Nechci být jako ostatní
Ukončete nástup, dveře se zavírají, příští stanice ZOO. Takové nebo podobné hlášení slyšely děti, které na stanici bezmála žily, tisíckrát. Známý příběh patnáctileté Christiany F. se nyní vrací na divadelních prknech.
Christiana se přistěhovala do Berlína jako šestiletá. Rodinné zázemí neutěšené, na sídlišti možnost vyžití veškerá žádná, tak musela jít hledat kamarády dál od domova. Našla přátele, a kromě nich taky svět různých drog. Pozvolna a postupně zapadla do partičky a bohužel také propadla heroinu. Christiana nebyla jediná, podobný příběhy prožily v 70. letech minulého století ve zdí rozděleném Berlíně stovky dětí. Stanice metra u berlínské ZOO se stala jejich styčným bodem, druhým domovem a pro mnohé i pracovním místem. Řada z nich si totiž na drogy a živobytí vydělávala prostitucí a v metru lovili sexuchtivé zákazníky.
Příběh Christiany obletěl celý svět, když ji vyzpovídali dva novináři. Ze životního osudu se stala kniha, posléze vznikl také film. Od minulé sezóny máte šanci zhlédnout My děti ze stanice ZOO také jako inscenaci v režii Michala Skočovského v ústeckém Činoherním studiu. Převést křehký, a přesto drsný příběh dětských hrdinů do divadelní podoby není snadný úkol, v Ústí se to tvůrcům však povedlo.
Hlavní role vypravěčky Christiany se ujala Veronika Soumarová. Soumarová dala své hrdince přesnou míru dětské naivity, která se postupně mění v dospělou skepsi, starost a posléze i beznaděj. Na Christianě nejvíc poznáte, že hrdinové hry byli původně nevinnými dětmi, ale život je velmi hrubě poučil a nechal rychle dospět. Soumarová také umně rozlišuje pasáže děje a místa, kdy na chvíli vystoupí z role, aby se stala pouhou vypravěčkou, glosátorkou. Divák je tak chvílemi vytržen z příběhu, aby do něj byl záhy vržen s daleko větší vervou.
Christianě jsou skvělými partnery představitelé jejího milého Detlefa (Lukáš Černoch) a přátel Bernda (Jan Jankovský) a Axela (Václav Hanzl). Jankovský a Hanzlem se výborně, a o to děsivěji, proměňují v drogově závislé trosky, ale přesto nezapomínají zůstávat rytíři v lesklé zbroji a často se stávají Christianinými ochránci. Občas se divák i zamyslí nad tím, že Christiana si mohla místo Detlefa vybrat mnohem charismatičtějšího Bernda a třeba by oba dopadli lépe.
Achab Haidler se skvěle stává Christianiným starším já, aby suše a věcně komentoval její osudy po skončení knihy/hry. Tereza Volánková a Linda Svobodová dotvářejí „dětskou partičku“, jejich hrdinky se sice tváří jako kamarádky, ale pro dávku by svým nejbližším klidně vrazily nůž do zad. Posledním článkem ze stanice ZOO je Matúš Bukovčan, jenž ve hře ztvární hned několik postav, každou jako jedinečnou osobnost.
Mimo kvalitních hereckých výkonů dotváří prostředí také dobová, ale i autorská hudba z dílny Ondřeje Švandrlíka. Nechte se pozvat k příběhu, z něhož běhá mráz po zádech, příběhu, který se skutečně stal a o to víc vás zasáhne. Během sledování se ve vás vystřídá celá škála emocí, pobavenost se střídá s hrůzou, naděje kráčí v patách se zhroucením, radost často následuje zármutek ze selhání či smrti. My děti ze stanice ZOO jsou inscenací, která se vám hluboko zaryje pod kůži, aby kolovala vaší krví, jako Christianě droga.
Christiane F.: My děti ze stanice ZOO // trailer 2 from Činoherní studio on Vimeo.
srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
