jejímž negativním důsledkům by bylo možné předcházet. Skepticky jsem však byla ochotna připustit, že leccos není v lidských silách, nebo že neznám způsoby, jak by bylo možné vše zvrátit.

Snad se nemýlím, když řeknu, že většina vnímaných nespravedlností pramení právě z lidských skutků a úsudků.

Promarněné životy Jana Buly a Václava Drboly od Babic jsou jedním z těchto příkladů. Případ Babice je obecně známý: zavraždění tří komunistických funkcionářů si vyžádalo přes sto odsouzených, jedenáct popravených a smrt čtyř uvězněných během výkonu trestu, zničení mnoha životů a naopak způsobení řady trápení, slz, deportace z regionu, zabavování a rozkrádání majetků…

Tolik tragické pro lidskou historii, když její zdravý vývoj přehluší bezbřehá touha po upevnění moci, fanatismus, ztráta obecně lidských vnímaných hodnot kvůli jakýmsi falešným pseudohodnotám, a běžný život se zhroutí jako domek z karet. S odstupem času je zřejmé, jak celé to „divadlo“ bylo zoufale zbytečné.

Kniha A přece budu blízko Luďka Navary a Miroslava Kasáčka z nakladatelství Host přináší čtenářům další střípky do skládačky této kauzy. Detailně se zabývá životem a smrtí kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic. Díky svědectví obyvatel a jejich nejbližších se dozvídáme zajímavé, poutavé a působivé, ale bohužel i tragické podrobnosti z jejich života.

Kauza zavraždění komunistických funkcionářů zde nezískává tolik na pozornosti, ačkoliv by to mohl čtenář třeba očekávat. Spíš se autoři pečlivě věnují oběma kněžím, respektive každodennímu životu v původně šťastném prostředí, které bylo zcela rozerváno a ztraceno.

Případ Babice byl již několikrát v minulosti zpracován, v knižní podobě i v televizních dokumentech. Knižně zprvopočátku samozřejmě jako obhajoba politických procesů vyšla ještě v témže roce (1951) publikace Babice, s podtitulem „Materiál o procesu se záškodníky v Babicích“, která měla dokládat „zločinnost teroristů“, obsahující znění obžaloby a přetištěné články z Rudého práva a Tvorby, zabývající se postavami zločinců a zločineckou iniciativou, na níž se prý podílely „Wall Street, Vatikán, zrádná emigrace a zkrachovalá buržoazie“.

Naštěstí tahle doba už je pryč a pro nás je jen tristní, jak někteří lidé tak rychle zapomínají, a veřejně přiznávají, že by předlistopadové časy rádi vrátily zpět. Abychom ale neopakovali chyby minulosti a nestali se součástí ať aktivně, či svou laxností, jiných možných budoucích hrůz, je nutné nezapomínat a připomínat si, co se stalo, a snažit se objektivně pochopit všechny souvislosti a skutečnost, že tragickým ztrátám lze předcházet.

Kniha Luďka Navary a Miroslava Kasáčka je doplněna o rozhovory s pamětníky a dobové fotografe. Čiší z ní úcta a respekt k oběma kněžím a k obyčejným lidem. Lidský svět ovlivňuje politika, zaslepuje fanatismus a drtí strach, ale lidský svět, to jsou právě ti jednotliví lidé.

Jako tito oblíbenými faráři. Jan Bula byl velmi populární i mezi mládeží. A ačkoliv se ani jeden z nich nemohl na vraždě funkcionářů fyzicky podílet, přesto jsou vyslýcháni a mučeni. Janu Bulovi po těchto výsleších už nezbyly zuby.

Výslechy byly detailně propracované tak, aby ukázaly tu „pravdu“, která byla Stranou vyžadována.

Případ Babice podle slov Vojtěcha Cikrle, biskupa brněnského, měl dvojí cíl. „Jednak vyvolat strach, jednak diskreditovat církev jako morální autoritu. Hlavním úkolem však bylo získat a upevnit totalitní moc.“

Ať tuto knihu či jakékoliv jiné dokumentující skutečnosti z minulého režimu bych vřele doporučila do hodin občanské nauky a dějepisu na základních a středních školách. Děti jsou naše budoucnost a občanská neznalost z nich může udělat loutky pro politické manýry budoucnosti. Každý by si měl být vědom, že za své skutky je zodpovědný jen on sám. Podle toho by měl jednat, aby jeho svědomí bylo čisté. Nechat se stáhnout masou, nebo strachem, ztratit vlastní identitu a nechat se semlít kolosem, který zcela určuje, co je správné a pravdivé oproti vlastnímu přesvědčení, je špatný začátek lidského konce.

Je třicátého dubna 1951. Pro faráře Jana Bulu si do Rokytnice na Třebíčsku přijíždí tajná policie. Čeká ho cesta do vyšetřovny v Jihlavě, kruté mučení a v květnu 1952 poprava. Stejný osud stihne i faráře Václava Drbolu, který předtím bude rovněž brutálně mučen. Drbola je zatčen sedmnáctého června 1951 na faře v Babicích. Je to osudové místo, hned vedle se nachází škola, do níž o několik týdnů později vniknou ozbrojení muži a zastřelí tři místní funkcionáře. Přestože Drbola i Bula jsou v době tragédie již ve vězení, budou za útok souzeni. Stejně jako další: odsouzených nakonec bude více než sto, z toho jedenáct dostane trest smrti. V září 2011 bylo zahájeno řízení o blahořečení Václava Drboly a Jana Buly. Publikaci doprovází bohatá obrazová příloha.

Luděk Navara, Miroslav Kasáček, A PŘECE BUDU BLÍZKO. ŽIVOT A MUČEDNICKÁ SMRT KNĚŽÍ JANA BULY A VÁCLAVA DRBOLY OD BABIC. Nakladatelství Host, 2016.

MB

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]